Zuzanin dych
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493758/bmid_zuzanin-dych-HXp-493758.jpg
5
3224
3224
Čo všetko udrží človeka nažive... Sú traja. Spočiatku deti. Svet je v rovnováhe. Neskôr sa všetko zmení. Ona miluje jedného z nich, ju milujú obaja. Zuzana Liebeskindová je dcéra cukrovarníka. Nič jej nechýba, životom kráča ľahko, obklopená láskou. Vo vzduchu sa vznášajú vlákna prepáleného cukru. Tridsiate roky dvadsiateho storočia v malom českom mestečku Holašovice sú sladké. Zuzana začne dospievať až počas nemeckej okupácie. Bolestne vrastá do dejín a dejiny do nej. Keďže má židovský pôvod, jej osud je predurčený. Transport. Koncentrák. Zuzanini priatelia Hanuš a Jan zostávajú v Holašoviciach. Ich cesty sa však rozchádzajú. Po vojne sa Zuzana vracia z koncentračného tábora, ale straty sú väčšie, než čakala. Dokáže po tom všetkom, čo prežila, ešte milovať? A má vôbec na výber?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
"Liebeskindovi jsou asimilovaní Židé, (...) ale přesto na nich jejich židovství lpí jako neodstranitelná skvrna, (...) svůj původ za sebou vlečou jako závaží, neviditelné, ale stále přítomné" (s. 20). A všichni a všechno jim je připomíná – před okupací závist ostatních, během války žlutá hvězda, po válce nikým nechtěný a obtížný návrat... Příběh o lásce v její nejčistší i nejzvrácenější podobě, který vyústí v dvojitou smrt – Hanuš nechal v Zuzaně zemřít Jana, ona poté nechala zemřít jeho – “dovedla ho k branám smrti” (s. 303). Dále silné téma návratu – neschopnosti se vyrovnat s válečnou dobou. Zuzana se stydí za to, že přežila – “Udržela se při životě navzdory Jugwirthovým pokusům (…) a zatímco její otec hořel, ona odpočívala na pryčně, vykrvená lékařovým skalpelem, ale bezpečně živá” (s. 232). Z dívky veselé a milované je troska, která ztratila sama sebe...
Líbil se mi styl psaní – stručný, věcný, jakoby scénaristický, plusem byla čtivost – spád děje, zkratka, obraznost, a také dobře zvolené téma (navazující/asociující mi Lustiga (Nemilovaná), Sládkovou (Kráska s cejchem), okrajově i Andronikovou (Zvuk slunečních hodin). Ani tak mě však kniha na konci neuspokojila, protože nechala mnoho otevřených témat – ani ne nezodpovězených otázek/námětů k přemýšlení, ale z mého pohledu DŮLEŽITÝCH témat, které nebyly rozpracovány/dokončeny. Kladu si tak otázky, které mě znepokojují – Co dítě? Co Jan? Setkají se? Napíše mu? Co jeho smrt?
Hodnocení silnější tři hvězdy, zde označeno jako čtyři.
Jakuba mě opravdu baví, Němce bych zařadila do mé knižní top desítky. Zuzanin dech je strhující vyprávění právě o Zuzaně, ale současných 94% je podle mě nadhodnocených. Souhlasím s komentářem níže, že ten konec byl prostě moc. I když jsem se nemohla odtrhnout, říkala jsem si "tak tohle už snad neee". Jinak výborné čtení.
Tahle "židovská" knížka je jiná - vhodná i pro ty, kdo nevyhledávají klasické příběhy z koncentračních táborů. Uvádí příběh židovské rodiny do kontextu před a po válce. Líbí se mi popisy vůní a různá naturalistická vyjádření, u jiných autorů tak často nevídaná. Celkově na závěr a celou knížku budu vzpomínat dlouho.
Dobře napsaný román, který si budu pamatovat i po delší době. A mimochodem, autorka má hezkou češtinu, což dnes není u spisovatelů zas tak běžné a samozřejmé, jak by mělo být.
Silný příběh, knížka se četla jedním dechem. Opět mám nad čím přemýšlet. Dnes si lidé jenom stěžují a prakticky nemají na co. Tohle byl těžký život....
