Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3155
3155
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Trochu jsem měla před čtením obavy, nechtělo se mi do čtení knihy z války, už jsem jich pár přečetla a nechce se mi znovu a znovu prožívat tu nepředstavitelnou a naprosto nepochopitelnou hrůzu, bezpráví a čeho je člověk schopen za zrůdnosti! Tato kniha je ale trochu jiná - uvítala jsem popis dlouhých bezstarostných roků před válkou - bohužel o to více bolí to, co přijde . Velice dobře vykreslený příběh jedné silné židovské dívky a temnotách nejen válečných.
Zuzanin dech jsem četla doslova jedním dechem. Moc se mi líbilo, jak byl celý příběh zasazený do historického kontextu a všeho dění za 2. světové války. Autorka to navíc neustále připomíná, kde na časové ose jsme a co přesně se v naší zemi děje. Rovněž mě bavilo její vykreslení války vs. lásky, krásného vs. zlého, velkých smutných situací vs. mnoho radostných drobností. Naprosto vyvážené a strhující. Kniha mě bavila do poslední stránky, do poslední tečky. A to hned od začátku. Nebylo potřeba se prokousávat mnoha stránkami, než nadešel ten kýžený děj. Zkrátka od začátku do konce obrovská čtivá vlna. Navíc mě téma holocaustu, války a historických souvislostí baví a už dlouho jsem nečetla něco tak dechberoucího.
Krátké a stručné věty a celková formální úprava knihy je jedinečná. Přesně tím podtrhává situaci, kdy vás děj vtahuje a vtahuje, na chvíli se zvolní a zase je plný silných momentů. Ostrost jednoduchých vět, ale i dokreslení celého prostředí v delších a složitějších souvětích. Přesně tak, abyste si celý děj mohli vychutnávat, zvedal ve vás emoce a touhu číst dál a ještě další a další a další kapitolu...
Konec knihy je překvapivý, ale myslím si, že dosti reálný i do dnešní doby, bestiální, bolestivý, smutný... Někteří by mohli možná i tvrdit, že takový konec jakoby tam vůbec nepatřil. Osobně si myslím, že právě to je ten kontrast začátku a konce knihy, krutosti války, jaká "láska" může být, a bezstarostného dětství vs. až nebezpečné dospělosti i síly někoho, kdo unikl smrti v koncentráku.
Vřele doporučuju, 5 hvězdiček je mááááálo!
Zuzanin dech...
Přemýšlím co napsat ke knize, která má momentálně 804 komentářů, 2 871 hodnotících uživatelů a 91 procent za hvězdičky...
Jedná se o první knihu od Jakuby Katalpy která se mi dostala do rukou a v brzké době určitě sáhnu i po dalších... Tato kniha by měla být povinnou četbou... Jednak abychom nezapomněli jak se lidé chovali k lidem, člověk k člověku... Zadruhé pak proto, že si tato kniha rozhodně zaslouží pozornost všech čtenářů...
Něco málo k samotné knize...
Autorka Vás zavede do třicátých let minulého století, jmenovitě do městečka Holašovice... Zde se, mimo jiné, seznámíte i se Zuzanou Liebeskindovou - dcerou místního cukrovarníka... Dále pak i se zhruba stejně starými chlapci - Hanušem (syn účetního v cukrovaru) a Janem (syn opraváře automobilů)...
Společně s nimi budete prožívat dětství, dospívání i dospělost...
Neuvěřitelně čtivá kniha... Někdy je opravdu pět hvězdiček k hodnocení málo...
První třetinu knihy jsem se sžívala se stylem psaní, který není můj šálek kávy. Téma 2. světové války a holocaustu je asi pro spoustu autorů stále nevyčerpané, ale pro mě snad až přečerpané. Četla jsem už lepší knihy zasazené do této doby. I ze strohého vyprávění už jsem od začátku tušila, co bude Hanuš za bestii a příběh mi přijde lehce děravý.
Dovolím si poznámku (nikoliv hodnocení).
Knihu jsem četl na doporučení několika přítelkyň, sám jsem muž. Všechny se shodovaly, že poslední část knihy neměla vůbec existovat. Nevěděl jsem, co od posledních stránek očekávat.
