Zuzanin dych
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493758/bmid_zuzanin-dych-HXp-493758.jpg
5
3224
3224
Čo všetko udrží človeka nažive... Sú traja. Spočiatku deti. Svet je v rovnováhe. Neskôr sa všetko zmení. Ona miluje jedného z nich, ju milujú obaja. Zuzana Liebeskindová je dcéra cukrovarníka. Nič jej nechýba, životom kráča ľahko, obklopená láskou. Vo vzduchu sa vznášajú vlákna prepáleného cukru. Tridsiate roky dvadsiateho storočia v malom českom mestečku Holašovice sú sladké. Zuzana začne dospievať až počas nemeckej okupácie. Bolestne vrastá do dejín a dejiny do nej. Keďže má židovský pôvod, jej osud je predurčený. Transport. Koncentrák. Zuzanini priatelia Hanuš a Jan zostávajú v Holašoviciach. Ich cesty sa však rozchádzajú. Po vojne sa Zuzana vracia z koncentračného tábora, ale straty sú väčšie, než čakala. Dokáže po tom všetkom, čo prežila, ešte milovať? A má vôbec na výber?... celý text
Přidat komentář
To je prostě nakladatelství Host. Přijde mi,že vydávají hlavně knihy, které jsou něčím jiné. Některé lepší, některé horší, ale pohromadě jsem z nich vždy nějak rozčarovaná. Tato kniha nepřinese člověku,po tolika publikacích o válce, nic nového. Spíš bych ji obsahově hodnotila jako nudnou. Ale! Musím ocenit výpravný styl knihy. Je strohý, rychlý, plynulý a nenáročný.
ZUZANIN DECH
Hodnocení Knihánkova: 4 ⭐
Tahle knížka je prostě zvláštně napsaná. Ale tím zvláštně myslím vlastně SKVĚLE. Ten styl psaní je asi to, co se mi na celé knížce líbilo nejvíc (což je na jednu stranu trošku škoda, protože jsem se těšila hlavně na ten příběh - který byl teda taky fajn, ale prostě to nebylo úplně "ono", něco (málo) tomu chybělo, asi je to tím, že po knize Na smrt už mám prostě tu laťku moc vysoko...). Opravdu specifický jazyk: strohý, úsporný, věcný... ale přitom vyprávějící, často do srdce zasahující, efektivní, působivý. Trošku mi vadila absence uvozovek u přímé řeči - lehce jsem se (občas) ztrácela:D. V knize jsou nádherně popsány pocity a emoce... a taky v knížce najdete naprosto parádní záložku! :) Děj jako takový... ano, byl fajn. Líbil se mi, bavil mě... Za mě možná až moc prostoru věnováno lince "dětství" - z anotace jsem věděla, co se bude dít dál a když to napíšu blbě: těšila jsem se na milostný trojúhelník a holokaust. Klidně bych zkrátila část z dětství a rozšířila Osvětim... Po scéně s koťátky (která pro mě byla emočně opravdu hodně náročná:/ a za mě tam fakt nemusela být, i když chápu její význam) jsem věděla, že si cestu a sympatie k Hanušovi už opravdu nikdy nenajdu... Naopak Jana jsem měla moc ráda. Dá se říci, že celá tato kniha vypráví nešťastný příběh jedné nešťastné - i když na začátku velmi šťastné, opečovávané a milované - dívky/ženy. Samotný závěr byl... překvapivě drsný, to se mi líbilo, ale zároveň... pro mě takový (lehce) neukončený. Ocenila bych pár odstavečků co a jak, jak to prostě bylo dál. Trošku více vysvětlení. Kniha byla komorním příběhem. Rodina, přátelství, láska... K přečtení doporučuji a bylo to hezké. Ale prostě po knize Na smrt v něčem "slabší". Vím, porovnávání není dobré a nedělám to cíleně, ale nemůžu si pomoci :)). Fajn kniha, doporučuji, ale za mě 4 (i když fakt poctivé) hvězdičky. Kdyby konec byl krapet uzavřenější, asi jdu s hodnocením ještě výš. Doma už máme koupenou knihu Němci, tak jsem hodně zvědavá a těším se na to, až se do knížky pustím!!!
Více na mém YouTube :-).
Mistrovské dílo. Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní, samé příkré věty, žádná přímá řeč, ale nakonec jsem si to zamilovala a tím víc je i kniha výjimečná. Z lehka tam vidím podobu s Mengeleho děvčetem, i když tam nebylo tolik drastických popisů. Začátek byl pro mě lehce zdlouhavý , ale ta smršť co přišla potom... poslední třetinu knihy jsem přečetla se zatajeným dechem na jeden zátah. Je mi strašně líto jaký musela prožít život? Hanuše jsem neměla ráda od začátku, ale ten konec mě rozsekal a vlastně je mi líto, že to nepokračovalo dál. Ta kniha by si to zasloužila. Zuzana by si to zasloužila..
