Ztracená vítězství 1
Erich von Manstein
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101338/bmid_ztracena-vitezstvi-1-mh1-101338.jpg
4
13
13
Generál Erich von Manstein zastával až do září 1938 funkci zástupce náčelníka štábu Hlavního velitelství pozemního vojska, následně působil ve funkci velitele 18. pěší divize, za německo-polské války byl ve funkci náčelníka štábu Skupiny armád Jih, jako náčelník štábu Skupiny armád A vytvořil plán vojenského tažení v západní Evropě, proti Francii bojoval v čele XXXVIII. armádního sboru, při bojových akcích proti Sovětskému svazu od léta 1941 do podzimu 1942 velel LVI. motorizovanému sboru a 11. armádě, za dobytí Sevastopolu v létě 1942 obdržel hodnost generála polního maršála. Všechny tyto události popisuje v prvním svazku pamětí. paměti německého polního maršála Resumé Interpretace německých příprav na 2. světovou válku, bojových akcí proti Polsku, tažení v západní Evropě, příprav invaze na Britské ostrovy, obsazení Pobaltí, bojů na Krymu až po dobytí Sevastopolu. První díl memoárů jedné z klíčových osobností nacistické vojenské mašinérie. Paměti německého polního maršála - rekapitulují průběh bojových operací od počátku 2. světové války po dobytí Sevastopolu roku 1942.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2006 , JotaOriginální název:
Verlorene Siege, 1955
více info...
Přidat komentář
Velice čtivě napsané, zvlášť když se vezme v potaz, že plán na porážku Francie vymyslel od A do Z sám autor této knihy. Nejvíc na tom ovšem oceňuji, že narozdíl od druhého dílu tu autor nemusel tolik překrucovat realitu, protože Německo vyhrávalo a válečných zločinů ještě taky tolik nebylo.
Pár poznámek: 1. Manstein byl nejspíš osobně statečný člověk 2. Patrně nikdy nepochopil či nechtěl pochopit, o čem nacistický režim byl. Jinak by nemohl vyčítat Velké Británii, že válčila s Německem, místo aby se s ním spojila proti Sovětskému svazu. Ať byl komunistický režim sebehorší, přece jenom na ten hitlerovský neměl. Vždyť jen v rámci hunger planu Němci plánovali, že na přelomu let 1941-42 nechají úmyslně v Rusku zemřít hladem 20-30 miliónů lidí. 3. Vojenské myšlení nepochopím. Každý člověk si přece musí klást otázky o smyslu vedené války, jestli je spravedlivá nebo ne. Manstein si takové otázky schválně neklade, protože voják podle něj takto nemůže uvažovat. 4. Pobavilo, jak byl rozhořčen, že se s ním v poražené Francii odmítali scházet šlechtici či významné osobnosti na svých panstvích. Jo jo, okupantova přátelská návštěva, to je snem každého. 5. Zaujalo, že prý Hitlerovi říkal, ať přestane s týráním a vyhlazovaním původního obyvatelstva okupovaných území. Že by se to obyvatelstvo přidalo k nim k boji proti komunistům. On mu odvětil, že německým vojákům slíbil území pro jejich potomky na východě, tak s tím nemůže přestat, protože by je zklamal. Z toho mimochodem vyplývá, že wehrmacht dobře věděl, co se s lidmi v Rusku dělá a co se na ně chystá. 6. A Manstein dobře věděl, že sovětští zajatci se nechávají hromadně bez jídla zemřít, protože on sám zdůrazňuje, že pod jeho velením se k zajatcům chovali dobře. 7. Pobaví jeho názor na černochy, že se jedná o krvelačné lstivé tvory.
Čtivé, prosté odsuzující kritiky. Oba díly jsou vhodným dárkem snad každému muži zajímajícím se o historii.
Velmi zajímavý rozbor válečného tažení z pohledu německého velitele. Osobně mě tyhle knihy přinášejí daleko více než dokumenty v TV. Je víc čas nad vším přemýšlet. Pro zájemce o vojenství II. sv. války naprostá povinnost přečíst, i když se nejedná nezaujatý pohled. A musím VYSOKO vyzdvihnout ŕedakční poznámky prosté kritických momentů (je to literatura faktu, ne odsuzování německého vojska).
Autorovy další knížky
| 2006 |  Ztracená vítězství 1 |
| 1994 |  Ztracená vítězství - vzpomínky 1939-1944 |
| 2006 | Ztracená vítězství 2 |
| 2015 | Erich von Manstein - v zákopech druhé světové války |
Kniha je dobře napsaná, nezabíhá do přílišných podrobností ani při popisu bojů, jichž se autor v postavení velitele zúčastnil, což v řadě jiných případů vede k tomu, že jsou knihy zahlceny podrobnostmi. Zde se autor omezí na obecné sdělení o armádě či divizi, hrubý popis průběhu a výsledek operace. Pozitivní zjištění je, že nedochází k žádnému fanatickému obhajování ideologie, spíše mezi řádky lze vyčíst ryze vojenský přístup k zadaným úkolům a spíše nesouhlas se zasahováním Adolfa Hitlera do vojenských záležitostí, kterým dotyčný nerozuměl. Tím nechci obhajovat ani jeho přístup, kde, jak již uvedli předkomentátoři, je patrný povzdech, že měli na jedné straně proti SSSR stát Německo a Anglie, aniž by se blíže zamýšlel nad tím, proč nakonec všichni stáli proti Německu či co vlastně učinilo Německo špatně, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Poznámky v knize jsou sice v některých případech v pořádku, např. bližší charakteristika velitelů, všeho ale moc škodí, možná by redaktor knihy měl zvolit poněkud uměřenější přístup k zásahům do textu či objasňování smyslu sdělení či pochybením autora.