Po přečtení mohu říci následující. Z reakcí mých přítelkyň je dobře vidět, jak čtenáře ovlivňuje "vzdálenost" dané problematiky. Téma holocaustu je strašidelné a může nás z něj mrazit. Je to ale minulost a většina se nedokáže do tehdejší doby zcela vcítit.
Naopak téma domácího násilí je stále aktuální a většina žen dokáže přesně cítit, co za utrpení musela hlavní hrdinka snášet. Proto může konec knihy působit krutěji než předešlý dej odehrávající se v koncentračním táboře.
Tuším, že přesně takový efekt, tedy spojení/porovnání utrpení minulosti a dnešní doby, byl autorčiným cílem.
Uf! Tak to byla síla...
Nejprve jsem si chvíli zvykala na autorčin styl psaní (krátké úsečné věty), pak mě ale příběh naprosto pohltil. Skvělá, zároveň ale také velmi smutná a depresivní kniha. Je neuvěřitelné, kolik fyzické i psychické bolesti dokáže zvládnout jeden jediný člověk..
Líbil se mi příběh jednoho dětství, dospívání a nakonec milostného trojúhelniku .
Skvěle vystavěné charaktery. Knížka je velice smutná.
Mně se kniha bohužel nelíbila a musela jsem se nutit k tomu, abych ji vůbec dočetla. Styl vyprávění byl strohý, téměř bez emocí, s krátkými větami a minimem přímé řeči. Mnoho scén mi přišlo nadbytečných, jako kdyby jejich jediným cílem bylo neustále šokovat něčím novým. Málokdy se šlo opravdu do hloubky, všechno bylo podáno spíše stylem "stalo se tohle a tohle, tato postava potom dělala tohle" a šlo se dál.
Na to, kolik toho postavy v příběhu prožívají, mi přišly málo propracované a mnohdy jejich chování ani nedávalo moc smysl. Místo toho se dozvídáme mnoho detailů o jejich tělesných pochodech, zejména pak o povoleném svěrači, který z nějakého důvodu měla minimálně jednou snad každá postava.
Tak to bylo něco. Nemám slov. To se nedá popsat, to se musí přečíst. A ten konec mě dosta.
Styl jakým je kniha napsaná mi sedl, nemohla jsem se odtrhnout, i když to vůbec není jednoduché čtení.
Kolik bolesti dokáže jeden člověk vytrpět a stále přichází jedna rána za další...
Kolik bolesti jeden člověk dokáže vydržet? Kolik fyzického týrání zvládne jedno tělo? Jak moc silná je vůle žít a přežít?
Tak moc jsem si oddechla, když se Zuzana (relativně) zdravá vrátila z Osvětimi domů, ale její osud jí přinesl další příšerné zkoušky a nejhorší, když si začala myslet, že je k tomu předurčená a že si to zaslouží.
Bylo mi z knihy moc smutno, ale kniha byla úžasná, v mých očích lepší, než tolik popularizovaná Hana.
85%
IG: @cotaholkacte
Knihu jsem kupovala 'naslepo', o to víc mě překvapila. Tato kniha je spolu s Hanou jednou z nejlepších, kterou jsem o Holocaustu četla. Kniha je velmi dobře napsaná a celý příběh vzrušující od začátku do konce. Od autorky žádnou další knihu nemám, což bych ale chtěla napravit a už se chystám na knihu Němci. Nicméně, knihu Zuzanin dech všem vřele doporučuji, je to opravdu silný příběh, který vás vtáhne.
(SPOILER)
Velmi úspěšný román autorky, vlastním jménem Tereza Jandová).