Perfektní, jako vždy... Jakuba Katalpa umí a vždy s napětím očekávám další román
Na Knihy od Katalpy se vždy mimořádně těším a i přesto, že se mi Zuzanin dech dost líbil, asi nebude patřit mezi to nejlepší, co jsem kdy k tématu židovství a koncentráků četla. Mám ráda knihy, ve kterých je popsán život hlavních postav od dětství až do dospělosti, což tu bylo splněno do posledního puntíku. Kniha se četla skvěle, ke konci jsem jí přímo hltala, i když to vůbec nebylo jednoduché čtení. Závěr mě trochu zklamal.
Vynikající kniha, hodně připomíná román Hana, kvalitativně srovnatelná. Potěšil mě závěr, věřila jsem, že se Zuzana nenechá.
(SPOILER)
3,75/5
Mnoho hodnotitelů se nemůže ubránit srovnání s Hanou od Aleny Mornštajnové a já musím víceméně souhlasit, ikdyž Hana se mi líbila více. Je to podobný, zároveň však naprosto jiný příběh, čím to tedy může být? Kromě tématu je to také velice osobitým stylem psaní autorky. Kniha je psaná velice stroze, z čehož by se mohlo zdát, že budou chybět emoce, či nějaké hlubší proniknutí do osobností postav... opak je ale pravdou. Strohý text knize velice sluší a dokonce se mi i líbila minimálně a nestandardně použitá přímá řeč.
Kniha je rozdělená na tři části - dětství, dospívání a dospělost, takže můžete hezky pozorovat vývoj tří hlavních postav - Zuzany, Hanuše a Jana. A jak už je z tohoto zřejmé, půjde tak trochu o milostný trojúhelník zasazený do prostředí druhé světové války. Nepochybuji, že takovýchto příběhů je mnoho, ale vzhledem k tomu, že jsem četla pouze Hanu, tak nemám širší porovnání. Je už jen na vás, ke které postavě přilnete, se kterou soucítíte, nebo kterou nenávidíte, ale kniha vás v tomhle ohledu vede jedním hlavním směrem. Zuzana je zde vykreslena jako velice statečná, odolná a skoro až nepřemožitelná osobnost a to je jedním z důvodů, proč téhle knize nemůžu dát plný počet, i přestože se mi hodně líbila. To, jak se Zuzana vyrovnávala s některými situacemi mi přišlo těžko uvěřitelné, nereálné. Stejně jako to, jak Zuzana působí na ostatní postavy, jak z některých situací vyvázne, jak jí přeje štěstí (pokud se to dá nazvat štěstím, vzhledem k tomu, do kterého období je kniha zasazena).
To, co mi knihu ale srazilo nejvíce, byl její konec, který je dalším (a hlavním) důvodem ke stržení hodnocení knihy. Jakože pardon, ale co to bylo? Kdyby mi dojem z knihy nepokazil konec, tak hodnotím krásnými 4-4,5 hvězdičkami. Ale byla jsem tak naštvaná, že prostě víc než 3,75 nedám.
I tak bych knihu ale s klidným svědomím doporučila k přečtení, vzhledem k tomu, jaké má hodnocení, tak lidem nejspíš takové konce nevadí a Zuzanin dech si tak našel spoustu spokojených čtenářů. :-)
NÁSLEDOVAT BUDE SPOILER. Kde je jakýkoliv závěr, vysvětlení, pokračování, cokoliv? Takhle - já už jsem relativně zvyklá na lehce otevřené konce, kdy si spisovatel hraje se čtenářem a nechá mu vytvořit si vlastní konec. Nicméně zde to na mě působí tak, že spisovatelka už byla líná cokoliv dalšího napsat, tak to prostě utnula. Hleděla jsem na tu poslední stranu jako vyoraná myš, ale ani to mi nepomohlo...žádné pokračování se zkrátka nekonalo.
Nečekala jsem, že na mě kniha takhle zapůsobí. Přečteno za tři dny, ale myslet na ni budu dlouho. Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední.
Silná a krásná knížka, po přečtení ve mně kus z té knihy zůstalo, zaryla se mi do srdíčka.
