Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453361/bmid_zuzanin-dech-Dbf-453361.jpg
5
3217
3217
Co všechno udrží člověka při životě… Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, její osud je předem daný. Transport. Koncentrační tábor. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Dokonalá kniha. Děkuji. Dlouho se ke mě nedostalo něco tak kvalitního z pera českého spisovatele. Tenhle román má vše - je plný lásky, vzpomínek, rodinného zázemí, historie a nenápadně se ze života bez starostí přesouvá do roviny boje o to nejcennější - život.Zuzana, Jan a Hanuš - tři přátelé od dětství, kteří spolu prožívali vše. Ale jak Zuzana stárne, její city jsou blíže k Jakubovi.Během války, kdy se z nich stanou milenci Jakub působí v odboji, zatím co Hanuš je rozhodnutý, že pokud nebude mít Zuzanu on, tak nikdo. Kdy se z přátelství stane nenávist? Kdy se to všechno zlomí a člověk přestane jednat v zájmu etiky? Je přípustné poslat za neopětovanou lásku milovanou na smrt? Tahle kniha si nebere servítky, a i když jsou zde popsány za hranici jdoucí scény - prodávání se za jídlo, pokusy na těle v Osvětimi atd.. zvládla to Katalpa napsat velmi jemně. Skvělé vedlejší postavy jako učitel Šlomo Nachtigal, nebo učitelka angličtiny Prochásková dodávají příběhu na autentičnosti.
Dokonalá kniha. Přečteno na dvakrát a i když jsem ji dočetla ráno, bude ve mě rezonovat ještě dlouho.
Styl Jakuby Katalpy mě baví. V Zuzanině dechu rychlé v přítomném času odsekávané věty, připomínající přesně ten zrychlený dech, který provázel mnohokrát některé z hlavních hrdinů knížky. Ať už u dětských her, milostných dobrodružství, či u událostí, kdy už šlo o život. Příběh se line napříč časem, od začátku minulého století až do jeho poloviny, zvlášť se pak zastavuje u dětství Zuzany v ještě veselých letech dcery cukrovarnického továrníka. Dospívání již začíná pociťovat ostré zuby nelehkých časů konce 30. let a ty se prokoušou skrze vše radostné i v následujícím desetiletí. Tím vším prochází nezlomná a nerozmazlená Zuzana společně v trojúhelníku s dvěma kamarády z útlého dětství. Možná mi trochu vadila určitá předvídatelnost příběhu, ale četlo se to skvěle. 4 a půl.
Moc zajímavá kniha, kterou si ráda ještě někdy přečtu. Vážně mě to moc bavilo!
Nemám slov, skvělé...bravurně napsaná kniha, která mě na nějaký čas dala pohov od válečných knih. Kniha o lásce, zradě a hrůzách 2. světové války zase trošku jinak. Všem moc doporučuji, na tento styl psaní se nedá jen tak zapomenout!!!
Byla jsme nadšená-stylem, příběhem, vylíčením doby. Ještě lepší než Němci. Napětí graduje až k poslední stránce. Hlavní hrdinové jsou tři- Zuzana, Jan a Hanuš a v části Dětství s nimi prožíváme až idylické chvilky v přírodě, u rybníku, při hrách. Jak jde čas, idyličnosti ubývá a jak v době tak v příběhu přituhuje, začíná se objevovat, že člověk není jen kamarád, nemá jen kladné rysy, ale závist a zloba a taky možnost ublížit tou největší měrou nabydou u někoho vrchu. O koncentrácích toho bylo napsáno tolik, že je určitě těžké popsat to zase nějak jinak, neopakovat už publikované. Oceňuji způsob, jakým to Jakuba K. zvládla, zvlášť když srovnám s Karikovým románem Na smrt, který toto pojímá pro mě zbytečně naturalisticky. Uvěřitelné, výborně popsané charaktery. Těším se na další knihu této autorky.
Miluji styl psaní Jakuby Katalpy, svou úsporností dokáže neuvěřitelné. A to se jí daří zejména v historických souvislostech, jak už ukázala v knize Němci. Za mě kniha roku (spolu s Šikmým kostelem).
Výborný poutavý příběh, nesmírně čtivý s velmi zajímavými hlavními postavami.
Po Němcich a úsměvném Doupěti další hodně vydařený román. Na autorčin styl psaní jsem si rychle zvykl a s napětím sledoval Zuzanin příběh. Není to jen další válečné vyprávění, ale i drsná sonda do mezilidských vztahů. A co bylo se Zuzanou dál?
Knížku doporučuju bavila mně a byla napínavá.Docela by mně zajímalo jak to bylo dál.
Kniha je bez nějakého akčního děje, přesto je neskutečně napínavá. Jde o drobné epizody a charakteristiky postav, také jejich vývoj v čase. Autorka má skvělý styl. S minimem slov dokonale vykreslí atmosféru.
