Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3155
3155
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Silný příběh, barvitě napsaný s dokonale vykreslenými postavami. Co víc si přát ? A ještě se skvělou radou navrch "Dýchej". Krásně přečtený Andreou Elsnerovou. Zážitek.
První moje kniha autorky. Jsem nadšená stylem psaní. Méně tématem - stokrát ohraným, omletým ?
Poslouchala jsem i rozhovor s Jakubou Katalpou, která sama knihu zkrátila pro rozhlas. Domnívám se, že zdařile.
Mám čerstvou zkušenost s knihou Probudím se na Šibuji, které rozhlasová úprava prospěla . . . u této knihy nevím, ale pokud ji potkám v papíru, ráda zkusím i přečíst.
Prvá část příběhu ve zdařilé interpretaci Andrei Elsnerové, přináší meziválečnou historii a laskavé líčení Zuzanina dětství v Holašovicích poblíž cukrovaru jejího otce, vznik dětských přátelství a mnohé, co má k dětství patřit, aby člověk ustál dospělost. I méně krutou.
"V mysli jí zůstaly zálivy něžných vzpomínek!"
"Být Žid je jako být Indián, prostě patříš k nějakému kmeni."
A druhá část? Kvůli té jsem do poslechu nešla, ale byla jsem příjemně překvapená.
"Zbytečná krutost je ztráta času."
Závěr mě překvapil i potěšil. Bylo hodně trýznivé číst o vztahu dvou zraněných lidí, kteří se na sebe upnou z nedostatku lásky. Čekala jsem dramatické finále, ale toto ne. Nevím zda je to uvěřitelné, ale Hanušovi určitě po zásluze.
5/5
V první řadě jsme se musela sladit se stylem psaní. První stránky mě vůbec nezaujaly, vypadalo to, že knížku odložím. Za další knihy o 2.světové válce už moc číst nechci, nedělá mi to téma prostě dobře. Ale asi mě nalákalo vysoké hodnocení, a proto jsem i vydržela a nakonec jsem román dočetla a kupodivu mu dávám 5*. Po počátečním seznamování s hrdiny a přesto, že mám ráda rozvitá souvětí, jsem se s holým stylem psaní sžila a zvykla jsem si, jsem se do knížky začetla a chytla mě a bavila až do konce.
Doporučuji.
K psaní Jakuby Katalpy jsem si cestu nenašla. Zuzanin dech mi sedl o chlup víc než Němci, ale opět mi vadil strohý popisný styl a emoční plochost, (respektive emoce vyjádřené nejčastěji skrze povolené svěrače). Třetí pokus se stejnou autorkou už neplánuju.
(SPOILER) Velmi zajímavý způsob vyprávění. Poetický popis do kterého zničehonic padají tragické události. Je neskutečné co všechno musí unést hlavní hrdinka. Moc hezky je ilustrované, jak se na člověku podepíše když nemůže žít sám se sebou...
(SPOILER)
První a třetí část knihy považuji za velmi zdařilé. Konec příběhu mě překvapil. Co zde bylo silnější než smrt - láska k Janovi nebo nenávist k Hanušovi?
Část o koncentračních táborech nehodnotím, jelikož v současné záplavě knih na toto téma už nelze hodnotit objektivně. Aspoň jsme ale byli ušetřeni romantických linek a scén proměňující Osvětim v jakýsi náročnější junácký tábor. Surovost Katalpa udržela svým strohým a naturalistickým způsobem líčení, který na mě jako na čtenáře působí dobře. Absence emocí mi taktéž nevadí, ba naopak. Dává mi volbu se rozhodnout, co se mě jako čtenáře dotýká, a umožňuje mi prožít předestřenou situaci způsobem mně vlastním. Kniha se mnou nemá šanci manipulovat. Proto ve mně zůstane více scéna matčiny smrti či Hanušovy "projevy lasky". Můžu si je totiž přefiltrovat přes vlastní zkušenost.
Za mě povedená kniha.
Po dlouhé době výborná česká kniha. Zajímavý konec. Skoro by se nabízelo pokračování.
Od Jandové Katalpy asi nejlepší kniha. Vrátila se k tématu 2SV – obecně čtenářsky stále in – jako v její dosud nejúspěšnější knize Němci a udělala asi dobře. Přidám se však k těm málo recenzím, že až takový skvost to není.
Jednak záleží, kdo čte žánr o holocaustu v podání jiných a mnohem lepších autorů, nejen českých. Komu vyhovuje její styl psaní, strohé krátké věty. Je to pak rychlé čtení, naše mysl tak funguje, ale přitom přehlédneme, že obemílá totéž. A v neposlední řadě, že holocaust je jen v pozadí, popsaný stroze, aby v člověku byla atmosféra - už jen slovo „Osvětim“ vždy zapůsobí.
Co se autorce nedá upřít je pohled na život od dětství, jak na pozadí rodiny, tak doby. Jinak jednostránkové popisy procházky v lese či pozorování jeden druhého Zuzana - Jan nebo Zuzana - Hanuš nic v ději neposunou. Fakt, že se nemění jméno Zuzana jen dokresluje, že autorka sice staví na jednotlivých „údobí života“ hlavní hrdinky, ale dost zásadních věcí pomíjí. Naivita až hloupost postav, které jednali do určité chvíle jasně a přímo nebo nedotažení vztahů do konce k tomu patří. V knize Němci manipulaci "co je čtenářem oblíbené popíši" se autorce teď po 8 letech umě daří maskovat.
Za mne byla nejlepší část, kdy nahlédneme do světa budování firmy, vztahů a také zodpovědnosti majitele za zaměstnance. Při svém pojetí „údobí života“ autorka zařadila i co bylo v životě postav po 2SV, což se jí povedlo tak na 50 %:o((
Přečtení knihy zabralo pár hodin a dojem vymizel stejně rychle….
