Zvěrolékař jde do boje

Zvěrolékař jde do boje
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488843/mid_zverolekar-jde-do-boje-rKA-488843.jpg 5 225 225

Zvěrolékař série

< 5. díl >

Knížka vypráví o tom, jak jsou manželská blaženost v hnízdečku lásky v Darrowby a zázrak domácího vaření po několika měsících drsně přerušeny kvůli odchodu Jamese Herriota do války. Výcvik v RAF důkladně prověřuje jeho houževnatost – ale dobrého veterináře neudoláte. Pátý svazek pamětí Jamese Herriota ho zastihuje ve výcvikovém táboře kdesi v Anglii, přičemž uprostřed bitevní vřavy sní o lidech a zvířatech, které opustil.... celý text

Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: , Baronet
Originální název:

Vets might fly, 1987


více info...

Přidat komentář

Pavčule
09.10.2023 5 z 5

Tyto příběhy nikdy nezklamou :)

WaN635
04.08.2023 5 z 5

Herriota jsem četla zhruba před 25 lety, byly to jedny z mých prvních přečtených knížek.
Nedávno jsem v televizi zkoukla seriál Všechny velké a malé bytosti a po čtení Herriota se mi zastesklo.
Při čtení jsem se usmívala, čtení mě bavilo a hřálo na duši. Příběhy o zvířatech a lidech mě nepřestávají fascinovat, především svým laskavým a úsměvným vyprávěním.


cibulka 8
07.08.2022 5 z 5

V jedné kapitole James vypráví, jak se mu narodil syn. Já jsem během čtení této knihy také porodila syna. A tak když už mi to přebalování, kojení, nevyspání přerůstalo přes hlavu, utíkala jsem se aspoň na pár minut občerstvit do Darrowby, kde je vždycky dobře. Osvěžená jsem se pak vracela ke svému děťátku abych mohla dál žasnout nad tím neuvěřitelným zázrakem...

pablito
31.05.2022 5 z 5

Herriot nikdy nezklame.

Monika1717
09.02.2022 5 z 5

Taková protivná zima, nálada nic moc, a tak si ji vylepšíme. Sáhneme po knize. Zvěrolékař sice odešel do armády,ale na své lidské i zvířecí kamarády vzpomíná každou volnou chvilku. A jeho vzpomínky se moc pěkně čtou.

Martiiiik
19.08.2021 5 z 5

Další z autorových knih za mnou, bohužel :-( byla totiž stejně skvělá jako všechny ostatní.. :-) výborné příběhy o zvířatech a lidech, kde se člověk často zasměje a občas uroní slzu.. takové pohodové čtení.. :-) už se moc těším na další knihu, i když s určitým smutkem, protože se zásoba autorových knih povážlivě tenčí.. :-( ale každá stojí za přečtení :-)

Meluzínka
19.08.2020 4 z 5

Opet nezklamal.Pekne pribehy o zviratkach.

Dorotka2011
20.08.2019 5 z 5

Po letech opět čtu J.Herriota a skvěle se bavím ☺

cenichajda
20.06.2019 5 z 5

Myslim, ze jsem poznala lasku na prvni pohled, vlastne na prvni precteni.
Hned po prvni knizce jsem vedela, ze jsem poznala sveho noveho oblibence. Ale, ze se zamiluju az tak, ze premyslim o tom, jak si udelam vylet do Darrewby by me fakt nenapadlo :)
Kazda knizka je pro me radosti a obcas se pristihnu nejen jak se usmivam, ale dokonce i smeju nahlas. Nicmene tahle byla jeste o neco vic nez ty predesle.

Proste, pokud jste milovnik zvirat, je to pro Vas povinna cetba ;)

jprst
30.05.2019 5 z 5

Skutečně na hodnocení Herriotovy tvorby stačí pár slov: Humorné, lidské a hlavně "prožité".

Radka1911
30.05.2019 5 z 5

Humorné i dojemné, krásné. Další Herriot kterého čtu už poněkolikáté, vždycky potěší, pobaví. Nadčasová kniha.

Marla
23.02.2018 5 z 5

Drsný a tvrdý život venkovského veterináře v drsné a tvrdé krajině Yorkshire, ovšem psaný s takovou pokorou a láskou k povolání.....každá autorova kniha dojímá i baví současně.

kapr
18.10.2017 5 z 5

Každý Herriot u srdíčka zahřeje, byť tento přece jen maličko vybočuje.

jaja1989
17.04.2015 2 z 5

1. díl vede

lusila
09.03.2014 5 z 5

Úžasné zábavné čítanie, knižka mi spravila dobrú náladu, so zvieratami sa dá zažiť veľa zábavy a tento autor to vie aj dobre vyrozprávať. Rozhodla som sa prečítať všetky jeho knihy...

J.angel
21.03.2013 5 z 5

Jak už jsem napsala v komentářích předtím, další kniha z mé milované série - Další strhující čtení, další vtipné situace, další děj, co vás zcela pohtlí. Těším se na okamžik, kdy si to přečtu znova a doufám, že to bude co nejdřív! :)
Herriote, velké díky!

Amaranta
18.03.2012 4 z 5

V závěru tohoto dílu je snad můj nejoblíbenější moment. Moc bych ho chtěla popsat, ale to bych potencionální čtenáře velmi ochudila. Někdy si přelítnu jen tuto kapitolu a hned se začnu nevědomky usmívat (ale to je u Herriota časté).