Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3187
3187
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Psáno zvláštním časosběrným způsobem, odtažitě, s odstupem od postav. Pohled na osud jedné židovské rodiny v běhu času a krutostí dvacátého století.
Ten trochu chladný nadhled nad lidským osudem způsobuje, že emoce přestávají fungovat. Chvíle šťastné, krásné, kruté, zlé a nespravedlivé pro mě až trochu strašidelně splývají, autorka neždímá slzy, bylo to tak a tak, lidi se milují, nenávidí, pomáhají si i ubližují. Vlastně se tady ani neptáme proč.
Na mě nejvíc zapůsobila postava židovského cukrovarnického podnikatele Abraháma Liebeskinda, ten pozvolný sešup od bohatého ve všem úspěšného muže, přes postupnou šikanu a zcela zjevně nespravedlivé omezování všech svobod, pomalý nenápadný sešup do bídy, nikdo se nediví, nikdo ani moc neprotestuje... A nakonec naprostou člověčí degradaci v koncentračním táboře až do úplného, člověk by až řekl krutě logického vyústění.
Zajímavé, stejný spisovatelský postup mi v Zuzanině životě už drhnul, aniž bych chtěla cokoliv prozrazovat, tady mě spisovatelčin až dějepisný způsob vyprávění bez emocí nechal chladnou. Nebo to tak mělo být? Že člověk se drží života zuby nehty a je vlastně jedno, jestli je šťastný nebo ne? A že hodnocení, co je dobro, a co zlo, z dějepisného odstupu není až tak podstatné? Což mi přece jen trochu při četbě vadilo, i když chápu, že to asi tak myšleno nebylo...
I když úplný závěr, stejně strohý a popisný, jako celá kniha, mě vlastně docela pozitivně překvapil, když nic jiného, ohromil svou nezvyklostí.
Váhám tři nebo čtyři, přemýšlím o knize, a zejména o způsobu psaní, který dělá příběh tak těžko stravitelný a současně ukazuje lidský osud s určitou lhostejností; celou dobu mi znělo v uších Nohavicovo "...zastav svá kola, osude, osud se ale nedívá, supí jak lokomotiva...".
Nakonec tři a velké plus, dost těžké hodnocení ...
*
"Pan Nachtigal po očku sleduje Německo a po vydání norimberských zákonů má chuť přestat Zuzanu učit německy, cukrovarník Liesbeskind mu však přikáže, aby ve výuce pokračoval. Liebeskind chce, aby Zuzana uměla německy, protože až se přežene bouře vyvolaná Hitlerem, exportní oddělení cukrovaru obnoví obchodní styky s Německem; Hitler je dočasný, cukrovar věčný, říká Liebeskind, ,Der Hitler ist vorübergehend, die Zuckermühle ewig' a Nachtigal si rozmrzele pomyslí, že věčný je jenom Bůh."
Musím říct, že se ve mně pralo jak ohodnotit tuto knihu. Na začátku jsem byla dost skeptická, protože jsem se nemohla do děje začíst a to i kvůli stylu psaní, kdy mi chyběla přímá řeč.
Ale zhruba od půlky, kdy byl děj opravdu rozjetý, jsem nemohla knihu odložit.
Nebylo to jednoduché čtení, jak kvůli tématu, tak kvůli zvláštnímu autorčinu stylu. Možná právě ten strohý způsob vyprávění a přímá řeč bez uvozovek způsobily, že jsem z knihy trochu rozpačitá. Zápletka byla zajímavá, postavy propracované, ale pořád jsem si připadala od děje jaksi odtržená. Všechno se odehrálo příliš rychle. Bylo to silné a přitom to šlo trochu okolo mě. Konec mě zaskočil.
Moje první kniha od této autorky, určitě zkusím i další její tvorbu.
Zajímavý způsob psaní. Absence přímé řeči mě zpočátku překvapila, ale nakonec to vůbec nevadilo. Příběh byl zajímavý, čtivý a samozřejmě i smutný.
