Ztracené dívky
Alan Moore
https://www.databazeknih.cz/img/books/62_/6291/bmid_ztracene-divky-igt-6291.jpg
4
107
107
Těsně před první světovou válkou se v jednom švýcarském hotýlku sejdou Wendy, Dorotka a Alenka, jejichž dětské zážitky se staly předobrazem knih Alenka v říši divů, Petr Pan a Čaroděj ze země Oz. Navzájem si odvypráví velmi odlišné (a velmi sexuální, protože tohle je pornografie) verze příběhů, které si s nimi spojujeme. Spolu s dívkami se vracíme k incidentům, které se transformovaly do vyprávění o králičí díře, zemi Oz či Zemi Nezemi… Ztracené dívky jsou mistrovskou ukázkou komiksové techniky. Melinda Gebbieová i Alan Moore si libují v dobových pastiších, a tak jsou některé kapitoly nakreslené ve stylu Aubreyho Beardsleyho, Egona Schieleho či Alfonse Muchy. V čiré pornografii nemá akce žádné důsledky: žádné děti, choroby, traumata, a žádné vzpomínky. A právě v tomto ohledu se Ztracené dívky od porna zásadně liší: ono to celé je o následcích, nemluvě o válce, hudbě, lásce, žádostivosti, represi a paměti.... celý text
Přidat komentář
Jako pastiš na tři známé romány fajn a dobové umístění (Svěcení jara, Sarajevo) potěšilo. Ale i tak zajímavé spíše po výtvarné stránce. Nejsa puritán, jako někteří zde, erotika mě nijak nepohoršovala, jen vzhledem ke kresbě nechávala chladným.
Co si budeme nalhávat, jedná se o normální pornografii, a snaha přisuzovat dílu nějakou hloubku či jiné významy je vysoce směšná. A bohužel, pornografie by měla především vzrušovat, což se ale u tohoto díla nějak nepovedlo. Takže člověka to neláká ani si nad obrázky pohonit, což je asi dobře, protože vzhledem k rozměrům knihy by to dost dobře ani nešlo.
Kniha je to dosti objemná a obsahuje velkou spoustu různorodého obrazového materiálu i textu. Prvotní seznámení se Ztracenými dívkami tak může být matoucí. Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že jsem musel knihu odložit a vrátil jsem se k ní o dost později. Kdo však přečká první úskalí a nenechá se strhnout proudem opovržení převážně díky zvláštnosti malby, ten pozná úchvatnost tohoto erotického komiksu.
Rovnou potvrdím, že ilustrace nesou největší díl úspěchu, i přes nejednoznačnost kvality, který kombinuje několik stylů a inspiruje se díly jiných velikánů. Scenérie mohou občas připomínat malůvky od dětí, jindy umělecké dílo. Rozdíl je hlavně v detailech, zvláště při pohledu do očí, na tváře nebo hebkost kůže. Vzniká tím nemnohdy dojem, že hledíte na fotografii.
Příběh lze stavět do dvou rovin, tu, která se odehrává v realitě počátku dvacátého století, a té, ve které se stírá skutečnost s fantazií. Realita je zobrazená krapet fádně, o atmosféře nelze ani hovořit a zápletku by jste sotva pohledali. Když se ovšem ponoříme do snění, tak zrázu negativa ustupují pohlcujícímu naprostému vzrušeni. Pozor, některé scény lze číst jen na vlastní riziko, protože tohle jde na hranici a mnohdy ji i překračuje.
Kontroverznost několika pasáží je sporná i v dnešní uvolněné společnosti. Zejména přijetí sexuálních fantazií dívek, jež ještě nedovršila osmnácti let, a hrátky Wendy s mnohem starší představitelkou Alenky. Kontroverze se nedotýká pouze věku účastníků, protichůdné myšlenky musí vyvolat i sexuální styk dvou jedinců stejného pohlaví - a nebavíme se jen o uvedených lesbických hrátkách. Explicitnost některých scén je diskutabilní, přesto nikdy nepřecházejí v naprostou sodomii bez ohledu na okolností a udržují si svůj podíl erotického podmanění.
Kniha mi v mnoha ohledech připomínala Lady Fuckinghan od O.Wilda, jelikož se nebála vykreslit živými barvami, co spisovatel devatenáctého století dokázal jen slovy. Použitý jazyk je někdy vzletný, jindy obyčejný, ale výsledný počin je vždy stejný: Vzrušení! Nic jiného. Bez ohledu na formu textu, či techniku malby, jde o to, nakolik je člověk vtažen do vlastních erotických fantazií prostřednictvím tři žen, které se setkaly v jednom zapadlém hotýlku v Alpách.
