Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453361/bmid_zuzanin-dech-Dbf-453361.jpg
5
3223
3223
Co všechno udrží člověka při životě… Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, její osud je předem daný. Transport. Koncentrační tábor. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Na počátku příběhu má Zuzana ráj .
Poté peklo střídá peklo. Naprosto si mě získala svými nádechy, najít cestu z bezvýchodné situace a zachovat si vůli žít .
Neobvyklou formou zpracované, ale velmi poutavé.
Kniha hezká. Ze začátku jsem si teda musela zvyknout na slohový styl psaní, ale i tak to nebyl úplný prožitek ze čtení, jako z knihy, která má přímou řec a vše okolo. Tady člověk ani nemohl vědět, co si ta osoba myslí, číst jí myšlenky. Valná většina knihy byla o dětství a dospívání, to se mi taky nejvíce líbilo. Koncentrační tábor tam byl jen tak rychle prolétnut a život s Hanušem měl taky rychlý spád. Zajímavě to psané bylo, místy i vtipné, postava Zuzany zvláštní, ale bylo to celkově takové milé. Příběh tedy smutný až do samého konce, nic snad nebylo pozitivní, až na to dítě na konci. Jako kniha hezká, ale nedokázala jsem se prostě úplně vcítit do těch postav. Jiné knihy ve mně zanechají hluboký šrám a přemýšlím nad nimi ještě dlouhou dobu, ale tady to tak bohužel nebylo. Škoda.
Mas rád/a tématiku druhé světové války? Líbí se ti netypické romány? Hodně zvláštní povahy hlavních postav? Toto všechno je zde!
Jeden z nejlepších stylů psaní, který se mi kdy dostal do ruky. Jasné a stručné věty, v přítomném čase. Všechno psáno tak živě a přitom se mě to vůbec nedotýkalo. Asi jsem nikdy nečetla podobnou knihu. Opravdu souzním s vysokým hodnocením a v hlavě mi zní jedno velké: Doporučuji!
Tedy tolik bolesti a utrpení dostat do jedné knihy! Ač byl příběh místy až příliš silný, nemohla jsem se odtrhnout a přečetla téměř jedním dechem.
Obehrané téma 2. světové války, chtělo by se říct. Katalpa však válku využila spíše coby kulisy a příhodné prostředí pro rozehrání lidských vztahů v kdysi kamarádském trojúhelníku než k výpovědi o válečných hrůzách. I skoky v čase začnou dávat smysl, když si uvědomíme, jak dějově očekávaný, předvídatelný a lineární příběh s židovskou postavou se tak asi odehrává v průběhu let 1939, 1945, 1948. Čtenář se tak nedozvídá jestli, ale jak a proč. Pouze samotný závěr mu zůstane utajen do samého konce.
Válka a židovské pogromy jsou tisíc a jedenkrát popsané v análech a literatuře, stejně jako motivy a osobní atributy, které pomáhaly člověku přežít. Katalpa se tak dle mého s těmito kulisami pustila na docela tenký led. Osud Zuzany, cukrovarnické dcery, představuje tragické životní drama, jaké potkalo tisíce dalších židů. O to není méně hrůzné, přesto ve mně jeho popis nedokázal probudit zcela odpovídající city. Zůstávala však přinejmenším zvědavost dozvědět se, jak to celé s těmi třemi kdysi kamarády dopadne. Válka u každého z nich působila coby destruktivní katalyzátor k projevení neskrytějších, ne právě pěkných rysů jejich povah. Závěr je sice trochu překvapivý, ale z mého pohledu logický a přitom nemálo originální. Utnutý právě včas, aby si čtenář mohl domyslet možné následky. Příčiny byly více než zřejmé. Až na výjimky neholduju příběhům dovyprávěným do nejmenších konečných detailů. Za ten dávám čtvrtou*.
Mně se to nelíbilo. Styl psaní, přítomný čas, holé věty, občas skoky do budoucna.
Příběh, aby v něm bylo všechno, láska, rivalita, kontrasty, bohatství, chudoba, židé, továrník, koncentrák, zrada... pro mě zbytečně všechno.
Až tuhle knížku vezmete do ruky a začnete číst, tak ji odložíte až s poslední přečtenou stránkou. Dřív to prostě nedokážete.
Noooo...tak to je zase příběh, který mě zasáhl až do morku kostí..přečteno na jeden zátah během dne.
Postavy líčené tak, že jsem si k nim hned utvořila vztah...hospodyní Tomášovou počínaje.
I tomu Hanušovi jsem celou dobu fandila. Bylo mi ho líto...do návštěvy Gestapa.
To, co si Zuzana zažila po návratu z lágru, mě dostalo víc než její pobyt v Osvětimi. Takové vyústění jsem tedy opravdu nečekala...
Knihu rozhodně doporučuji.
Příběh ve mě stále rezonuje a jako bych cítila v ústech chuť cukru. Hořkosladkou chuť cukru.
Hodně mi připomíná Hanu, ale styl je jiný. Četla se dobře, příjemná, ale můj šálek kávy to nebude
Přečteno jedním dechem. Když si Zuzana myslela, že má za sebou to největší peklo, přišlo peklo další. Osudy bývají někdy opravdu kruté. Velmi pěkně napsáno. Naprosto příhodný název jsem pochopila skutečně až na konci.
Dechberoucí příběh o schopnosti přežít a zachovat si důstojnost i v těch nejkrutějších podmínkách. Má první, ale určitě ne poslední kniha od této autorky.
Měla jsem strach, že mi bude v knize chybět přímá řeč. A nechyběla. Vůbec. Četlo se to nádherně. Kniha mě chytla od první strany. Moc se mi líbily všechny popisy v knize, já jsem snad ten cukr cítila!
Krásná kniha se smutným příběhem. Kolik toho jedno tělo a jedna duše dokáže vydržet...
Sedl mi styl psaní a díky tomu jsem ji přelouskla i rychle. Přijde mi, že se s těmito knihami teď roztrhl pytel... Ještě bych přidala nějaký závěr, trošku pokračování. I tak jsem byla spokojená
4 nebo 5 hvězd? Dávám 5, přestože do stylu slohu jsem se vžívala 100 prvních stran, musím uznat, že je to jiné a dobré, i když mě trochu od knihy odosobňuje. Téma by se mohlo zdát stokrát opsané, ale cením si kapitoly z dospělosti. Osoby jsou zajímavě vykresleny. Takže přes počáteční skepsi vůči slohu hodnotím knihu velmi dobře.
(SPOILER) Příběh bere dech o tom žádná, jediné co mi vadilo , tak styl psaní se kterým jsem chvilku bojovala ale asi po půlce zas začala ignorovat :D a obdiv k Zuzaně že Hanuše nezabila dřív :D
Nemám slov. Tak pohádkové dětství se obrátilo v naprosté inferno.
Tu největší bolest působí lidé našemu srdci nejbližší.
Krutá, ale krásná kniha.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
To se četlo prostě samo, perfektně napsané, čtivé. Příběh silný.