Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3155
3155
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
I přesto, že mám pocit, že knih s podobným námětem se v poslední době vyrojilo až až, četby Zuzanina dechu určitě opět nelituju. Téma holocaustu je sice už natolik „provařené“, že se může zdát, že už nemůže přinést nic nového, mě osobně něco jiného a zajímavého opět přineslo. Možná to bylo díky trochu odlišné formě zpracování, které autorka pojala velice minimalisticky a osobitě. V poslední době této formě psaní docela přicházím na chuť (podobně překvapivě v dobrém slova smyslu na mě působila třeba kniha od Michala Vaněčka Mlýn). Kniha působí dost stroze, neobsahuje žádné přímé řeči, věty jsou krátké bez zbytečných a zdlouhavých popisů, a přesto je zde vyjádřeno naprosto vše. Emoce i přes tu určitou strohost vůbec nechybí.
Tento příběh o milostném trojúhelníku na pozadí druhé světové války je vymyšlen velice hezky, neměla jsem problém se do jednotlivých postav a jejich prožitků vžít, vcelku žádná z hlavních postav mě nenechala chladnou, každou jsem si musela buď zamilovat, nebo nenávidět. Závěr je slušně vygradovaný a naprosto skvěle, i když drsně a překvapivě vypointovaný. Možná můžu říct, že Zuzanin dech mi na konci úplně vzal dech.
Co napsat o této knize? Slyšela jsem ji jako četbu na pokračování a byla naprosto pohlcená. Liebeskindova dcera, která měla kosti z cukru a přežila hrůzy Osvětimi. Toliko chtěné, očekávané a milované dítě. Ten příběh regulérně miluju. Katalpa mě dokázala dokonale vtáhnout do děje a já prožívala se Zuzanou její vzestupy i pády. Navíc celá koncepce příběhu je naprosto skvělá. Pohádkové dětství plné lásky v kontrastu s dospělostí, tyranií, zradou a krutostí, která hlavní hrdinku neopouští ani po konci války. Rozhodně jsem dostala něco úplně jiného než jsem čekala. Zuzanin dech zakončil můj triptych příběhů z druhé světové války.
Smekám před autorkou.
Tato kniha se mi líbí po všech směrech. Zajímavé, plastické postavy, děj, který čtenáři nedovolí román odložit, maximální dodržení historických reálií, pozoruhodný styl psaní, chyby a nesrovnalosti téměř nulové (stále ale musím přemýšlet o větě: "slzy nechává klouzat po spáncích" - kudy jí ty slzy proboha tečou?!).
Obzvláště jsem ale ráda za to, jak se autorka nebála více ponořit do života Židů za války a po válce. Nic tady není růžové a snadné (dostat zpátky majetek, mít práci, být přijat společností). Tohle mi u Hany od A. Mornštajnové docela chybělo.
Doporučuji!
Autorka má velmi úsporný styl psaní, žádné zbytečné kudrlinky a přímo k jádru pudla. A tak se nám tedy na pouhých 300 stranách odvíjí příběh jedné židovské dívky a provází nás od dětství až k dospělosti. Věty jsou kolikrát odsekávány s takovou surovostí, že člověk musí přestat číst a vstřebat, co se vůbec dozvěděl. Musela jsem si chvíli na její styl psaní zvykat, ale rozhodně si ji po této knize přidávám do oblíbených.
Silný příběh. Dvě roviny, hravá a sladce šťastná, a pak syrová a mrazivě hořká.
Psáno jakoby bez emocí a přitom je jich tam plno. Zajímavý styl psaní. Hořkosladký …
Mám ráda styl psaní Jakuby Katalpy. Krátké výstižné věty. Sevřený děj bez zbytečných odboček. Její Němci pro mne byli objevem zajímavé autorky. Doupě se mně moc nelíbilo. A Zuzanin dech se podle mne vyrovná Němcům. Příběh Zuzany není žádná love story. Po sladkém dětství následuje koncentrační tábor a po návratu vůbec ne šťastný život. Jak už tady někdo napsal hořko sladký příběh. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a četla a četla. Jakubu Katalpu mám ve svých oblíbených a těším se na její další knížku.
Knižní výzva - 19. Kniha, která má na obálce ️srdce
Příběh Zuzany je hodně syrový a drsný, ale krátké věty vtahují více a více do děje a vy najednou zjistíte, že jste na konci, který vás překvapí. Doporučuji k přečtení.
