Zuzanin dech
Tereza Jandová
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Dlouho mě nic tak nerozebralo jako tahle kniha. Ten rozjezd z dob spokojeného dětství a plného lidského zdraví to ještě víc umocnil. Koncentrák popsán “pouze” na 30 stranách, ale hutně. Kolik utrpení je třeba zažít, kde se to v lidech bere?
Zlomená a téměř k smrti přivedená Zuzana si navždy na těle ponese následky války a osud se s ní dál nepáře, protože rodové jméno už jí v životě k ničemu není a spojí navíc život s takovým parchantem. A to ani nevěděla, kdo ji udal gestapu…
Hrozně jsem chtěl, ať to už radši pro mé dobro skončí a zároveň mi ten konec absolutně nestačil, je tam spousta nedořčeného.
Nádech a výdech, tohle bude mnou ještě dlouho rezonovat.
tato kniha ukazuje,jak dokážou být ženy silné a muži zrádní,děj se odehrává za 2.světové války a týká se Židů,nevadilo mi,že zde autorka nepoužívá přímou řeč
Byla jsem zvědavá, jestli mi nebude chybět přímá řeč nebo vadit strohý styl vyprávění, ale příběh tří malých kamarádů od začátku tak poklidně ubíhal, že jsem to ani nezaznamenala. Pak přišla německá okupace, perzekuce a odsuny obyvatel s židovským původem, transporty a koncentrační tábory. A takové válečné zhovadilosti velmi těžce prožívám, představivost jela na plné obrátky, vzpomněla jsem si na Hanu paní Mornštajnové. Litovala jsem Zuzanu a to jsem ještě nevěděla, že jejím životním útrapám zdaleka není konec. Málokdy popřeji knížce plný počet, ale tady musím. Přestože to není lehké počteníčko, všem doporučuji a autorce pomyslná poklona !
Hodnocení tohoto románu je přestřelené. V uplynulých letech vyšlo u nás nespočet knih s tematikou první republiky, reflexe česko-německých vztahů, židovské problematiky, druhé světové války, poválečného odsunu a následného převzetí moci komunisty. Je samozřejmě těžké přijít s další originální novinkou a překonat takové skvosty, jako byla třeba Hana od Aleny Mornštajnové. Zuzanin dech je podobně jako Němci od stejné autorky napsaný strohým až novinářsky reportážním svižným jazykem. Lineárně popisuje děj, proměny hlavní postavy, jejíž život ovlivňují velké dějiny, ale i její nejbližší. Autorka sází na někdy až šokující a brutálně popsané momenty, minimum dialogů a spoustu zkratek. To ale na takhle vysoké hodnocení rozhodně nestačí...
Autorka příběh nevypráví, autorka ho sděluje. Konkrétně mě svým dynamickým stylem donutila jít spát až nad ránem, protože jsem ty stránky prostě neuměla opustit. Knih o podobných osudech jsem přečetla nespočet, ale tohle bylo jiné. Úsporné na slova, bohaté na emoce.
Uf. Tohle bylo sedcervoucí. Díky jednoduchému stylu psaní, kdy se čtenář na příběh dívá jakoby s odstupem hltáte každé slovo a od začátku víte, že příběh cukrovarnické rodiny Liebeskindových nedopadne dobře. Píší se totiž třicátá léta a oni jsou Židé.
Zuzana vyrůstá v hojnosti. Má vše, na co si vzpomene a k tomu dva kamarády Jana a Hanuše, kteří jsou s ní na každém kroku. Postupem času se do jednoho z nich zamiluje. Oni jí milují oba.
Jak se příběh dostane k začátku druhé světové války tak na vás padne velká tíseň. Scény z koncentračního tábora nejsou pro slabé povahy, ale na druhou stranu jde v knize o pár kapitol a netrpíte se Zuzanou dlouho.
Samotný závěr je jedním slovem překvapivý. Tušíte, že se něco musí stát, ale posledních pár stran čtete s otevřenou pusou.