Tak nevím nevím, jak toto dílo uchopit. V podstatě se mi kniha líbila, je velmi dějová, čtenářsky přívětivá, autorka dobře pracuje s napětím, které udrží až do samotného konce vyprávění. Děj je plíživě zlověstný, svižný, téma závažné. Srovnání s Hanou se nabízí zcela přirozeně. Ale - připadá mi, že mezi českými autory dochází k postupnému vykrádání a vyprazdňování tématu holocaustu. A taková nálož emocí ukotvená na pozadí nešťastného milostného trojúhelníku zajisté přitáhne to nejširší čtenářstvo. Plíživý pocit zmaru okořeněný bulvárními detaily vnitřního života postav je taktéž velmi atraktivním motivem. Přesto na mě postavy působily poněkud ploše. Konec měl být patrně vyvrcholením osudovosti, ale na mě působil až groteskně, Mrštíkům jsem Maryšu s ostráveným kafem úplně zbaštila, Agathě Christie nadšeně skočím na kdejakej kruťáckej lep, Jaroslavu Havlíčkovi i Karolině Světlé téma osudovosti taky úplně věřím, ale tady mi to prostě nějak nesedlo.
Audiokniha
Inspirovala jsem se zde a také si knihu poslechla na Vltavě. Je pravda, že jsem slyšela již lépe na čtené knihy. Ovšem jinak mě kniha nadchla. Opravdu se trochu nabízí srovnání s Hanou. Já nesrovnávám a jen říkám-skvělé.
Kniha osloví svojí čtivostí. A tady také její kvality končí. Postavy jsou hnány bičem děje. Důležité události vylíčené letem světem, hlavně neodradit čtenáře přílišnou složitostí, přílišnou popisností, nedopřát mu od příběhu oddechu a nenechat jej přemýšlet, mohl by totiž najít díry v textu. Ta kniha mi přijde jako dokonalý výrobek literatury konzumu. Sebereme evergreenová témata, která (nejen) v poslední době letí a prodávají - holokaust, milostný trojúhelník, silná ženská hrdinka, která čelí zlu světa. Role jsou mezi postavami rozhozeny předvídatelným způsobem SPOILER (traumatizovaný andělský blondýn se stane kolaborantem, citlivý chudý brunet členem odboje, židovskou dívku čeká cesta do pekel a zase zpátky), nic překvapivého, v den kdy jsem to dočetl, jsem náhodou shlédl v televizi díl nějakého krimiseriálu a hle, naprosto stejná zápletka zrady s dopisy! KONEC SPOILERU. Má to skoro víc společného s borščem než s literaturou.
A styl vyprávění je přesně volbou snadné čtivosti, nebo má snad autorčina volba vypravěče a způsobu vyprávění nějaký "vyšší" umělecký záměr?
(SPOILER) Velmi strhující román, který v každé "kapitole" graduje a jde více do hloubky. Mnohé detailní popisy by se mohly zkrátit, ale pomáhá to lépe si člověku představit danou "chvíli". Oceňuji, že autorka až tak nezabředávala do doby v koncentračním táboře, ale spíše se kniha věnovala době před i po. Docela mně mrzí, jak kniha dopadla, věřila jsem, že hlavní hrdinku čeká lepší život. Každopádně jsem knihu četla jedním dechem a budu o ní ještě dlouho přemýšlet.
Zuzanin dech jsem poslouchala jako četbu na pokračování na stanici Vltava v podání Andrey Elsnerové. A byla jsem trochu překvapená - celý příběh na mne zapůsobil nejen svou lehkostí, podpořenou podáním interpretky, ale především nezúčastněností a dokonce chladem, s jakým je vyprávěn. Jako by o nic nešlo. Předpokládám, že to byl záměr autorky nebabrat se zbytečně v citových výlevech, ale mně právě ty city docela chyběly. Odstup, skoro reportážní popis událostí, stručnost, to všechno mi sebralo možnost více se s hrdiny a hlavně se Zuzanou ztotožnit...
Dávám čtyři hvězdičky, ale stejně jako intelektuálka (Zvuk slunečních hodin) nebo 85098211 (Hana) jsem četla na obdobné téma lepší knihy.
Velmi silný příběh. Předválečné i válečné období je zde velmi dobře popisováno. Člověk si udělá obrázek, jaké to musely být hrozné časy. Konec poměrně nečekaný. Knihu rozhodně doporučuji.
Zuzanin dech si podmanil aj moju pozornosť.
Predovšetkým je to kniha o charaktere človeka, ktorý má každý pevne daný, ale vplyvom prostedia a rôznych okolností sa môže ďalej vyvíjať a človek začne prehodnocovať svoj postoj k sebe samému, k ostatným, k prostrediu v kt. žije a podľa toho začne aj konať, aby zapadol, prispôsobil sa, prežil... prípadne inak využíval momentálne životné situácie vo svoj vlastný prospech.
Presne túto podstatu sa autorke v celku jednoduchým štýlom na pozadí najdramatickejších historických udalostí pred, počas a po 2. sv. vojne skvele podarilo zachytiť na osudoch troch priateľov.
Rozprávanie cez zážitky hlavných postáv, ktoré nám rozpráč podáva, nie je iba o holocauste a možno vyznieva neosobne až povrchne, ale presne vystihuje podstatu ľudského charakteru.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Krásná kniha !. Mám autorku moc ráda. Její knihy mě hodně baví. Skvělý styl psaní. Kniha Němci byla překvapení. Zuzanin dech se také velice povedl. Jen tak dál. Těším se na další knížku od autorky.