Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453361/bmid_zuzanin-dech-Dbf-453361.jpg
5
3223
3223
Co všechno udrží člověka při životě… Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, její osud je předem daný. Transport. Koncentrační tábor. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Děj prvotřídní, na knize a celkově autorčině stylu mě ale nejvíc zaujal krásný bohatý jazyk, paradoxně většinou použitý v krátkých, osekaných větách. Má první, ale určitě ne poslední kniha z pera Jakuby Katalpy a zároveň pro mě jeden z nejlepších objevů poslední doby.
Prodýchat se na poslední stránku…
Vydechnout… Ohromeně.
Příběh, který nezdechne.
Zuzanina dechu se nikdy nezbavíte.
Pro mě příběh tak niterný, že o něm ztěží dokážu psát. Neumím ho obalit do slov, neboť jazyk Jakuby Katalpy je vším… Sladký jako Liebeskindův cukr. Po nádherném nenávratném dětství a dospívání hlavní hrdinky drsnější než smirkový papír.
Vím, že se neodpoutám. Cítím ten příběh ve svých útrobách – jak se mnou plazí. Svírá mě a bodá. Při vzpomínkách na první polovinu knihy unáší do snového světa, ze kterého se mi chce nyní plakat.
Světlo a tma.
Láska a nenávist.
Dobro a zlo. Strašně moc zla.
Zuzana.
Jan.
Hanuš.
Překrásný pan Liebeskind.
Vůně lesa.
Neutichající sténání cukrovaru.
Sladkost.
Prach.
Tělo, co vydrželo. Duše?
I když se do Holašovic vrátím – a že ne jednou, nebude to stejné, protože už vím, jaký osud čeká chlapce se zlatými vlasy a dívku, která ho hledala na stránkách obrázkové knížky.
Nevyhnutelná nutnost popasovat se s utrpením hrdinů, které milujete, je krutá.
Jen s chabou útěchou knihu odkládám, abych se k ní mohla vrátit, i když tak úplně se už vrátit nelze – tam, kde ještě nevíte, co bude…
Pochybuji, že někdy zapomenu. Zuzany se nezbavím… Ani nechci.
Jakubě Katalpě se klaním a posílám upřímné a objímající „děkuji“.
Autorčin talent a práce se slovy mě fascinuje a Zuzanin dech se čte skvěle. Příběh není veselý, ale nutně potřebuji vědět, jak to s hlavní hrdinkou dopadne. Chci i nechci dočíst. Věčné dilema čtenářovo.
I přesto, že mám pocit, že knih s podobným námětem se v poslední době vyrojilo až až, četby Zuzanina dechu určitě opět nelituju. Téma holocaustu je sice už natolik „provařené“, že se může zdát, že už nemůže přinést nic nového, mě osobně něco jiného a zajímavého opět přineslo. Možná to bylo díky trochu odlišné formě zpracování, které autorka pojala velice minimalisticky a osobitě. V poslední době této formě psaní docela přicházím na chuť (podobně překvapivě v dobrém slova smyslu na mě působila třeba kniha od Michala Vaněčka Mlýn). Kniha působí dost stroze, neobsahuje žádné přímé řeči, věty jsou krátké bez zbytečných a zdlouhavých popisů, a přesto je zde vyjádřeno naprosto vše. Emoce i přes tu určitou strohost vůbec nechybí.
Tento příběh o milostném trojúhelníku na pozadí druhé světové války je vymyšlen velice hezky, neměla jsem problém se do jednotlivých postav a jejich prožitků vžít, vcelku žádná z hlavních postav mě nenechala chladnou, každou jsem si musela buď zamilovat, nebo nenávidět. Závěr je slušně vygradovaný a naprosto skvěle, i když drsně a překvapivě vypointovaný. Možná můžu říct, že Zuzanin dech mi na konci úplně vzal dech.
Co napsat o této knize? Slyšela jsem ji jako četbu na pokračování a byla naprosto pohlcená. Liebeskindova dcera, která měla kosti z cukru a přežila hrůzy Osvětimi. Toliko chtěné, očekávané a milované dítě. Ten příběh regulérně miluju. Katalpa mě dokázala dokonale vtáhnout do děje a já prožívala se Zuzanou její vzestupy i pády. Navíc celá koncepce příběhu je naprosto skvělá. Pohádkové dětství plné lásky v kontrastu s dospělostí, tyranií, zradou a krutostí, která hlavní hrdinku neopouští ani po konci války. Rozhodně jsem dostala něco úplně jiného než jsem čekala. Zuzanin dech zakončil můj triptych příběhů z druhé světové války.
Smekám před autorkou.
Tato kniha se mi líbí po všech směrech. Zajímavé, plastické postavy, děj, který čtenáři nedovolí román odložit, maximální dodržení historických reálií, pozoruhodný styl psaní, chyby a nesrovnalosti téměř nulové (stále ale musím přemýšlet o větě: "slzy nechává klouzat po spáncích" - kudy jí ty slzy proboha tečou?!).
Obzvláště jsem ale ráda za to, jak se autorka nebála více ponořit do života Židů za války a po válce. Nic tady není růžové a snadné (dostat zpátky majetek, mít práci, být přijat společností). Tohle mi u Hany od A. Mornštajnové docela chybělo.