Co mi ale velmi chybělo byl epilog. Příběh si zasloužil ještě pár stran, aby byl úplný.
I přesto dávám 100% a být učitelkou tak je to pro mě na střední škole pro studenty v rámci povinné četby must have.
IG: @hanybooks
Styl psaní je opravdu jiný, než na jaký jsme si zvykli od Mornštajnové a spol., ale i přesto se to četlo dobře. Kniha moc pěkně utíká a líbí se mi, jak je protkána cukrovými vlákny.
Náročné, čtivé, napsáno poměrně strohým stylem, který vás ale úplně pohltí. Je to jako švihnutí bičem, po přečtení to bolí několik dní....
V "naší" uspěchané době se dá pochopit strohý styl autorky, takže kdo čte pouze novinové titulky v boltu, určitě se mu knížka bude líbit.
Na Zuzanin dech se chystám už dlouho a mám ho tu rok na poličce. Konečně přišla jeho chvíle a bylo to skvělé! Tohle mě tak moc pohltilo, od knížky jsem se nemohla odtrhnout a postavy se mi vryly pod kůži. Není to vůbec lehké čtení, svírají se vám při něm vnitřnosti a běhá mráz po zádech. Zdaleka se zde neřeší pouze koncentrační tábor, ale i další vážná témata. Příběh je vyprávěn autorčiným strohým stylem bez jediné přímé řeči, k této knize to však krásně sedlo. Klobouk dolů, tento skvost by si měl přečíst každý!
Tak příběh této knihy určitě jenom tak nezapomenu. Bylo v ní tolik bolesti, smutku a chvil, kdy si jenom přejete, aby to bylo jinak. Hlavní hrdinku jsem si moc oblíbila a bylo mi líto, čím vším si musela v průběhu procházet. Knížka se moc dobře četla, po dlouhé době mě příběh úplně vtáhnul a vždycky jsem se těšila, kdy se zase pustím do čtení. Moc doporučuju.
Hlavní hrdinku si od samého počátku oblíbíte a tak vás i rozesmutní její těžký život.
To jak se její krasné a poklidné dětství mění v každodenní hrůzy koncentračního tábora. S nadějí, že po ukončení války se obrátí vše opět k dobrému. Jenže zjišťujete, že k tomu v jejím případě bohužel nedochází.
Krásná knížka. Autorka zvládla téma perfektně, procítěně, plynule a poutavě. Číst knihu odehrávající se během druhé světové války je pro mě pokaždé velice náročné, zvláště pokud mezi hlavní hrdiny patří židé. Proto tento typ knih nevyhledávám, ale pokud se objeví na databázi knih v horních příčkách, tak si knížky ráda přečtu, a pokaždé ve mně zanechají hluboký dojem.
Kniha se četla sama. Příběh Zuzany od narození , kdy spisovatelka provádí jejím životem před umístěním v koncentračním táboře i po něm, kde ji toho jeste tolik čeká... Smutný příběh.
Velmi povedená kniha. Na začátku může chvíli trvat než si člověk zvykne na velmi popisný styl bez přímé řeči, ale ničemu to nakonec nevadí a dodává to na zajímavosti a poutavosti příběhu. Téma židovství a války má tisíce podob, ale víme, co od toho čekat. Překvapením je však směřování hlavní postavy Zuzany po skončení války. Velmi mě překvapil a zároveň uspokojil závěr, ač některé mé naděje na vyústění příběhu zůstaly nenaplněny. Skvělé čtení. Doporučuji.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
2020 | Zuzanin dech |
2017 | Doupě |
2014 | Němci |
2006 | Je hlína k snědku? |
2008 | Hořké moře |
Jestli kniha může zlomit srdce, tak tahle to dokázala. Vypráví příběh, který byl vyprávěn už tolikrát, vypráví ho bez přikrášlení, se vší bolestí, ztrátou, hlubokou láskou a něhou. Po dočtení necítím na jazyku sladkost cukru, ale hořkou pachuť nespravedlnosti, bolesti a nenaplněné naděje jedné mladé dívky.