Zuzana Liebeskindová, dlouho očekávané dítě cukrovarníka. Příběh jejího života začíná rokem 1899 židovskou svatbou Abraháma a Liliany. Na svět přichází až roku 1924. Dětství plné lásky prožívá v krásné vile za cukrovarem, který založil dědeček Leopold roku 1875. Vstupujeme do života jedné vlivné a bohaté židovské rodiny. Vytváří se zde nerozlučná trojka, Zuzana, Hanuš, syn účetního cukrovaru a Jan, syn cukrovarského automechanika. Vedle dětských her se začíná objevovat i soupeření o krásnou Zuzanu. Kolem bezstarostnosti začíná narůstat protižidovská vlna. Přichází protektorát. Hanuš se svým otcem kolaborují, Jan se svým otcem pomáhá v odboji. Začíná mrazivý popis válečného období z pohledu židovské rodiny. 68 letý Liebeskind vše ztrácí, odmítá víza do Palestiny, věří svým kontaktům v Americe, ty se ale nehlásí. Přichází ztráta všeho hmotného, ale i lidství, přichází transport do pracovního tábora Terezín, ten je výsledkem prozrazení úkrytu rozpolceným Hanušem, který cítí vznikající lásku mezi Zuzanou a Janem. Jan utíká do Ameriky, Zuzana s otcem je dalším transportem přemístěna do Osvětimi. Nastává selekce. Zuzana se dostává do skupiny určené pro lékařské pokusy, cukrovarník míří ke "sprchám". Dech beroucí výpověď o životě, neživotě. 27. ledna 1945 vstoupila do tábora Rudá armáda. Opět mrazivý popis nálezu a neuvěřitelné záchrany Zuzany, vychrtlé holohlavé bezzubé 21 leté stařeny. Doma před Hanušem stojí Zuzana až v červnu, ten cítí, že jí stále miluje, i když je z ní pouhý stín. Návrat do vlasti, však přináší spíše smutek, rozčarování. Dekret o znárodnění. Zuzana je zaměstnána v rodném cukrovaru jako uklízečka, v srdci s Janem se provdává za Hanuše. Nepřichází šťastný konec, ale další peklo. U Hanuše se střídá krutost s touhou. Jan vyhledávající stále zprávy z Evropy se z fotografie v novinách dovídá, že Zuzana přežila. Píše Hanušovi, ten však Zuzanu zapře, "nevrátila se". Plánuje návrat, ale netuší, že následující rok se neprodyšně uzavřou hranice ostnatým drátem. Republika je vítěznou stranou opevněna jako tvrz a prošpikována lágry. Zuzaně nastává opět boj o život i o život svého dítěte, tentokrát je to boj s Hanušem, tyranem, ožralou, je jí jasné co musí udělat ...
Přesto je to hlavně kniha o lásce a přátelství.
Jedna z nejlepších českých knih poslední doby. Nabízí se srovnání s "Hanou", při kterém o to víc vynikne, že "Zuzanin dech" je úplně jiná liga po stránce literární kvality i spisovatelského talentu.
Příběh to byl zajímavý. Těžký život Zuzany byl však pro mě podán takovou až chladnou formou. Hrůzy, které byly v knize popisované, se mě vůbec nedotkly, jen tak povrchně jsem je vzala na vědomí. Tento styl vyprávění mi bohužel moc nesedl.
Styl psaní mi vyhovoval, příběh krásně gradoval až do samého finále.
Od této knihy jsem měla velká očekávání a jsem ráda, že je splnila.
Silný příběh.
Těžký osud.
Velká chuť žít a nevzdat se.
Doporučuji.
Parádní záležitost, ke knize jsem se dostala jen díky kamarádce a jsem za to ráda. První půlka nebyla tak silná, věnovala se budování vztahů mezi třemi kamarády. Trvalo mi delší dobu se začíst, protože styl autorčina psaní je dost zvláštní, strohý. Ale zase někdy bez zbytečné omáčky, jde přímo k věci. Druhá část výborná. Doporučuji k přečtení.
Knihu jsem musela odložit, bohužel mi nesedl styl psaní autorky. Krátké věty, téměř bez emocí a odosobněné.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
(SPOILER) Od zacatku nebavila, zadna postava mi neprirostla k srdci, a po akci Zuzany s Nagym ve vile jsem mela dojem, ze jsem takovy pribeh uz videla nebo cetla.
Neustale pohledy mezi trojici mi prisly uz otravne.
A to, ze cukr kazi zuby vi kazde male dite. Zuzana usina kazdy vecer s cukrem v puse a v dospelosti ma zuby v poradku.