Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3155
3155
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Zajímavě psaná kniha - trvalo mi několik stran, než jsem si na tento styl psaní zvykla. Ale rušivý element to nebyl. Naopak! Musela jsem se víc soustředit a tím mi neuniklo žádné slovo. A tato kniha si rozhodně plnou pozornost zaslouží.
Příběh Zuzany je silný. Silný stejně tak jako jeho samotná hrdinka. Je až neuvěřitelné, co silný duch a silné tělo spolu dohromady dokážou...
Zaujal mě autorčin styl psaní. Střídá strohé holé věty s neuvěřitelně dlouhými souvětími. Ale četlo se to dobře, bylo to svižné. Líbil se mi ten kontrast, kdy byli Židé deportováni do koncentráku, ale Zuzana, mladá Zuzana, byla zamilovaná a tudíž se cítila strašně silná a neohrožená. Celkově je příběh na válečné téma netypický, čteme o Zuzanině dětství, lásce, o válce i o životě po ní. Události v poslední části knihy-po konci války, byly dle mého nevyhnutelné (Zuzaně zůstal pouze Hanuš, a ten byl jaký byl), ale autorka opět dokázala vylíčit hlavní hrdinku jako tu nejsilnější. Doporučuji
Krásná kniha, přečtena jedním dechem, pro mě to byla taková ta kniha, na kterou se celý den v práci těším. Akorát hodně z vás píše o zajímavém - jiném stylu psaní. Asi toho nemám načteno tolik, jelikož mi nepřišlo nic neobvyklého a četla se mi moc dobře.
Za mě hodně zajímavá kniha, od které jsem nevěděla co čekat. Je to moje první kniha od autorky a na mém seznamu byla proto, že všude jsem na ní četla spoustu chvály. Musím říct, že kdybych už z nějakých jiných knih neměla zažito to, že text nemá přímou řeč, tak bych byla asi zmatená, ale takto už jsem se dokázala v textu orientovat a v této knize mi to vůbec nevadilo. Vyhovovaly mi i krátké věty, díky kterým mi text rychle utíkal a knihu jsem měla rychle přečtenou. Líbilo se mi, že byly popsány tři etapy v životě tří kamarádů, a my můžeme sledovat, jak se v průběhu let chování každého z nich proměnilo. Vlastně nejen chování, ale i vztahy mezi nimi. Jediný, co mě mrzelo byl otevřený konec, který přináší spousta otázek co se stalo dál? Za mě je to škoda, ale možná je to autorčin záměr...
Kniha mě zaujala od první stránky nejen zajímavým příběhem, ale také zvláštním, poetickým a při tom úsporným stylem vyprávění. Autorce se podařilo věrohodně popsat nejen třicátá léta dvacátého století, která prožívá mladá dívka z dobře situované rodiny na malém městě, ale také dobu, která po nich následovala a nebyla zdaleka tak idylická.
Zuzanino bezstarostné dětství a dospívání ve společnosti dvou chlapců, kteří se do ní zamilují, je vystřídáno transportem do koncentračního tábora, protože jde o židovské děvče. Její osud je tedy předem zákonitě tragický. Přesto to nevzdává ani když po návratu do rodné vesnice si jednoho ze svých nápadníků vezme, a on se k ní chová velmi neurvale. Už dlouho jsem nečetla tak sugestivní příběh, který vás vtáhne do děje tak, že se doslova nemůžete odtrhnout. Moc tedy doporučuji, a to nejen jako zajímavý milostný příběh, ale především jako svědectví o době, která nedala lidem s nesprávným původem na vybranou.
Zajímavý příběh napsaný zvláštním způsobem. Dalo by se říct zpravodajsky. Krátké stručné věty. Přesto je napsaný citlivě a uvěřitelně. A konec... Mám pocit, že pro Zuzanu byl dobrý. Doporučuji.
Můj komentář se asi příliš nebude lišit od většiny... Jedná se o velice krásný příběh, který je napsaný opravdu svérázným způsobem, který vyzněl i z audioknihy. Zprvu nezvyk, ale po chvilce mi to ani nepřišlo zvláštní. Parádní závěr. Je fajn, že zůstal otevřený...
Příběh OK, ale styl jakým je napsán mi připadá hodně, ale hodně zvláštní. Nejvíce mi to připomíná takový neosobní souhrn faktů. Když jsem četl první kapitolu, tak jsem si myslel, že je to jen na úvod, že je tam zhuštěný život Zuzaniných rodičů do jejího narození a pak už to bude "normální", ale ono ne. Po nějaké době jsem si na to samozřejmě zvykl, ale vždy když jsem knížku odložil a pak začal opět číst, tak jsem si musel zvykat znova. Nakonec se to nečetlo úplně špatně, ale ten styl mi prostě nesedl.
Dějově bohatá, lehce svérazně psaná kniha. Zajímavý styl psaní, který mi vyhovoval, přečteno rychle, "na jedno nadechnutí". Člověk se v textu neztrácí. I když byly některé pasáže drsné, je třeba přihlédnout k časové linii. Realistická, pěkně napsaná kniha.
