Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3183
3183
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Velmi se mi líbil styl, jakým byla kniha napsaná. Díky přítomnému času jsem měla pocit, že jsem přímým účastníkem děje, že všechno pozoruji z bezprostřední blízkosti. Dětství hlavní hrdinky bylo krásné a jistě by měla před sebou skvělý život. Válka však změnila jak poměry, tak i lidi, kamarád z dětství se vybarvil hodně nepěkně. To, co si Zuzana prožila v Osvětimi, bylo jiné než v knížkách, které jsem zatím četla, ale o nic míň hrozné. To, jak se k ní lidé chovali po válce, je neodpustitelné. Je smutné, že když člověk přežil koncentrační tábor, často mu málokdo nabídl pomocnou ruku, a co víc, spíš se na něj lidé dívali skrz prsty. Konec je na mě trochu "přepálený", asi by to šlo udělat i jinak, než se rovnou odsoudit k trestu smrti, který v té době za takovýto čin nepochybně musel přijít, ale to nic nemění na tom, že knihu řadím mezi ty nejlepší, které jsem v poslední době četla.
Z díla jsem rozpačitá. Knih s tematikou holocaustu jsem přečetla víc, tato patří k těm slabším. Autorka píše neosobním stylem, stroze a úsečně, děj spíše popisuje, než vypravuje. Postavám schází psychologické propracování. Navzdory popisovaným hrůzám a zlu tak ve mně nevyvolává hlubší emoce. Vyzdvihuji práci s napětím, kdy se autorce daří udržet čtenáře u knihy a nedává prostor pro nudu. Za mě se jedná o knihu pro nenáročného čtenáře.
První kniha od autorky. Úžasně napsaná. Nemohla jsem se od děje odtrhnout. O holokaustu jsem četla knih několik, ale tahle všechny překonala. Ke konci jsem musela i na chvilku přestat číst, konec jsem si přála jiný.
Tady nevím, co mám napsat. Tolik pocitů se mi honí hlavou! Knihu mi doporučila kolegyně, že je hezká. Budu se jí muset zeptat, jak to myslela. Hezké je na ní pouze to, jak je napsaná. To není jen hezké, je to výborně napsané. Ale hezké tam jsou jen ty první kapitoly, ze kterých hlavní hrdinka čerpá celý svůj další život a které ji drží při životě. Nesnáším takovéto knihy, s tématikou holocaustu, ale přesto je čtu. Vždycky sbírám odvahu, která vím, že mě při čtení brzy opustí. Pak nastupují pocity frustrace, zmaru a bezmoci i po tolika letech a ve mě, která s tím nemohu zhola nic udělat. Asi chápu autorku, proč nechala konec otevřený. Já si chci pro Zuzanu představovat jen to nejkrásnější, co pak mohla prožít. I když vím, že je to trochu bláznovství, protože republika šla z jedné války do druhé. Z té druhé světové do té vnitrostátní, kde nebylo pro bývalé kapitalisty, byť by byli charakterově sebelepšími lidmi, místo. S těžkým pocitem na duši dávám pět hvězd, kniha si je opravdu zaslouží.
Úžasná kniha! Nevím, co více napsat, opět mi naskakuje husí kůže. Takový krutý osud do poslední chvíle! Když už se nadechnete, že to peklo skončilo a ulevilo se vám u srdce, vzápětí si uvědomíte, že vás autorka nepustí a pak se vám chce vzteky řvát, plakat
Když jsem knihu Zuzanin dech začínala číst, byla jsem nadšená stylem, jakým autorka Jakuba Katalpa píše: věty a odstavce mají spád, krásně využívá obratů českého jazyka, popisy jsou velmi obrazné a autorka si mnohdy nebere servítky a líčí i nějaké nechutnosti (ať už ty úsměvné nebo kruté).
S postavou Zuzany a její rodiny se navíc seznamujeme v době, kdy sama Zuzana ještě nebyla ani "na houbách", tudíž vám určitě přiroste k srdci. Kniha je tematicky rozdělená do částí Dětství, Dospívání, Dospělost a začíná v roce 1899, končí několik let po druhé světové válce.
Ačkoli nemá Zuzana jednoduchý osud, díky své ohromné vnitřní síle se s životními překážkami vyrovnává a navíc to největší tajemství, které by ji možná bývalo bylo zlomilo, před ní zůstává skryto.
Děj knihy končí v období, kdy je Zuzaně lehce přes dvacet let a já bych si o jejích osudech ještě ráda četla dál. I když s tím, co pro ni autorka dosud přichystala, je možná dobře, že se "Zuzanin knižní dech" zastavil právě v tomto momentě a já mám tak možnost vymyslet si pro ni lepší budoucnost :).
(SPOILER)
Moje první kniha od J. Katalpy- a hned tak skvělá, že v mém hodnocení překonala i Hanu od A. Mornštajnové.
Dojímala jsem se nad krásně popsaným dětstvím Jana, Hanuše a Zuzany, sledovala proměnu jejich povah během dospívání a se slzami na tvářích jsem čekala na konec války a doufala, že to nejhorší má Zuzana za sebou.
O koncentračních táborech se nikdy nečte lehce, ale to, co se stalo s Hanušem, mě možná zasáhlo ještě víc.
Malinko mě mrzí otevřený konec, ale zas na druhou stranu- mám možnost i několik dní po dočtení přemýšlet o tom, jak to se Zuzanou asi bylo dál.