Knížka se četla velmi dobře. Krásné popisy Zuzanina života a vesnice, ve které vyrůstala. Od knih s tématem světových válek vždy očekávám nepříjemný pocit, ale tentokrát pramenil nepříjemný pocit pouze z posledních pár stránek (a nebylo to kvůli popisu koncentračního tábora)
Obsahuje spoiler!
Precetla jsem si tady vice komentaru a musim rict, ze me udivuje, ze knizka tolik zapusobila na takove mnozstvi lidi.
Me se knizka moc libila (proto i ty 4 hvezdicky) predevsim diky skvelemu stylu psani, kdy dej plyne jak drava reka. Je tam minumum rozvlacnenych popisu, ale presto vykresleni tolika zdanlivych drobnosti na kazdodennich situacich, ze clovek nema pocit, ze by dej prilis skakal a bylo vynechano podstatne. Hodne mi pripomina Alenu Mornstajnovou, hlavne v prvni casti.
Ta prvni cast byla podle meho nazoru i ta nejlepsi, hezke prokresleni postav, ponoreni se do Zuzanina cukroveho sveta, zaroven ale s hrozbou v pozadi a vedomim, ze tohle vsechno musi v nastavajicich dejinnych souvislostech padnout jako domecek z karet.
Cast, kdy do Cech prijeli nacisti a zacina obdobi utlaku zidovskych obyvatel, se mi zacina libit min. Tady mam pocit, ze je prilis cernobily pohled autorky na jeji postavy- Zuzana a Jan zidealizovani (Jan od zacatku v odboji, Zuzana nezlomna, z ustrku si nic nedela, presto nebojacne chodi i tam, kde Zidi nemaji pristup) a Hanus uz tady zacina byt vykreslovan jako jasne negativni postava. Pak ty pletky s nacistou Nagyem, ktery se dle knihy dlouho spokoji jen s tim, ze se na Zuzanu diva a necha si od ni dat pohlavek bez toho, aby si stanovil pravidla vic ve svuj prospech - vzdyt on je ten, kdo ma moc, ona v te dobe neni nic! To same i treba Zuzanina mistrova, taky si necha skakat po hlave. Jediny, kdo mi v teto casti prijde realne vykresleny, je Zuzanin tata.
A pak ta cast v koncentraku. Z te na me vubec nedycha, jak je to hrozny, neni tady zadny nahled do Zuzaninych myslenek, obav, zoufalstvi. Vzdyt ji tam mucili, delali na ni pokusy. To musi prece hnout s kazdym! A ne, ona je tady opet ta silna, nacistickemu lekari kousne do prstu a on si to opet necha v pohode libit ... To je natolik nerealne, az mi to postavu Zuzany zprotivi a ja se pristihnu, ze ji preji neco zle, co by se ji konecne dotklo.
V tomhle ohledu me autorka v treti casti nezklame, i kdyz ani tady nemam pocit, ze bych Zuzane rozumela, proc jedna tak, jak jedna. Uz jsem jen cekala, kdy se z daleke Ameriky pririti Jan, vykasle se na svou zenu a dite a Zuzanu zachrani. Za to, ze se to nestane a cely pribeh tudiz neskonci jako sladarna s happy endem pro ty dva, nehlede na to, kolik zlomenych srdci zanechaji, jsem pridala 4. hvezdicku.
Pribeh ve mne ale nerezonuje a to je u knih, ktere jsou tak hezky a napinave napsane, spis vyjimecne.
Strohost. Opravdovost. Čtivost. Bolest!
Zuzanin dech mě uhranul. V hrudi po dočtení prázdno. Nádherný jazyk! Styl psaní připomíná Sally Rooney. Krásná kniha, která se mi vryla do paměti.