Knihu jsem si vybrala na základě čtenářské výzvy a vysokého hodnocení. Ale bohužel se k názoru většiny nemohu přidat. Zuzanin dech mi nesednul. Styl psaní (přítomný čas), skoky v čase, absence přímé řeči, neosobní vyprávění. K žádné z postav jsem si nedokázala vytvořit vztah. Jistě, bylo mi líto, co se dělo Zuzaně v koncentračním táboře, ale bylo mi líto všech, kdo si to museli protrpět. Konec je velmi zvláštní, podivný a neukončený. Máme sice svobodu si domyslet cokoli, ale minimálně zmínka o tom, zda Zuzana napsala Janovi a jak proběhlo vyšetřování Hanušovy smrti být mohla.
Úžasná kniha, děj vtáhne od první stránky. Trochu mě mrzí, jak to skončilo, ale válka a potažmo komunismus byl neúprosný. Doufala jsem, že autorka tomu dá pozitivnější tečku, ale bohužel nestalo se.
Asi poprvé nevím, co ke knize napsat. Snad jen to, že Zuzanin dech byl naprosto dechberoucí, mrazivý a zkrátka nezapomenutelný.
Zajímavá kniha, která není až tak zaměřena na koncentrační tábory, ale spíše je zaujata příběhem tří kamarádů, na kterých se doba podepíše jinak a každý z nich i jinak skončí. Je to smutné a je to jedinečné. Zuzana je židovka, Jan bojovník a Hanuš se veze jak populista.
Tak to byla jízda. Nemohla jsem se od knížky odtrhnout, udělala jsem si noční směnu a přečetla ji na jeden zátah.
Zpočátku jsem si nemohla zvyknout na strohý styl psaní, ale pak jsem mu přišla na chuť.
Tento příběh si budu hodně dlouho pamatovat. Nejspíš proto, že nesnáším násilí a NIKDY nepochopím, co vede člověka k ubližování jiným. Ke konci už jsem asi ani nedýchala a jen nevěřícně kroutila hlavou. Hodně silné.
Knížku doporučuji!
Děj prvotřídní, na knize a celkově autorčině stylu mě ale nejvíc zaujal krásný bohatý jazyk, paradoxně většinou použitý v krátkých, osekaných větách. Má první, ale určitě ne poslední kniha z pera Jakuby Katalpy a zároveň pro mě jeden z nejlepších objevů poslední doby.
Prodýchat se na poslední stránku…
Vydechnout… Ohromeně.
Příběh, který nezdechne.
Zuzanina dechu se nikdy nezbavíte.
Pro mě příběh tak niterný, že o něm ztěží dokážu psát. Neumím ho obalit do slov, neboť jazyk Jakuby Katalpy je vším… Sladký jako Liebeskindův cukr. Po nádherném nenávratném dětství a dospívání hlavní hrdinky drsnější než smirkový papír.
Vím, že se neodpoutám. Cítím ten příběh ve svých útrobách – jak se mnou plazí. Svírá mě a bodá. Při vzpomínkách na první polovinu knihy unáší do snového světa, ze kterého se mi chce nyní plakat.
Světlo a tma.
Láska a nenávist.
Dobro a zlo. Strašně moc zla.
Zuzana.
Jan.
Hanuš.
Překrásný pan Liebeskind.
Vůně lesa.
Neutichající sténání cukrovaru.
Sladkost.
Prach.
Tělo, co vydrželo. Duše?
I když se do Holašovic vrátím – a že ne jednou, nebude to stejné, protože už vím, jaký osud čeká chlapce se zlatými vlasy a dívku, která ho hledala na stránkách obrázkové knížky.
Nevyhnutelná nutnost popasovat se s utrpením hrdinů, které milujete, je krutá.
Jen s chabou útěchou knihu odkládám, abych se k ní mohla vrátit, i když tak úplně se už vrátit nelze – tam, kde ještě nevíte, co bude…
Pochybuji, že někdy zapomenu. Zuzany se nezbavím… Ani nechci.
Jakubě Katalpě se klaním a posílám upřímné a objímající „děkuji“.
Autorčin talent a práce se slovy mě fascinuje a Zuzanin dech se čte skvěle. Příběh není veselý, ale nutně potřebuji vědět, jak to s hlavní hrdinkou dopadne. Chci i nechci dočíst. Věčné dilema čtenářovo.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha je psána ve třetí osobě. Surově. S nadhledem. Nezajímají zda jste šokováni nebo znechuceni. Autorka má osobitá styl, ale to bylo přesně to co mi sedlo. Příběh rychle ubíhal. Měli jsme pohled na Zuzanu před, během a po koncentračních táborech. Příběh nám rozhodně na konci nedal tu možnost, abychom si řekli, že to dopadlo dobře, protože narovinu tomu kdo to zažil nikdy už nebude dobře a o to méně, kdyý jste to prožily jako mladá žena, která měla celý život před sebou. Ten konec byl pro mě už moc zdlouhavý a rozhodně byla kniha pro mne ukončená. I když drasticky a smutně, ale rozhodně to byl konec.