Tahle kniha je pro mě velkým překvapením a čtenářským vstupem do nového roku. Objevila jsem ji úplnou náhodou a jsem ráda, že se ke mně dostala. Baví mě číst tématiku Holocaustu a 2. sv.v, i když je to velmi těžké téma, který i po dočtení ještě dlouho leží čtenáři v mysli. I tak to pro mě nepatří mezi ty nejsilnější knihy s touto tématikou. Myslím, že nás autor šetřil a do popisování hrůz, které se v koncentračních táborech děly, se mohl ponořit i více (ve srovnání s jinými knihami).
I tak je to dost zajímavě pojatý příběh hlavní hrdinky, jejíž osud sledujeme úplně od narození až po dospělost. Prožíváme s ní krásné chvíle dětství a dospívání, až po ty hrůzy, kterými si musela jako Židovka projít. Zuzaně jsem fandila a doufala jsem ve šťastný konec a shledání. Naopak Hanuš byl postavou, která mě nenechala klidnou od začátku až do konce. Věděla jsem, že ho budu nenávidět, ale jeho činy byly tak hrůzné, že jsem se s každou kapitolou bála, co ještě horšího může provést.
Dočetla jsem před chvílí a mám ještě pořád husinu. Místy jsem se bála číst dál, co příšerného se ještě dozvim a co ubohou Zuzanu ještě potká. Některé situace v knize jsem musela prodýchat dle rady Zuzaniny matky.Styl psaní a ty věty působící jako výstřely ze samopalu, tomu všemu dodávaly ještě větší grády.
Tak to byla síla. Ze začátku jsem se nemohla začíst, chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl,jakým autorka píše. Pak to ale vzalo spád. Kniha ve mně vyvolala tolik pocitů... A Hanuš, dlouho jsem nečetla knihu,ve které by byla postava,kterou bych z celého srdce nenáviděla. Zuzanin dech opravdu stojí za přečtení.
Ach co k tomu říct ... další neuvěřitelná kniha. Autorčin styl psaní je jako kulomet - krátké mnohdy jednoslovné věty, žádné dialogy ani přímá řeč, extremní údernost, syrová strohost, razance a přímočarost, ale přesto je tato kniha něčím, od čeho se neodchází a co člověk chce číst dál. Navzdory všem těm šíleným věcem, které jsou tady popisovány.
Asi nejvíce se mi líbilo období Zuzanina dětství za první republiky v době kdy vše bylo nadějné zářivé a doslova obalené cukrem. Jakmile začlo už "přituhovat" měl jsem tendenci pořád postvám radit ať utečou dokud ještě můžou, ale obávám se, že kdybych sám byl v jejich kůži, tak bych nikam také nešel a pořád věřil tomu, že to přejde, že bude lépe a dopadne to dobře.
Válka, koncentrák, lidské zrůdy s titulem doktor a všechny ty šílené situace byly skoro jak z nějakého sci-fi románu, bohužel realita fašismu, antisemitismu a jeho důsledků byla reálná a mnohonásobně horší a drsnější. A postava Hanuše je jasnou ukázkou, že stát se zrádcem, prospěchářem, bezpáteřním a bezohledným surovcem je poměrně snadné i pro člověka, do nějž by to na počátku vůbec nikdo netipoval.
Lidé čtěte! Tohle zlo se už nikdy nesmí opakovat!
Nevím, zda je to podobným tématem, ale společně s Hanou od Aleny Mornštajnové považuju Zuzanin dech za nejsilnější knihy, jaké jsem v posledních několika letech četla.
Hodně se mi líbil styl, kterým je kniha napsána. Má to spád. Asi nejzajímavější mi přišla doba před válkou, kde je výborně popsán stav, kdy hlavní postavy nevnímají ohrožení. Doslova dechberoucí je proměna života Zuzany. Vlastně si říkám co mi vlastně dnes pořád řešíme...Závěr byl poněkud rychlý a dost vyhrocený, ale rozhodně je to kniha, kterou budu doporučovat.
Až si trochu oddechnu u něčeho lehčího, tak mám nachystanou knihu Němci od stejné autorky. Těším se!
Silný příběh o statečné dívce Zuzaně, které se život z idylického sladkého dětství v cukrovaru mění v dospívání plného utrpení v koncentračních táborech. Ani návrat do života po válce není pro Zuzanu jednoduchým. "Co to znamená být Žid? ptala se jako dítě učitele Nachtigala, a teď to tedy ví, být Žid znamená jet vlakem do neznáma."
Začátek roku a já přečetla tenhle skvost. Tenhle rok ji asi již nic nepřekoná...