Jak na začátku, i konci je aktérem zrcadlo. Odráželo minulost, přítomnost a fantazie všech, kteří dali nahlédnout do své duše. Díky tomu jsou poslední momenty knihy posmutněle. Četl jsem knihu dlouhé večery, kdy se naskýtá nejvíce čas na soukromí a rozjímání. Fantazie běžela naplno a živočišná touha taktéž dala občas o sobě znát.
Která z představitelek a jejich povídek vás okouzlily nejvíce?
Asi bych si zase rýpnul, že jde o další příběh plný nelogického přehnaného sexu, kdy jde snad jen o to propašovat do každého obrázku sex, než o nějakou výpravnost, ale opak je pravdou. Pod vším tím sexem se ukrývá úžasný příběh a je pravdou, že vybudování kontrastu mezi očekáváním kouzelného a naservírováním drsné reality je zkrátka geniální. využití tří kouzelných protagonistek je velmi progresivní. Čtenář očekává kouzelné světy a cesty, a co vše dívky prožily. Ve výsledku ale dostává děsivé postupné a napínavé budování osudů, které jsou tak naturalistické a nemravné, že se pak člověk ani nediví, že si dívky vypěstovaly takové sexuální trauma, že ani neví, jestli to byla skutečnost nebo něco magického. Ono je to v podstatě vtipné, když Petr Pan mluví "skřítkovskou řečí", když Alenka tráví čas se srdcovou královnou na jejím dvoře, nebo když Dorotka po prvním orgasmu vidí naprosto nový svět. Musím taky uznat, že většina těch příběhů je dost vzrušivá a často i vážně vtipná. Moore geniálně zpracoval krásná témata kouzelných světů a postav a klobouk dolů, že nic neopomenul a přetvořil každý detail do undergroundové podoby.
Celkově je kniha veledílo, ať už celkovým zpracováním, tak kresbou, stejně tak samotným významem. Pro mě osobně ta kresba nebyla úplně příjemná, ale pasovala k tomu a měla velký prostor pro zpracování všech témat. Od Moora jsem četl více příběhů a musím ocenit, kam se odebírá a k čemu se dostává, když nemá stanovené mantinely.
No, co se od toho dalo čekat... Velmi oceňuji kresby. Líbí se mi, že každý příběh tří protagonistek má jinou grafickou podobu. A jejich pohádková dobrodružství byla celkem i vtipně ilustrována. Bohužel jsem v knize přeskakovala, to je pro mě vlastně poprvé, nejprve jsem byla nucena přeskočit část v divadle, protože tak příšerně nečitelný titěrný font jsem ještě neviděla, pokud tedy nepočítám staročeské texty... překvapivě mě zaujala jistá část, kde byly popisované dvě situace najednou: dívky na ostrově a banket u vévody. Tahle část mě opravdu dostala, úžasná kresba, rychlý spád a očekávané vyústění. Konec knihy jsem po hotelových radovánkách přeskočila, všichni známe příběhy těchto tří holčiček a na mě se to už moc opakovalo a natahovalo.
Jak tuto knihu zhodnotit? Zřejmě to není čtení na jeden večer. Kresby byly opravdu povedené, i na střídání stylů jsem si zvykla, každá část tím od sebe byla oddělena, což je skvělý nápad. Dá se mluvit o příběhu? Kniha je příběhy prostoupena, sice se liší, ale v podstatě jsou všechny stejné. Ale velmi se mi líbí závěr, že tato "prasárna" se odehrává na pozadí důležitých událostí. To člověka z tohoto pornografického oparu probudí. Tři jsou málo, pět je moc...
Taková pohádka pro dospělé. Bylo zajímavé sledovat Dorotku, Wendy a Alenku z trochu jiné stránky a jejich hanbaté příběhy. Jen konec byl pro mě trošičku takový useknutý, možná se mi to jen zdálo.
Výtvarně pozoruhodné; citace různých malířů secese a expresionismus; detailní a propracovaná struktura jednotlivých erotických příběhů a jednotlivých políček je mnohdy opravdu skvostná. Akorát mě to tedy po nějaké době přišlo tak nějak utahané a monotónní, jako by se celý ten erotický tyátr odehrával tak trochu samoúčelně a na efekt. Myšlenka uvolnit skrytý sexuální potenciál hlavních tří "dorot", jež jsou po generace vnímány především jako symboly čistoty a neposkvrněnosti, jako nějaké asexuální archetypy, je jistě zajímavý, ale ani nijak převratný. I tak jsem ale ocenil jistou podvratnost a odvahu s jakou se Moore i Gebbie pouští do těch nekonvenčních komiksových hrátek. Jako by to byl protipól ke komiksu Z Pekla, jenž je plný násilí a brutality v nespočetných polohách, čemuž odpovídá i syrová kresba. Ztracené dívky, to je především rozpustilost a hravost.