Strašně dlouho mi trvalo než jsem tohle hodnocení dopsala. Mám pocit, že ať napíšu cokoliv, tak to nebude vystihovat ty hrůzy z knihy.
Je rozdělena do třech částí. První popisuje Zuzanino dětství, které je docela idylické, ale je prostoupeno smrtí, mrtvýma očima, krví... druhá část se odehrává ve válce. Ta je sama o sobě hrozná, ale mám pocit, že už tohle čteme všichni v pohodě, omlouváme hrůznost války, tím že to bylo za války a za té je to všechno jinak. Ale ta část po válce mě úplně rozbrečela a to se mi už dlouho nestalo. To co Zuzana prožila v koncentráku bylo hnusné nespravedlivé..., ale to co zažila po tom mi přišlo vyloženě odporné. Musela prokazovat, kdo je, co vlastnila.. nakonec nic neměla a vlastně ani nikoho. Je hrozné, jak jdou životy dál a do toho starého nemůžeme patřit. Je hrozné jak si teď stěžujeme na všechno, ale nedochází nám, že oproti Zuzaně a dalším se máme více než dobře.
Bylo pro velice zvláštní pozorovat vývoj postav nejvíce asi Hanuše. A ještě některé situace byly popsány tak stručně až vyrážely dech.
Kniha mi dost připomínala Hanu od Mornštajnové.
Pecka! Jen bych chtěla vědět, co bylo dál. Asi to nebylo mé oblíbené cválání na jednorožci za duhou...
Jsem spokojená, krásná kniha. Koupila jsem ji, protože jsem před ní četla její knihu Němci, tak jsem tušila, že bude stát za to. Ano, nepopírám, doufala jsem v lásce v happy end, ale je život happy end ?
Příběh Zuzany, která se narodí do bohaté rodiny cukrovarníka. Užívá si krásné dětství plné přátelství a zábavy. Dospívá v krásnou a chytrou slečnu. Vše však má jeden háček – je to Židovka. Kniha o životě, o lásce, o ztrátě.
Tohle byla úžasná knížka! Moje první od autorky, ale rozhodně ne poslední. Moc mě uchvátil její styl psaní, který je strohý a jednoduchý, avšak krásný. Nečekejte žádné dlouhé popisy a vysvětlování. Krátké věty, které umocňují pocity a kladou důraz přesně na to důležité. Moc mě bavilo, jak autorka zdůraznila drobnosti, které Vás donutí se zamyslet nebo třeba pousmát.
Absolutně úžasné jsou její přirovnání: „Dětství z nich vyvane, jako když se otevře okno a zafouká vítr…). Text byl syrový a upřímný. Na nic si prostě nehrál.
Kniha je rozdělena na tři části – dětství, dospívání a dospělost, a na každé z nich vidíte, jak proměnu člověka, tak hlavně proměnu té doby a celého světa.
Kniha je plná emocí, je smutná, silná, s nečekaným koncem.
Mě si naprosto získala. Dostane i Vás?
Tak trochu jiný příběh o lásce. Hodně drsný a mrazivý, který se odehrál v těch nejhorších dobách lidstva. Příběh Zuzany, Jana a Hanuše. Třech kamarádů, kteří se spolu přátelí od dětství. Zažijí spolu krásné bezstarostné léto, které bohužel netrvá věčně. Jediné co mi na knize vadilo, tak to že nemá dialogy a je psaná v přítomném čase. Nicméně co se týká příběhu samotného, tak to bylo wow. Moc doporučuji.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Nebýt cca poslední třetiny, hodnotila bych minimálně čtyřmi hvězdami. Kniha je velmi čtivá a poutavá, autorka má na psaní nepochybný talent. Nevím, proč tomu tak je, že naše velmi nadané a mladé spisovatelky (ať už paní Katalpa, tak Hanišová či Bolavá a spol.) se rozhodly psát depresi nad depresi. Přijde mi to velká škoda. Pořád zastávám názor, že knihy by měly předávat nějaké hodnoty, mravní postoj, rozlišovat dobro a zlo.. a čím dál hůř takové knihy mezi současnými autory nalézám. Naopak mám pocit, že primárním účelem je šokovat anebo dostat do deprese (a evidentně má tento přístup u čtenářstva vysoký ohlas). Takto - samozřejmě jsem nečekala žádný čajíček, když jsem si vědomě půjčovala knihu o holocaustu. A k tomu neříkám ani popel; mé výhrady se týkají času poté (nechci vyzradit spoiler). Tím rozhodně nechci říct, že každá kniha musí mít nutně dobrý konec. Ale jako čtenáři mi musí být jasné, k čemu to všechno bylo. A to mi teda jasné není. Co mi v knize vadilo ještě, tak do detailu líčené a z mého pohledu místy až preverzně a lacině popisované sexuální scény. Mám pocit, že je toho v dnešní době všude až nad hlavu a hlavně že to děj nijak neobohacuje, ale naopak mu ubírá na kvalitě. Takže za mě bohužel zklamání.