Zuzanin dech je mým prvním setkáním s Jakubou Katalpou. Její styl psaní je něco, co jsem nikdy dřív nezažila. Věty jsou velmi krátké, útržkovité, příběh je vyprávěn er-formou a Vy máte pocit, že jen nakukujete pod pokličku skutečných pocitů uvnitř postav. Jste vzdáleným pozorovatelem, znáte postavy důvěrně, přesto jim tak úplně nerozumíte. Nevyskytují se zde žádné přímé řeči a postavy jen zřídka vedou nějaké dialogy, přesto je kniha komunikačně velmi bohatá. Najdete zde množství historických událostí zakomponovaných do děje, nádherně vykreslenou atmosféru první i druhé republiky a toho, co Židé zažívali po válce.
Na vyprávěcí styl jsem si chvilku zvykala, ale když jsem se začetla, nemohla jsem přestat. Je to krásná kniha, přesto velmi drsná. Citlivá, přesto velmi surová. U některých scén jsem se přistihla, že lapám po dechu, mám tendenci se odvracet a zavírat oči, jako by se přede mnou odehrával nějaký film. Možná kniha evokuje představu, že se bude jednat o nějaké svědectví o hrůzách války, ale to není tak úplně pravda. Najdete zde spíše témata jako vyrovnání se se smrtí blízké osoby, snahu začít znovu žít nebo domácí násilí.
Dokážu si představit, že ta kniha nenadchne každého, ale ve mně něco zanechala.
Další kniha, která se mi moc líbila. Zuzana byla uvěřitelná postava a i ostatní postavy byly pěkně vykreslené. Na příběhu se mi líbí, že je popsán hezky od začátku jejich rodiny, jak vše funguje. Za války je příběh líčen s nadhledem..Je to takové odosobněné, ale zároveň to osloví.Určitě si přečtu i další knihy.
Nemohu jinak, než souhlasit se Šánkou, že se tato kniha přežene jako vichřice, i když ze začátku to je jen jemný větřík, který sled událostí rozfouká tak, že nevíme, kolik škod ještě způsobí. Styl psaní je velmi působivý, protože nechává čtenáře pracovat s fantazií, a kdo už četl nějaké válečné romány o Židech, tak si dobře umí představit, čím Zuzana prošla, i když zde její bolest vnímáme jako celek v průběhu čtení. Těžká doba, nezáviděníhodná.
Četla se opravdu jedním dechem, ale i pro mě byl ten konec už tak trochu navíc.
Zuzanin dech se čte opravdu jedním dechem. Kniha je napsaná velmi dobře, popisuje plíživý nástupu fašismu a vážná témata související s holocaustem, dotýká se ale také problematiky pokřivených charakterů a týrání žen. Pracuje s délkou kapitol tak, aby stupňovala napětí. Nastiňuje budoucí, ale jen tak, aby motivovala čtenáře číst dál. Hodnotím vysoko, přestože se nemohu ubránit pocitu, že autorka pro mě osobně zas tak moc nového nepřinesla - velmi podobné příběhy jsem již četla. Je to taková Hana, Slavík a Heřmánkové údolí v jednom. Ale možná to tak má být - možná jsme si měli najít v knize "staré známé příběhy", které se nám vryly pod kůži a díky kterým si budeme i Zuzanin dech dlouho pamatovat.
Zuzanin dech - přečteno jedním dechem. Zatím mě autorka Jakuba Katalpa míjela. To teď bude jiné, přečtu si i ostatní knihy, nominované na významná ocenění nebo oceněními ověnčené. Styl psaní je totiž dechberoucí - žádné velké popisné pitvání v pocitech, naprosté minimum přímé řeči, věty někdy tak krátké... stejně tak krátké i kapitoly. Přes tu zdánlivou všeobecnou úspornost všechno barvitě teče a plyne, každé postavě nahlédnete do srdce, každé situaci do nejmenšího záhybu... Opět kniha, u které pět hvězdiček je málo.
Pokud se dá téměř telegrafický styl bez emocí osázet na milimetr přesně padnoucími slovy, pohnutí necloumá příběhem, ale námi. Hořké události obalené v cukru. Ten styl mě uchvátil.
" Hanuš se pro ni vydělil z okolního světa..."
"...neměnnost znamená bezpečí.."
Po delší době jsem zabrouzdala do vod koncentráčnického čtiva, Zuzanin dech je silná kniha, která splňuje veškeré požadavky na výše zmíněný okruh knih. Těžké téma, lehká ruka při psaní. A první kniha nového roku :)
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Já asi četla jinou knihu než ti, co ji tak opěvují. Kdybych začala jmenovat, dala bych do kupy alespoň 6 věci, které mě na knize vytáčely, ale abych jmenovala něco, čím mi uchvátila, tak mně nic nenapadá. Něco tomu chybělo. Nejsou v ní ani moc popsány žádné hrůzy z táborů, které od takovéto knihy čekáte. Vlastně mohu říct jediné a to díky za konec. Kdyby to byl klasický romantický konec, tak snad knize nedám ani hvězdy dvě. Takže závěrem? Určitě nenadchla, za pár týdnů už nebudu vědět, o čem byla.