tazko sa kniha hodnoti, vytvarna i konceptualna stranka je naprosto jedinecna, ale ako tu uz niekto napisal, pohlad na interpretovane klasicke rozpravky uz nikdy nebude rovnaky a nie som si ista, ci som to potrebovala :D
Mám rád komiksy od Alana Moorea, jelikož je to génius ve svém oboru a nebojí se jít dál, než ostatní. Na Ztracené dívky jsem se těšil, protože jsem si myslel, že si Moore krásně vyhraje se zobrazením pornosvěta země Oz, Země Nezemě a samozřejmě Říše divů. Což se sice stalo, ale úplně jinak, než jsem si to v hlavě představoval. Představoval jsem si, že obsah přebije formu jakou je komiks zobrazovaný. Jde o to, že jsem předpokládal, že Moore bude sofistikovanější, a bude budova sexuální atmosféru a napětí, a ne že to do nás bude "rvát všemi otvory". Jednotlivé aspekty vyprávění jsou velmi dobré a čtivé. Líbilo se mi jakým způsobem mění Moore a jeho kreslířka Melinda Gebbie styly a tempo vyprávění. Platí to v několika kapitolách, ve kterých jsou zobrazovány výtažky z knih, které zrovna dané postavy čtou. Nebo o kapitole, ve které se přechází z jedné místnosti do druhé, po celém hotelu, a při tom sledujeme co prožívají naše ústřední hrdinky. Nejvíce se mě líbilo s jakou sebeuvědomělostí Moore, dokáže v jedné kapitole podtrhnou celé Ztracené dívky, a to co zobrazují. Je to fikce, která není skutečná. Moore to ví, a každý normální čtenář to ví. A to více, to Moorea baví, a snaží se nás šokovat explicitně zobrazovanou erotikou a sexem, ve kterém se to množí znásilňováním, incestem a nebo až absurdním zobrazováním opravdového milování. Tak, či tak, jsou Ztracené dívky naprosto ojedinělý komiks, který nabízí velký přesah, kritiku a velmi dobré čtení.
Malé umělecké dílo pod rouškou pornografie... Jsem ráda, že tu knihu mám ve své knihovně. Jen musím dávat pozor, aby byla dost vysoko. Přebal láká děti, které si myslí, že jde o sbírku pohádek :)
Ne, že by ten komiks byl špatný, o tom žádná. Ale pohled na Petra Pana a Wendy, kteroužto knížku s půvabnými ilustracemi jsem v dětství milovala a dlouho sháněla, už pro mne nikdy nebude stejný :-). Alenka a Dorotka pro mne nejsou tak srdeční záležitostí, takže zejména příběh Dorotky a "interpretace" jejích dobrodružství a některých prvků ze země Oz (např. Tornádo či červené střevíčky) byly docela vtipné a zajímavé.
Jak anotace vypovídá, jde o pornografii, ale ne bezduchou a takovou, jakou si pod tímto pojmem většinou představíme, ale o příběhy, které sice vypráví o sexu, ale přece nejsou JEN o sexu. Doporučila bych spíše dospělým čtenářům (jedná se o další z "obrázkových příběhů", který vyvrací mýtus, že komiksy jsou určeny jen dětem a dospívajícím), mládeži bych existenci tohoto komiksu prozatím zatajila :-). A současně bych doporučila těm, kteří znají Alenku v říši divů, Čaroděje ze země Oz i Petra Pana, protože díky znalosti těchto děl má čtení komiksu úplně jiný rozměr.
Když si člověk zvykne na velmi explicitní pornografické detaily, stane se z tohoto komiksu sbírka příběhů plných barev, vtipu a zajímavých aluzí. Spousta popkulturních odkazů, rafinovanost a typický pobavený mooreovský nadhled říznutý kritikou... Po krátkém období konsternovanosti tak u mě spadá do kategorie "Inspirace šokem". A jako fanynka Alana Moorea jsem ho prostě nemohla vynechat.
(V originále je rozhodně lepší!)
Štítky knihy
sex pornografie komiksy Švýcarsko apokryfy hotely
Autorovy další knížky
| 2005 |  V jako Vendeta |
| 2005 | Watchmen: Strážci |
| 2003 | Z pekla |
| 2019 | Providence |
| 2008 | Ztracené dívky |
Odporúčam čítať vždy len jednu kapitolu, inak je to dosť otupujúce.
Ale chápem, prečo to chcel Moore spraviť. Ilustrácie a koloring top.