Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453361/bmid_zuzanin-dech-Dbf-453361.jpg
5
3222
3222
Co všechno udrží člověka při životě… Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, její osud je předem daný. Transport. Koncentrační tábor. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Zuzanin dech jsem poslouchala jako četbu na pokračování na stanici Vltava v podání Andrey Elsnerové. A byla jsem trochu překvapená - celý příběh na mne zapůsobil nejen svou lehkostí, podpořenou podáním interpretky, ale především nezúčastněností a dokonce chladem, s jakým je vyprávěn. Jako by o nic nešlo. Předpokládám, že to byl záměr autorky nebabrat se zbytečně v citových výlevech, ale mně právě ty city docela chyběly. Odstup, skoro reportážní popis událostí, stručnost, to všechno mi sebralo možnost více se s hrdiny a hlavně se Zuzanou ztotožnit...
Dávám čtyři hvězdičky, ale stejně jako intelektuálka (Zvuk slunečních hodin) nebo 85098211 (Hana) jsem četla na obdobné téma lepší knihy.
Velmi silný příběh. Předválečné i válečné období je zde velmi dobře popisováno. Člověk si udělá obrázek, jaké to musely být hrozné časy. Konec poměrně nečekaný. Knihu rozhodně doporučuji.
Zuzanin dech si podmanil aj moju pozornosť.
Predovšetkým je to kniha o charaktere človeka, ktorý má každý pevne daný, ale vplyvom prostedia a rôznych okolností sa môže ďalej vyvíjať a človek začne prehodnocovať svoj postoj k sebe samému, k ostatným, k prostrediu v kt. žije a podľa toho začne aj konať, aby zapadol, prispôsobil sa, prežil... prípadne inak využíval momentálne životné situácie vo svoj vlastný prospech.
Presne túto podstatu sa autorke v celku jednoduchým štýlom na pozadí najdramatickejších historických udalostí pred, počas a po 2. sv. vojne skvele podarilo zachytiť na osudoch troch priateľov.
Rozprávanie cez zážitky hlavných postáv, ktoré nám rozpráč podáva, nie je iba o holocauste a možno vyznieva neosobne až povrchne, ale presne vystihuje podstatu ľudského charakteru.
Co všechno může život přinést, a co všechno může člověk přežít.
Vyposlechnuto ve velmi vydařeném podání Evy Josefíkové.
Knížku jsem se chystala přečíst, jen jsem čekala na otevření knihovny. Pak jsem zjistila, že na Vltavě jí zrovna čtou na pokračování. A tak jsem se dala do poslouchání. Nějak mi začátek přišel divnej, zvláštní a dokonce i hlas čtenářky. A pak jsem se zaposlouchala a začalo se mi to líbit. A opravdu jsem si to užila. Bylo to skvělé a i ten zvláštní konec mi vyhovoval.
"Řeč těla jí stačí." napíše v jednu chvíli autorka o hlavní hrdince. Mistrovsky napsaná kniha, kde autorka vypráví skutečně všemi smysly. Příběh, který se dostane pod kůži. Příběh, chvílemi tak strašný, že nechcete číst dál. Příběh, který musíte dočíst, protože Vy stejně jako Zuzana toužíte po tom, aby neskončil špatně.
Ze začátku mě trochu překvapila strohost vyprávění, ale rychle jsem si zvykla a přestala mi vadit. Je to prostě takový styl. Kniha je psána čtivě. Četla jsem ji "jedním dechem". Za mě bych byla raději, kdyby nebyla tak detailně popisována krutost - zvláště třeba v koncentračním táboře, ano, dělo se to, ale i vzhledem ke strohému stylu by snad šlo nepopisovat tolik každý detail tohoto. Jinak moc zajímavý příběh, kniha opravdu výborná - i ten konec. Kniha je velice dobře hodnocená (většinou) a musím jen souhlasit.
(SPOILER) Líbil se mi strohý styl psaní, který přesto dokonale obsáhl vše potřebné. Trochu mě zklamal konec, ale jsem ráda, že se nekonal happyend, ten by to zabil. Kniha byla hodně čtivá a trojúhelník zajímavě pojatý, zároveň dobře vykreslený charakter Hanuše.
Napřed jsem si musela zvyknout na strohý styl vyprávění. Naštěstí kniha je tak čtivá, že se to dalo. Líbili se mi už Němci, tady je jednodušší a trochu černobílý příběh, ale ve výsledku jsem spokojená. Možná bych ubrala toho násilí, ale jak psal někdo přede mnou - i takové to bylo.
Velmi stroze vyprávěný příběh bohaté židovské dívky a dvou jejích přátel mě chytil za srdce. Neřekla bych, že je to primárně o holokaustu. Prostě život v nelehké době, na kterou by se nemělo zapomínat.
Krása! Trýznivý příběh, který lze tématem i spádem klidně přirovnat k úžasné Haně, ačkoliv by za toto přirovnání autorka asi nebyla ráda. Chvílemi mě mrazilo, až se mi nechtělo číst dál, ale nešlo to odložit. Přečteno velmi rychle, Zuzaně a jejímu vyvolenému jsem obrovsky moc fandila, a ikdyž to dopadlo jak to dopadlo, vše bylo pochopitelné a konec mi připadal adekvátní a vůbec ne neukončený. Vždycky když si uvědomím, že podobných případů a křivd byly tisíce, jsem ráda, že ta doba je pryč.
Nikdy nebude dost knih o holocaustu ! Jsem rád, že i mladší generace píše o této tématice a stále ji připomíná, i když tato kniha není primárně o něm, je to příběh mladého člověka, který se narodil na špatném místě ve špatnou dobu, žaloba hrůz, které 20. století přineslo. Kniha se mi četla dobře, až na některé fakta, která by zřejmě nebyla v té době možná (např. útěk Jana přes již okupovanou Evropu do Anglie) si myslím, že je zpracovaná historicky přesně. Taky dle mého názorů tam bylo zbytečně moc popisů sexuálních scén, ale každému podle jeho gusta. Závěr je malinko neobvyklý, ale nepřišlo mi to jako něco, co by rušilo, nebo se do knihy nehodilo. Přesto to pro mě nebyla taková pecka, jako Němci. Ty jsem četl již před několika léty, byli mou první knihou této autorky a dodnes na ně vzpomínám, jako na mimořádný zážitek.
"Propadnout v Osvětimi zoufalství znamená zemřít."
Skvěle napsaná kniha, v níž se střídá lehkost života s naprostou temnotou.
Jen ten závěr mi přišel malinko přes čáru..
Poslouchám rozhlasovou četbu, nedávám tedy hvězdy za knihu. Chvilku jsem byl nadšen, pak otráven až znechucen, ale pomalu začínám uznávat, že ta kniha je zatraceně dobře, opravdu mistrovsky napsaná. Jako kdyby autorka v té Osvětimi sama byla. Jenže ona tam nebyla - má tedy právo o tom v teple své pracovny mistrovsky psát a sbírat za to potlesky a ceny? Proč o tom vlastně píše, nebylo toho na toto téma už napsáno a natočeno víc než dost? Tohle jsem pořád ještě neskousl, považuju literárně-psychologické hrátky s touto látkou, v podstatě jakési šmírování nelidsky trpící hrdinky, byť fiktivní, za něco perverzního...
Dechberoucí. Ta stručnost až strohost, a přesto silné a velmi vypovídající. O nás, o lidech, v každém čase i prostoru. Výborné.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Poslouchala jsem na Vltavě a už se těším, až si knížku přečtu "naživo".