Doporučuji!
Autorka má velmi úsporný styl psaní, žádné zbytečné kudrlinky a přímo k jádru pudla. A tak se nám tedy na pouhých 300 stranách odvíjí příběh jedné židovské dívky a provází nás od dětství až k dospělosti. Věty jsou kolikrát odsekávány s takovou surovostí, že člověk musí přestat číst a vstřebat, co se vůbec dozvěděl. Musela jsem si chvíli na její styl psaní zvykat, ale rozhodně si ji po této knize přidávám do oblíbených.
Silný příběh. Dvě roviny, hravá a sladce šťastná, a pak syrová a mrazivě hořká.
Psáno jakoby bez emocí a přitom je jich tam plno. Zajímavý styl psaní. Hořkosladký …
Mám ráda styl psaní Jakuby Katalpy. Krátké výstižné věty. Sevřený děj bez zbytečných odboček. Její Němci pro mne byli objevem zajímavé autorky. Doupě se mně moc nelíbilo. A Zuzanin dech se podle mne vyrovná Němcům. Příběh Zuzany není žádná love story. Po sladkém dětství následuje koncentrační tábor a po návratu vůbec ne šťastný život. Jak už tady někdo napsal hořko sladký příběh. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a četla a četla. Jakubu Katalpu mám ve svých oblíbených a těším se na její další knížku.
Knižní výzva - 19. Kniha, která má na obálce ️srdce
Příběh Zuzany je hodně syrový a drsný, ale krátké věty vtahují více a více do děje a vy najednou zjistíte, že jste na konci, který vás překvapí. Doporučuji k přečtení.
Co mi na románu přišlo výjimečné, je, jak autorka dokázala oddělit dva vesmíry. Ten vnější - historické události, které přes to, jak „velké“ jsou, tu slouží jenom jako kulisa. Před ní se odehrává to hlavní, o čem kniha je - mikrokosmos rodinných a milostných vztahů. Někdo se trápí, stárne, umírá, jiný se rodí, roste, miluje, nenávidí…
Rozdělení do tří časových dějství je taky super. Romantická první republika, kterou sledujeme naivníma očima Zuzanina dětství. Dusno a nejistota po nástupu Hitlera, když dospívání tří přátel přinese napětí i do vzájemných vztahů. A pak peklo protektorátu, války a holocaustu.
Úsporný styl psaní mi přesně sedl a postavy se mi rychle dostaly pod kůži (ani ne tak Zuzana, zato všichni ostatní). Jsem v šoku, kolik vynikajících českých spisovatelek máme, jak se nebojí složitých historických témat a jak výborně se jim daří je přibližovat.
Mám z knihy strašně smíšené pocity. Ačkoli je kniha protkaná cukrem, cítím hořkost na jazyku.
Zuzanu rozhodně obdivuji. Za to co si v životě vytrpěla si zaslouží určitě náš obdiv. Já osobně vím, že bych nezvládla ani polovinu toho, co Zuzana.
Jsem velmi ráda, že autorka neukazuje pouze koncentrační tábory, ale i chvíle před nimi a po nich. To je asi na knize speciální.
Kniha je rozhodně velmi čtivá (přečetla jsem ji asi za pět dní a to jsem pomaločtenář:)) Rozhodně věřím, že na čtenáře udělá dojem i to, že ne vše končí, tak jak si přejeme.
Troufám si říct, že Hanu to nepřekoná, ale i tak příjemné překvapení:)
Po přečtení Němců jsem se na Zuzanin dech hrozně moc těšila a logicky jsem od něj čekala hodně. A jo, zpočátku jsem byla nadšená. Líbil se mi autorčin styl, příběh jsem hltala a všechno bylo růžový. Jenže. Zhruba kolem půlky se to nějak zlomilo. Pomalu na každý desátý straně to někdo s někým dělal, dobře propracovaný děj začal ztrácet na propravovanosti, jazyk mi nejspíš zevšedněl, začal mi připadat zbytečně stručný, holý. Chyběly dialogy, postavám jsem moc neviděla do hlavy, takže jsem k žádný vlastně ani nijak zvlášť nepřirostla.
Cením si ale toho, že se autorka zbytečně nenimrala v každodennosti koncentračních táborů i toho, že neutla Zuzanin život hned po válce a směle pokračovala dál. A vlastně ani nemůžu říct, že by knížka byla propadák, jsem jen na Katalpu přísná, protože vím, že to určitě umí ještě mnohem líp. Zuzanin dech doporučuji dál a dál se těším na další autorčiny knihy.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Tak to byla jízda. Nemohla jsem se od knížky odtrhnout, udělala jsem si noční směnu a přečetla ji na jeden zátah.
Zpočátku jsem si nemohla zvyknout na strohý styl psaní, ale pak jsem mu přišla na chuť.
Tento příběh si budu hodně dlouho pamatovat. Nejspíš proto, že nesnáším násilí a NIKDY nepochopím, co vede člověka k ubližování jiným. Ke konci už jsem asi ani nedýchala a jen nevěřícně kroutila hlavou. Hodně silné.
Knížku doporučuji!