Kdyby bylo pokračování, hned bych se do něj pustila.
(SPOILER)
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem o tématu holocaustu četla. Postavy zde nejsou černobílé, a to mám ve všech příbězích nejraději.
Fascinující příběh o tom, jak válka a nacismus zasáhl do přátelství a lásky tří lidí. Zuzana, Jan a Hanuš se znají od dětství, kniha v průběhu času sleduje jejich dětství, dospívání i další životní osudy v dospělosti. Zuzana je dcera židovského cukrovarníka, užívá si dětství v luxusu jako vymodlené dítě a právě ona má svou životní cestu vzhledem ke svému původu nejdramatičtější.
Zuzanin dech jsem si v samém závěru musela dávkovat, jestli někomu házel život klacky pod nohy, tak právě Zuzaně. Ona je jednou z nejsilnějších žen, o kterých jsem měla poslední dobou možnost číst.
Autorčin styl nemusí sedět každému, ale mě se líbil. Píše stroze tam, kde by se mnozí rozepisovali a podsouvali nám svůj názor.
Dokud je tu krev, zůstává naděje na dítě.
V dechu je všechno, uvolnění, vzdálení se od bolesti, smíření.
Knihu jsem dlouho odkládala, protože styl předchozích Němců mi vůbec nesedl. I tady jsem si musela na strohost popisu zvyknout, ale pak mě příběh pohltil tak, že jsem se nedokázala odtrhnout. Dávám plný počet a doporučuji.
Zuzanin dech je absolutní skvost. Knížku jsem spíš nečetla, já ty příběhy jednotlivých postav spíš prožívala. Rozhodně doporučuji všem.
Knihu jsem doslova "vdechla". Ta úsečnost vět mě moc bavila a doslova jsem se Zuzanou dýchala. Příběh je srdcervoucí, tragický a už nikdy se nesmí nikdy opakovat.
Čtení perfektní, příběhy lidí z druhé světové války jsou neuvěřitelné a někdy nepochipitelné co vše mohli přežít. Ale asi mi na dlouho v hlavě neutkví, teda kromě toho konce.
Románů z období 2. světové války bylo napsáno hodně. Tento mě zaujal, četlo se mi dobře a nerada jsem knihu odkládala. Přesto si myslím, že mi po nějaké době splyne s dalšími z té doby. V hlavě mi zůstanou jen opravdu ty nejsilnější příběhy, většinou podle skutečné události. V každém případě kniha stála za přečtení.
/AUDIOKNIHA/
S beletrií o holokaustu se roztrhl pytel a nezdá se, že by tento trend ustupoval - kdyby se všechny tyto knihy pohybovaly kvalitou v hladině podobné jako Zuzanin dech, bylo by to fajn. Příběh není zbytečně romantizovaný a přikrášlovaný, sluší mu i strohý, popisný styl.
Když jsem si konečně zvykla na styl psaní, tak dětství bylo táhlé a dlouhé. Pobyt v ghettu a Osvětimi autorka doslova prolétla. Čtení potáborového života se pak konečně rozběhlo a bylo zajímavé.
Tych knih o teme holokaustu a koncentracnych taboroch sa vyrojilo velmi vela posledne roky, ale musim povedat, ze tato ubehla rychlo a pribehom clovek presiel tak akosi pozvolna. Je to taky ten romanovy pribeh na jedno precitanie.
Nechytlo mě to...možná je to tím, že knih (lepších) na toto téma jsem už přečetla hodně, možná je to styl psaní (popis ne přímá řeč), možná je to samotný děj a i veskrze nepříjemné postavy. Když není komu fandit a nemusí to být nutně kladná postava, tak vás to prostě nevtahne a nezasahne.
