Zuzanin dech
Tereza Jandová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535158/bmid_zuzanin-dech-6603e1c7b579d.jpg
5
3187
3187
Jsou tři. Zpočátku děti. Svět je v rovnováze. Později se všechno změní. Ona miluje jednoho z nich, ji milují oba dva. Zuzana Liebeskindová je dcera cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou. Vzduchem se vznášejí vlákna přepáleného cukru. Třicátá léta dvacátého století v malém městečku Holašovice jsou sladká. Teprve během německé okupace začne Zuzana dospívat. Bolestně vrůstá do dějin a dějiny se vpisují do ní. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Zuzanini přátelé Hanuš a Jan zůstávají v Holašovicích. Jejich cesty se však rozcházejí. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Dokáže po všem, co prožila, ještě milovat? A má vůbec na výběr?... celý text
Přidat komentář
Zajímavě podaný příběh o dívce, jíž se životem prolínají dva kamarádi. Postupně popisuje příběh Zuzany, od jejího dětství v přepychu, před dospívání a mládí poznamenané druhou světovou válkou a životem dospělé ženy po válce. Kniha upoutá i tím, že zde není přímá řeč a přesto to nepůsobí rušivým dojmem. Zároveň je dobře napsaný konec, který ponechá velký prostor pro svou vlastní fantazii. Kniha se čte lehce a snadno, přestože se jedná o emočně silný příběh.
Pět hvězd uděluji hlavně za to, (pozor spoiler) že Zuzana toho dobytka nakonec velmi kreativně zneškodnila. Silná kniha, při jejímž čtení jsem měla permanentní úzkost.
Opravdu pěkná knížka. Po dlouhé době jsem našla román, od kterého se nešlo odtrhnout. Krásná čeština, čtivý příběh.
Na jednu stranu mě mrzí, že jsem tenhle skvost odkládala tak dlouho (v knihovně na mě Zuzanin dech čekal již od vydání v roce 2020), na druhou stranu mi teď v letních měsících kniha perfektně sedla. Poutavý styl psaní a bohatý příběh člověka rychle vtáhne. Autorka dokáže navodit atmosféru tak dokonale, že máte pocit, že ležíte v trávě s hlavní hrdinkou, cítíte vůni lesa a v dlaních teplo rukou obou jejích kamarádů. Ano, je to smutné, trýznivé a bolavé, ale opravdu krásně napsané.
Smutná doba, smutný příběh...nějak mi dochází slova...a jsou vůbec potřeba?
Silný příběh, tohle téma můžu. Styl psaní mi vyhovoval, čtivost parádní. Na tuhle knihu jen tak nezapomenu.
Je to zvláštně psané, bez příné řeči. Ale četlo se to dobře. Ten kontrast života v dětském věku a pak v dospělosti, šel z toho mráz po zádech, když si uvědomím jak život dokáže s člověkem zatočit. Knížka se mi moc líbila, velmi čtivé, od určité chvíle mě nepustila.. Jinak opět jsem tu narazila na to, že problém nebyl "jenom" ten koncentrák, ale i ( nebo zejména i to) potom, po přežití té hrůzy, ten návrat do života, že byl skoro nemožný.... No jdu teď do něčeho lehčího, ty příběhy kolem války jsou silné a potřebuji přestávku..... :-)
Krásné, bolavé. Bylo dost neotřelé, že se autorka tolik nezabývala hrůzami koncentračního tábora, ale spíše životem před ním. Knihu jsem dočetla už před pár dny, ale stále na příběh myslím. Velmi doporučuji, psáno krásným jazykem.
Knihu jsem přečetla během několika dní, trochu mě místy štvalo, že autorka prozradila, co se stane, jak různé situace dopadnou, ale i přesto tam byly momenty překvapení. Ze závěru jsem byla trochu rozpačitá a smutná, ale i přesto knize dávám 5 hvězdiček. Na knihu jen tak nezapomenu a určitě bych si ji v budoucnosti přečetla ještě jednou.
Po knize jsem sáhla po poslechu titulu Je hlína k snědku? První část jsem četla po chvilkách a užívala si autorčin styl. Nekomplikovaná souvětí a bohatou slovní zásobu. Včera jsem se opravdu začetla a stránky ubývaly jedna za druhou. Velmi mě oslovila stručnost dramatických momentů, spíš popisnost a konstatování než ufňukané litování. Zpětně si říkám, že těch dramat a ztrát bylo v Zuzanině životě přespříliš. Měly vyvážit její život v blahobytu před válkou?
Janovu linku v zahraničí bych vynechala úplně, podle mého stejně vyzněla naprázdno. Zaujal mě však tento moment: ...zatímco Zuzana v Holašovicích cvaká novými zuby, Jan na newyorském hajzlíku pláče.
Leitmotiv dechu ve mně rezonuje se Zuzaninou povahou, silou a odolností. Vzpomínka na matku, životní postoj.
Četbu jsem si opravdu užila, opět voněla, chutnala a hladila mé uši, zkrátka zaměstnala všechny mé smysly, ještě teď cítím sladkou chuť melasy na jazyku.
