Ztracená vítězství - vzpomínky 1939-1944

17.12.2024

Zajímavé, velmi zajímavé. čtení. A to jak pro vlastní zájemce o vojenskou historii, tak i přímo pro vojenské specialisty. A rovněž pokud vnímáte to, co lze nazvat fašisticko-revizionistickým diskursem (odkazuji v této souvislosti na mnou recenzovanou knížečku "Suché a vlhké").
Pokud dávám čtyři hvězdičky, tak je to ocenění technické, respektive odborné úrovně knihy. Ne obsahové. O tom však níže.

Mansteinova obsáhlá kniha obsahuje skutečně jen velmi málo ryze osobních vzpomínek a je opravdu převážně soustředěna na strategii a místy i vojenskou teorii. Brilantní je kapitola o přepadení Polska, která nejen posuzuje síly a vyhlídky obou stran, ale Manstein i navrhuje možná řešení obrany proti německému vpádu. Taktéž velmi zajímavý je popis, jak krystalisoval plán "seku srpem" (Sichelschnittplan) . Leč to je jen malá část skutečně zajímavého čtení, jehož nemalá část je myslím dodnes zajímavá i pro vojenské specialisty.

Co je, alespoň pro mě, zarážející na celé knize, toť naprostý, ale naprostý nedostatek sebereflexe autora. V celé knize nenajdeme ani náznak lítosti nad aktivní účastí v bezprecedentně hanebné, agresivní válce, na vyhlazovacím tažení nemajícím v dějinách obdoby. Ani náznak, že by si autor položil otázku, proč to všechno. Miliony a miliony mrtvých. Starých i mladých; mužů, žen, dětí, starců postřílených, upálených, zplynovaných, roztrhaných na kusy, umlácených pažbami či oběšených a sťatých. Města a vesnice srovnané se zemí... Miliony a miliony mrtvých Poláků, Ukrajinců, Rusů, Bělorusů (a ne že by i to "západní tažení" bylo Němci vedeno něžně!!), ale koneckonců i Němců. Nebylo válečného zločinu, jehož by se německé jednotky nedopustily. Nic z toho se pana polního maršála nedotkne. Nevidí to. Nezajímá ho to.
Otázka PROČ to všechno mu vůbec nevyvstane na mysli. I padlému synovi věnuje pár nasládle sentimentálních řádek, , ze kterých z nedostatku normálního citu spíš mrazí. Na jedné straně tak vidím opravdu mimořádný, mohutný, pronikavý analytický intelekt, suverénní rozhled stratéga (byť si pan maršál také občas hraje do kapsy) ... a na druhé straně naprostou citovou oploštělost a onu příslovečnou prušáckou tupost.

Ostatně, po válce se Manstein i ostatní jeho soukmenovci-souputníci ve "Feldgrau" kroutili jako hadi. Nevěděli, nepamatovali se. Zapírali, ohýbali a překrucovali co mohli. Oni nic, oni muzikanti. Nic nemohli, nic nesměli. Vším je vinen Hitler. Hitler a vedení NSDAP. Hitler, NSDAP a a SS. A oni, věrní, dobří němečtí vojáci jen plnili (se slzou v oku) svou těžkou povinnost.

Nakonec (v roce 1949) vyfasoval Mastein 18 let (usvědčen nade vší pochybnost v devíti bodech) za válečné zločiny. Leč měl tuze mnoho zastánců (mimo jiné za něj loboval známý britský historik Liddell Hart, jeden z propagátorů mýtu o "čistém Wehrmachtu", ba i Winston Churchill, Konrad Adenauer...). Už o rok později mu byl trest zkrácen na 12 let. A v roce 1953 vyšel na svobodu, už v "obrozeném" (ehm) Západním Německu jako div ne hrdina. Vlastně "div ne" je možno vynechat. V roce 1955 připravoval jako ceněný specialista odborný referát pro nově formovaný Bundeswehr. Napsal knihu, kterou recenzuji, jež se stala bestsellerem. K osmdesátinám obdržel gratulace od tehdejšího ministra obrany NSR. Atd. atd. Prostě to byl (až na to jedno ošklivé nedorozumění s válečným soudem) vlastně báječný, "těžkou prací a oběťmi pro vlast a národ" naplněný život.

A jestli by si to celé pan polní maršál zopakoval?
Genau! Znova a lépe! Jen to tentokrát bude chtít lepší plány. A pak maschieren marsch!

13.11.2021

Mansteinove spomienky Ztracená vítězství sú nahliadnutim do mysle vojnového genia a jedného z najlepších veliteľov celej vojny. Pri ich spisovani nesklzol do klasickej roviny suchého opisovania presunov divízií a armád, ale ponúka nám komplexný náhľad na nielen priebeh bojov, ale aj na ich dôvody, priebeh a dôsledky. Byron predo mnou presne vystihol Mansteinov názor na Hitlera a jeho velenie. Bolo by zaujímavé (samozrejme už len v teoretickej rovine) akoby dopadla šiesta armáda pri Stalingrade, keby jej velil sám maršál.

01.08.2021

Rozhodne fantastická kniha a jedna z najdôležitejších o druhej svetovej vojne vôbec.
Asi najslávnejšie nemecké memoáre. Jadro,, klasickej nemeckej verzie ".
A krásne tam máte opísané všetko od prvých dní boja až po koniec vojny.
Vopred pritom treba upozorniť, že to je pohľad stratéga a nie bežného vojaka z fronty takže od toho nečakajme co to nie je.
No a inak to bola famózna kniha. Famózny popis Hitlerovho spôsobu velenia a aké úvahy viedli Mansteina k plánu útoku na Francúzko a ako mala obrana Stalingradu Paulusom zmysel...
Človek sa tiež dozvie kopu vecí o ktorých sa dnes nevraví.
Manstein neupiera Hitlerovi (s ktorým si vôbec nerozumel) obrovský veliteľský talent, ale zároveň pripomína, že nemal skúsenosti a nedal si poradiť.
O Paulusovom zotrvaní v Stalingrade dnes tiež často okydávači Nemecka píšu len ako by tam Nemci ostali len lebo,, blázon Hitler "ale pritom keby to boli vtedy zabalili zrúti sa celý nemecký Juh...
Premňa osobne to bolo neraz ako vidieť do mozgu samotného Napoleona-a to je samo osebe výborné.
Rozhodne doporučujem.

30.12.2017

myslel jsem, že zde bude více osbních příběhů a mapování jednotlivých bojů hlavně na východní frontě. Nabyl jsem navíc dojmu, že je kniha napsána, tak aby ukázala, že za většinou porážek, bylo naprosto diletanské řízení Hitlera, s kterým sice Mainstein nesouhlasil, ale co mohl dělat. Na druhou stránku si člověk, ale uvědomí, že kdyby nechal více rozhodování na jednotlivých generálech, mohlo x věcí dopadnout jinak, a taky se mohla válka protáhnout o nějaký rok, a to není zrovna příjemné zjištění. Přečetl jsem si o průběhu bitev z malinko jiného úhlu, ale těch nových pohledů zde není tolik, kolik jsem jich očekával.