Kniha o holocaustu, kde však není většina knihy situována do koncentračního tábora.
Kniha je psaná jinak - krátké věty, které čtenáře hodí do prostředí a atmosféry. Místy příjemně květnatý jazyk. O holokaustu už jsem něco načetla, ale u této knihy jsem si musela dát občas pauzu a jen jsem pár minut někam zírala a přemýšlela. Kniha o přátelství, před-válečné i po-válečné době, síle osobnosti a přijmutí sebe sama v novém světě...
Příběhy s tématem holocaustu nečtu úplně pravidelně, ale o knihách Jakuby Katalpy jsem slyšela samé dobré věci, tak jsem chtěla něco od této autorky vyzkoušet. Nakonec jsem sáhla po audioknize Zuzanin dech, která právě to téma holocaustu obsahuje, a vyklubal se z toho silný zážitek.
Ústředním motivem je nicméně přátelství trojice dítek, později dospělých lidí. Zuzana, kolem níž se celý děj točí, byla pro mne neuvěřitelně silnou postavou. Její vnitřní síla a tuhý kořínek, díky nimž dokázala přestat nejrůznější hrůzy, ve mně vyvolávaly obdiv. Její dva přátelé Jan a Hanuš jsou protikladní jako den a noc. Autorka tu zobrazuje, jak válečné běsnění zasáhne toto přátelství. Kámen nezůstane na kameni. Povaha, vnitřní svět, způsob myšlení a chování - to vše dostane plný zásah a pravá podstata jednotlivých charakterů tu postupně vyplouvá na povrch. V tom je pro mne ten příběh asi nejsilnější. Jak okolnosti, v nichž se postavy ocitají, dokážou obnažit lidské nitro.
Jakuba Katalpa píše nádherným jazykem - po jazykové stránce to bylo vysloveně pohlazení pro uši. Její styl psaní je vyzrálý, květnatý, bohatý. Nádhera, prostě nádhera.
Nakonec 4,5 hvězdy - nevím, co přesně mi chybělo na plný počet hvězd. Kniha ve mně nicméně dlouho rezonovala a já mohu jedině doporučit. A určitě vyzkouším něco dalšího z pera této autorky.
Nádherná kniha napsaná velmi zvláštním, ale krásným jazykem. Jednoduchý a dojemný příběh.
Z knihy jsem vcelku rozpačitá. Nedokážu říct, že by mě nevtáhla, ale nelíbila se mi forma psaní, i když po chvíli čtení jsem si na to zvykla. Konec mě překvapil
Půjdu proti většině, ale já od knihy prostě čekala víc. Styl psaní je pro mě příliš neosobní a u toho ze sebe emoce nedostanu, navzdory všem těm popisovaným hrůzám nejen z koncentračního tábora. Navíc konec mi také moc nesedl, vlastně ani postavy, nejsympatičtější mi byl pan Liebeskind. Váhala jsem mezi 2* a 3*, nakonec dávám tři jen z úcty k samotnému tématu.
(SPOILER) Velmi poutavá kniha, nemohla jsem přestat číst. Hanuš je pořádná svině, upřímně jsem čekala šťastný konec, nebo alespoň trochu hezčí. Určitě si ale knihu přečtu znovu.
No, mazec! Skvělá knížka. Příběh Zuzanina dětství, dospívání a dospělosti je kontrastem něžného, bezstarostného startu života a brutality a naprosté bezútěšnosti dospělých let. Věty jsou často strohé, osekané, stručné, mnohdy očesané o sloveso, odrážkové. To dává výpovědím takový definitivní, nezpochybnitelný ráz. Dalším kontrastem je odlišnost obou Zuzaniných přátel, která určuje jejich pojetí lásky, ale i jejich postoj k dějinným událostem, s nimiž se ve svém životě musí potýkat. Text velmi přímo a surově popisuje Zuzaninu existenci za druhé světové války i po ní. Naráží tak na nesmyslnou a tragickou brutalitu koncentračních táborů a stejně nepochopitelný vývoj v době poválečné. Jan, který je pozorovatelem událostí zpovzdálí, může jen sledovat úpadek a rozklad své vlasti. Zuzana je obdivuhodná, silná žena, která se snaží svému osudu čelit a nikdy se mu cele nepoddat. Mně se knížka četla skvěle, styl textu mi naprosto vyhovuje, konečně něco jiného v tématu, v němž mám celkem načteno. V téhle podobě je text osobitý, někdy lahodně něžný, jindy surový a brutální.
Příběh, který není jen o hrůzách druhé světové války, ale také o přátelství, jeho věrolomnosti, o síle rodiny. Drtivá většina se odehrává před válkou, pak je to divoký sešup, u kterého bych uvítala občasné přibrzdění. Konec mě příliš nepotěšil, na můj vkus odbytý.
Já vlastně moc nevím, jak hodnotit. Silný příběh to asi je, ale tak stroze a úsečně, nebo možná jednoduše vyprávěný, že to ve mě nějak nevyvolávalo žádoucí emoce. A to já u takového příběhu prostě očekávám. Možná byla chyba v tom, že jsem četla vzápětí po Vyhnání Gerty Schnirch, což byla emocionální smršť, umocněná krásným načtením audioknihy Vilmou Cibulkovou.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Knihu jsem musela odložit, bohužel mi nesedl styl psaní autorky. Krátké věty, téměř bez emocí a odosobněné.