Zpočátku si ani neuvědomíte, kam vše bude směřovat. Zuzana, vymodlená dcera židovského majitele holašovického cukrovaru prožívající dětství o jakém se jiným může jen zdát. Je šťastná po boku milujících rodičů, prarodičů. A také dvou kamarádů z rodných Holašovic. Těch, kteří osudově zasáhnou do jejího života. Postupně s každou kapitolou jakoby odkapává byť jen malý kousek štěstí a bezstarostnosti. S nástupem války a postojem k existenci Židů se vše mění a z vážené rodiny se záhy stává plebs, který má předem již daný osud. Terezín, Osvětim a návrat na místo, o kterém Zuzana se zuboženým tělem a vytrhanými zuby měsíce snila. Návrat domů, který již není tím samým místem. Mučivé vzpomínky, neopouštějící úzkosti. A ti ke kterým se vrací i upíná, již zdaleka nejsou těmi, kterými bývali. Celou dobu si nepřejete nic jiného, aby Zuzana konečně po všech těch hrůzách došla klidu a našla místo ve svém životě. I když i tady platí a snad víc než stonásobně .... nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Nejvyšší hodnocení je zlomek toho, co by si tahle knížka zasloužila.
Krásně napsaná kniha. Dej je poutavý, čte se skoro sama. Nutno podoktnout, ze kniha není pro slabší povahy (obzvlášť v této depresivní době). Já mám tyto příběhy rada, ukazuji nám, ze život neni a nikdy nebyl pohádka růžovým sadem. Je to holt krutá realita minulosti a tím, ze se o ni píše, se může předávat dalším generacím, protože nikdo by nikdy nemel zapomenout na hrůzy 2.svetove války
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) zneužívání milostné příběhy romantika domácí násilí ženy v 2. světové válce perzekuce holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Moje poslední kniha roku 2020. V listopadu jsem si řekla, že bych si na konci roku chtěla přečíst knihu, která letos vyšla, prostě úplně novou knihu. A z googlu mi vypadla tahle. Nevím proč, ale občas se mi stane, že se sice dívám na titulní stránku, ale vůbec nevidím, co na ní je. Asi jako v tomhle případě. Vůbec jsem tu židovskou hvězdu neviděla. A neptejte se mě, jak je to možné.
Kniha pojednává o životě Zuzany Liebeskindové, takže je rozdělena do 3 větších celků - dětství, dospívání a dospělost. Kniha je psána velmi poutavě, i přes značnou absenci dialogů (a k mému nepříjemnému zjištění, v té málo přímé řeči, která se objevuje, chybí uvozovky, takže si přečtete nějakou větu a až na úplném konci vám dojde, že se jednalo o přímou řeč).
Za mě je kniha úžasná v tom, že čtenáři ukazuje, jak postupně Židé přicházeli o práva, majetek a nakonec i životy. Když se Zuzana dostává do Osvětimi, autorka píše, že se Zuzanin život navždy rozdělil na dobu před Osvětimí a po ní. Ve mě jako ve čtenáři se událo něco podobného. Stránky, které popisují Zuzanin pobyt v Osvětimi, mi bylo nepříjemné číst, ale zároveň jsem nedokázala přestat. Skutečně je kniha napsaná velmi poutavě. To, co přichází po Osvětimi pro mě bylo snad ještě horší. Zuzany mi bylo líto. Nejen, že zůstala sama, ale samozřejmě už nikdy neuvidí majetek, který ji plně náleží.
Co se týče samotného konce, bylo mi z toho na nic. Skutečně jsem přemýšlela o Zuzaně jako o živé bytosti a prolétla mi hlavou myšlenka, zda by pro ni nebylo lepší prostě umřít v Osvětimi. Protože aby přežila šílené nacistické pokusy, a pak ji bil ten prevít, jehož jméno nebudu prozrazovat, mi přišlo na jednoho člověka až příliš. Takže samotný konec mě nutil k úvaze, zda autorka udělala dobře to takhle napsat, zda by nebylo "lepší" věnovat víc prostoru pobytu v Osvětimi a tam třeba i Zuzanin příběh ukončit. Přeci jen kniha je jmenuje Zuzanin dech.
Četla jsem názory, že je to podobné Haně od Morsteinové, to nemůžu posoudit, byť mi Hana leží už přes rok v knihovně, ještě jsem si ji nepřečetla. Zuzana ke mě přišla dřív. Já jsem za to ráda. Doporučuji k přečtení. Citlivějším čtenářkám se bude líbit i milostný příběh na pozadí.