Co mi na románu přišlo výjimečné, je, jak autorka dokázala oddělit dva vesmíry. Ten vnější - historické události, které přes to, jak „velké“ jsou, tu slouží jenom jako kulisa. Před ní se odehrává to hlavní, o čem kniha je - mikrokosmos rodinných a milostných vztahů. Někdo se trápí, stárne, umírá, jiný se rodí, roste, miluje, nenávidí…
Rozdělení do tří časových dějství je taky super. Romantická první republika, kterou sledujeme naivníma očima Zuzanina dětství. Dusno a nejistota po nástupu Hitlera, když dospívání tří přátel přinese napětí i do vzájemných vztahů. A pak peklo protektorátu, války a holocaustu.
Úsporný styl psaní mi přesně sedl a postavy se mi rychle dostaly pod kůži (ani ne tak Zuzana, zato všichni ostatní). Jsem v šoku, kolik vynikajících českých spisovatelek máme, jak se nebojí složitých historických témat a jak výborně se jim daří je přibližovat.
Mám z knihy strašně smíšené pocity. Ačkoli je kniha protkaná cukrem, cítím hořkost na jazyku.
Zuzanu rozhodně obdivuji. Za to co si v životě vytrpěla si zaslouží určitě náš obdiv. Já osobně vím, že bych nezvládla ani polovinu toho, co Zuzana.
Jsem velmi ráda, že autorka neukazuje pouze koncentrační tábory, ale i chvíle před nimi a po nich. To je asi na knize speciální.
Kniha je rozhodně velmi čtivá (přečetla jsem ji asi za pět dní a to jsem pomaločtenář:)) Rozhodně věřím, že na čtenáře udělá dojem i to, že ne vše končí, tak jak si přejeme.
Troufám si říct, že Hanu to nepřekoná, ale i tak příjemné překvapení:)
Po přečtení Němců jsem se na Zuzanin dech hrozně moc těšila a logicky jsem od něj čekala hodně. A jo, zpočátku jsem byla nadšená. Líbil se mi autorčin styl, příběh jsem hltala a všechno bylo růžový. Jenže. Zhruba kolem půlky se to nějak zlomilo. Pomalu na každý desátý straně to někdo s někým dělal, dobře propracovaný děj začal ztrácet na propravovanosti, jazyk mi nejspíš zevšedněl, začal mi připadat zbytečně stručný, holý. Chyběly dialogy, postavám jsem moc neviděla do hlavy, takže jsem k žádný vlastně ani nijak zvlášť nepřirostla.
Cením si ale toho, že se autorka zbytečně nenimrala v každodennosti koncentračních táborů i toho, že neutla Zuzanin život hned po válce a směle pokračovala dál. A vlastně ani nemůžu říct, že by knížka byla propadák, jsem jen na Katalpu přísná, protože vím, že to určitě umí ještě mnohem líp. Zuzanin dech doporučuji dál a dál se těším na další autorčiny knihy.
Na počátku příběhu má Zuzana ráj .
Poté peklo střídá peklo. Naprosto si mě získala svými nádechy, najít cestu z bezvýchodné situace a zachovat si vůli žít .
Neobvyklou formou zpracované, ale velmi poutavé.
Kniha hezká. Ze začátku jsem si teda musela zvyknout na slohový styl psaní, ale i tak to nebyl úplný prožitek ze čtení, jako z knihy, která má přímou řec a vše okolo. Tady člověk ani nemohl vědět, co si ta osoba myslí, číst jí myšlenky. Valná většina knihy byla o dětství a dospívání, to se mi taky nejvíce líbilo. Koncentrační tábor tam byl jen tak rychle prolétnut a život s Hanušem měl taky rychlý spád. Zajímavě to psané bylo, místy i vtipné, postava Zuzany zvláštní, ale bylo to celkově takové milé. Příběh tedy smutný až do samého konce, nic snad nebylo pozitivní, až na to dítě na konci. Jako kniha hezká, ale nedokázala jsem se prostě úplně vcítit do těch postav. Jiné knihy ve mně zanechají hluboký šrám a přemýšlím nad nimi ještě dlouhou dobu, ale tady to tak bohužel nebylo. Škoda.
Mas rád/a tématiku druhé světové války? Líbí se ti netypické romány? Hodně zvláštní povahy hlavních postav? Toto všechno je zde!
Jeden z nejlepších stylů psaní, který se mi kdy dostal do ruky. Jasné a stručné věty, v přítomném čase. Všechno psáno tak živě a přitom se mě to vůbec nedotýkalo. Asi jsem nikdy nečetla podobnou knihu. Opravdu souzním s vysokým hodnocením a v hlavě mi zní jedno velké: Doporučuji!
Tedy tolik bolesti a utrpení dostat do jedné knihy! Ač byl příběh místy až příliš silný, nemohla jsem se odtrhnout a přečetla téměř jedním dechem.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Skvela a ctiva knizka, ktera ma spad a nejde odlozit. Velice doporucuji.