Knihu jsem poslouchala jako čtení na pokračování. Až pak jsem četla.
Najdete tu historii, lásku, smutek a občas i beznaděj.
Každopádně Zuzanin dech rozhodně stojí za přečtení, i když se nečte vůbec lehce.
Dnes dočtena, stále vstřebávám dojmy. Po knize "Němci" je to mé druhé setkání s autorkou Jakubou Katalpou a jejím úsporným stylem vyprávění, který dokáže v jednom momentu spojit tělesnost, krutost i něžnost a bez zbytečných kliček a patosu navést k podstatě děje.
Čekala jsem další z knih o holocaustu, nicméně téma vyhlazovacího tábora není nosnou částí příběhu, což je dobře. Samotnou mě nejvíce zaujala závěrečná část věnující se návratu Zuzany domů a jejímu dalšímu životu. Na konci zbývá příliš mnoho otázek, avšak zároveň i dostatek prostoru pro fantazii čtenáře.
Knížka je psaná velmi specifickým jazykem bez přímé řeči a příběh tak může působit poněkud odosbněně, opak je ale pravdou. Knížka vás absolutně pohltí, protože není nijak natahovaná, nejsou zde žádné výplňové pasáže.
Zuzanin dech není pouze příběh o válce ale i sondou do mezilidských vztahů. Opět mě donutil přemýšlet nad tím, jak je vůbec možné, že se takové věci děly.
Knížka není vhodná pro slabší povahy, autorka přistupuje k popisům velmi realisticky.
Celkově hodnotím knihu jako hodně zdařilou, nejhezčí byla první část- Dětství. Druhá část byla hodně surová někdy až moc realistická, bez příkras. V poslední části jsem hltala každé slovo a musela číst do noci, abych věděla, jak to dopadne.
Jedine co mi 'vadilo' byl styl psaní, nemohla jsem si zvyknout...
Postava Zuzany mi jako člověk moc sympatická nebyla, přesto jsem ale musel obdivovat její vnitřní sílu. Je to přeživší a jde dál. Téma holokaustu nebyl hlavní motiv, ale jen nepříjemná etapa života, což oceňuji (škoda, že ani potom to nebyla žádná sláva). Kniha se četla sama, líbil se mi styl psaní a spád děje. Dětství, dospívání, dospělost - každá část měla co nabídnout. Paráda
Tohle byla letos zatím nejlepší kniha, co jsem četla. Vůbec mi nevadil autorčin styl psaní, i když velmi netypický, protože díky němu měla kniha neskutečné tempo a nebyla jsem ji schopna odložit. Trochu se nabízí srovnání s Mornštajnovou, která píše podobně svižnou prózu a musím říct, že Katalpa z tohoto srovnání určitě nevychází špatně.
Stavba příběhu byla skvělá, líbilo se mi, že téma holocaustu zde nebylo ústředním a nosným tématem, ale jen jednou z kapitol Zuzanina tragického života. Paradoxně mi přišlo, a tím rozhodně nechci shazovat hrůzy holocaustu, že mnohem větší tragédií ve finále bylo pro Zuzanu to, co přišlo po návratu domů. Když člověk přežije to, co ona v táboře a doufá, že to nejhorší má za sebou a takovýmto způsobem ji zradí jeden z jejich nejbližších lidi, je to opravdu smutné a i bylo by i pochopitelné, že by se Zuzana vzdala toho, na čem lpěla ze všeho nejvíc, tedy života. Zde se však ukázala síla této knižní postavy a závěr, i když pro někoho otevřený, byl krásným závanem naděje...
Za mě jedna z mála knih, ke kterým se chci jednou v budoucnu vrátit.
Perfektni spád. Zachycení propletenosti osudů do dokonalosti. V závěru jsem ani nedýchala.
Příběh Zuzany a jejích dvou kamarádů z dětství. Oba ji milovali, každý z nich jinou láskou. Pak přijde válka a dívka je poskvrněna žlutou hvězdou. Koncentrační tábor - jizvy na těle i na duši. Zuzana mi jako postava příjemná nebyla, postupně jsem však obdivovala její sílu. Sílu přežít.
Knížku jsem přečetla doslova jedním dechem. Zajímavý styl vyprávění s absencí přímé řeči mi vůbec nevadil, do příběhu to tak nějak patřilo. Děj se odehrával v zajímavém prostředí cukrovaru. Díky tomu byl odlišný, protože úseky před válkou, z války a z prostředí koncentračního tábora - nemohla jsem se zbavit dojmu, že tohle už jsem četla. Příběh byl malinko předvídatelný, hlavní postava Zuzany mi také moc sympatická nebyla. Přesto moc hezká kniha, která stojí za přečtení. Doporučuji!
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha byla napsána jasně a výstižně - žádné velké dialogy a popisy. Příběh byl velmi smutný, kdy krutost války nahrazuje domácí násilí. Konec mě překvapil, ale i to se stává, že oběť najde sílu k vyřešení situace.
Dávám o jednu hvězdu méně, přestože se mi knížka dobře četla, tak jsem ji odkládala, protože jsem se bála příběhu, co Zuzana bude muset ještě "rozdýchat".