(Audiokniha)
(SPOILER)
Takové pohodové dětství, tak krásný život mohla Zuzana mít. Kniha vás vtáhne do sebe příběhem Zuzaniných rodičů, popis toho, jak je Zuzana vymodlené dítě. Jak šťastní Liebeskindovi jsou. Zuzana má vše, co může dítě mít. Lásku obou rodičů, kamarády a spokojené dětství. To vše jen do začátku války. Bylo mi úplně úzko z toho, jak se z bohatých lidí stávají chudáci, téměř žebráci. Jen kvůli tomu, že jsou židi. Bylo mi líto Abraháma, že nedal na slova lidí a podnik nepřepsal a neemigroval i se Zuzanou. Naštvalo mě, když mu žádný z jeho vlivných přátel nedokázal pomoci, když byl na tom nejhůř. Jak podobný je tento popis dnešní době. Dokud máte lidem co nabídnout, jste kamarádi. Ale jakmile potřebujete pomoc, obrátí se k vám každý zády. Hanuš mi byl od začátku nesympatický, ukázalo se, že mé antisympatie byly správné. Rodina bez morálních zásad. Stejně, jako dnes a jen hádat, kdo by se kdo dnes zachoval stejně, komu by podlézal, aby se měl dobře. Haní jednoho, ale pak mu jsou dobří... Někdo to tak dělá dodnes..
V knize nečekejte kdovíjaký hlubší pohled do koncentračních táborů. Pohled to byl jen letmý, popis toho, jak se ze Zuzany stal pokusný králík. Koncentrák zázrakem přežila. Návrat domů byl pro ni těžký. Z bohaté dívky, která v dětství měla vše, najednou neměla nic. Totální nespravedlnost. Když si vzala Hanuše, nechtěla jsem knihu ani dočítat, nechtěla jsem číst ten hnusný konec, pořád jsem doufala v happy end, protože jak se dalo očekávat, Hanuš byl ubožák. Happy end nečekejte, stejně jako v životě, nekončí vždy všechno happy endem..
Ale co hodně vytknu je to, že vlastně vůbec nevím, jestli kniha byla či nebyla podle skutečné události. Jména "hrdinů" jsem nedohledala a vždy mě odkazy odkazovaly pouze na knihu.. Tak by mě to zajímalo.. Jinak se kniha četla dobře, ač jiný styl, dalo se na to zvyknout. Vyhovovaly mě kratší kapitoly
Ta strohost vet mi zpocatku vadila, ale pak mi prisla genialni.
Zadny happy end. Jeden vskutku bezutesny zivot. Ale tak to je pribeh pro mne realnejsi.
(SPOILER)
Taková surová strohost, se kterou je kniha psaná, ji neskutečně dodává na autenticitě. Ani se nenadechnete a Zuzanin dech přejde z dětství do dospívání, z dospívání do dospělosti... Zuzana a dva kluci. Trochu mi to připomíná knihu "Stalo se 1. září". Všeobecně hltám knihy, které jsou dějově posazeny do období celého jednoho života nebo i do života vícero generací.
DALE SPOILER:
Z čeho jsem rozpolcená je závěr. Myslím, že si Jan zasloužil vědět alespoň část pravdy. Takto na mě kniha zanechala pachuť beznaděje a nespravedlnosti. Nicméně to k životu patří.
Knih o holokaustu jsem přečetla hodně, ale tahle se mi líbila, protože ten časový záběr je mnohem širší. Začíná hodně před a pokračuje i po válce. Člověk má možnost prožít to celé se všemi kontexty.
Ty jo, já nevím. Příběh jako takový se mi líbil, ale číst se to nedalo. Ty strohé věty a kapitoly jsem prostě nedávala, tak jsem asi v půlce přešla na audioknihu. Tu jsem teda nějak doposlouchala, ale zjistila jsem úplně náhodou, že některé části jsou vynechané, což mě teda docela mrzelo. Ale fakt nejvíc mě rozhodily Holašovice, do kterých se dá z Prahy dojít pěšky z Kobylis. A já si furt představovala ty jihočeský :-), no nic.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Skvěle napsaný příběh, nemohla jsem přestat číst. Doporučuji !