Zvěrolékař a psí historky
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25605/bmid_zverolekar-a-psi-historky-rCh-25605.jpg
5
377
377
Zvěrolékař série
< 10. díl
Výběr autorových povídek o psech. Dlouhá léta soužití s vlastními psími miláčky i profesní zážitky z léčení cizích psů poučily, že pro pohodu společných chvil je důležité vědět, že „ze všeho největší štěstí netkví v tom, že zvířata člověka zajímají a okouzlují, ale že jim rozumí a něco o nich ví“. James Herriot o nich věděl hodně – i to, že krátké životy nemusí znamenat pro majitele těchto oddaných čtyřnohých druhů nekonečné pusto a prázdno, dokážou-li si na ně i po jejich definitivním odchodu uchovat dobré vzpomínky.... celý text
Literatura světová Povídky Příroda, zvířata
Vydáno: 1995 , SvobodaOriginální název:
James Herriot’s Dog Stories, 1986
více info...
Přidat komentář
Ač mám radši kočky, tuhle knížku jsem si užila. Jen mě trochu rozčilovalo, že bylo všechno tak strašně pozitivní :-)
Je to již mnoho let, co jsem četla původní tři knihy o zvěrolékaři.
Nyní jsem sáhla po výběru o psích historkách ve skvělém podání pana Lábuse.
Pohladí na duši, i když jsou někdy trochu kruté - tak jak je i život lidí i zvířat.
Příběhy doktora Heriota o psích přátelích lidí. Nejvíce se mi líbil poslední o psovi, který vybíral popelnice, jeho zápalu plic a vyléčení. A pak byl zajímavý příběh se psem v kočárku a jeho páníčkovi. A jeho záchrana před smrtí. Ostatní příběhy už byly méně zajímavé. Vyslechla jsem audioknihu namluvenou velice vtipně Jiřím Lábusem.
Veterináři to nemají jednoduché a čekárna na veterině je často velmi smutné tiché místo. Lidé sem jdou zoufalí a tolik se bojí o toho svého miláčka a vkládají veškeré naděje a prosby k lékařům. Já jsem sama oplakala tolik koček, že ze slz by se zvedla Morava. Pořád to bolí. Pořád ještě nemám sílu setkat se lékařem ,který se snažil zachránit moji milovanou kočku, která umřela na selhání ledvin.
Jenže James Herriot toto smutné poslání vypráví tak hezky, s jemným humorem , s nadšením a respektem , že mi dává naději a sílu milovat zvířata dál. Mám jeho knížky ráda.
První kniha, kterou jsem od autora četla. Je skvělá. Pobaví i dojme. Miluju psy.
James Herriot,ten se neomrzí.Ten kdo má rád zvířata rozhodně musí přečíst.Jsou původně jen 3 knihy,až byznys udělal více knih.
Jako každý Zvěrolékař i toto byla laskavá kniha, která pohladila po duši. Je krásné, když člověk dělá práci, která má smysl a těší ho, což v případě pana Herriota platí.
Žádná "velká literatura", ale kdo by toto hodnotil, když má před sebou knížku tak milou a laskavou a když má navíc, podobně jako autor, velice rád psy.
Knížku jsem si poslechla v podání pana Lábuse, moc hezky se poslouchalo, příjemný odpočinek. Už mě to ale nebere tak jako před 20 lety. Příjemné, dojemné, milé, ale ne bomba:)
Velmi milé, oddychové čtení. Pan Herriot má moc hezký přístup ke svým pacientům, v každém zvířeti vidí duši a charakter stejný, jako máme my lidi. Kdo má doma nějaké zvíře ví, že to tak opravdu je.
Vždy jsem milovala psy a přírodu, takže když mi kdysi přítel daroval tuto knížku, byla jsem nadšená a s chutí se pustila do čtení. Moc hezká a milá knížka, někdy veselá někdy smutná. Každý milovník psů ji jistě ocení. Dokonce jsem si v ní i vybrala jméno pro svého psa.
Jednotlivé příběhy jsou, jak je u Herriota zvykem, zábavné, přívětivé, veselé i dojemné. Bohužel ale nechápu smysl knížky, protože se jedná o výběr povídek z ostatních knih, takže neobsahuje nic nového, žádnou přidanou hodnotu - krátké autorovy komentáře na konci každého příběhu to bohužel nevytrhnou.
Kdo má rád sympatického veterináře Jamese Herriota a jeho různé příběhy ze života a z veterinární praxe a ještě k tomu je milovníkem psů, tak pro toho je tato knížka jako stvořená. Knížka je psána laskavě, s porozuměním a pochopením, s úsměvem a legrací, některé psí příběhy jsou ale zase smutnější. Celkově se knížka čte moc pěkně, je taková milá a člověk si při její četbě i příjemně odpočine.
Výběr z knih pana Herriota obsahující historky o psech. I když příběhy znám z ostatních knih, stejně se u téhle skvěle bavím. Zvěrolékaře můžu číst pořád dokola a jako bonus je zde u každé kapitoly ještě osobnější doslov autora.
Vrcholně uspokojivé.
Milá knížka prodchnutá láskou ke zvířatům a obdivem k přírodě. Nostalgické vzpomínky, které jsou někdy humorné někdy dojemné se čtou téměř samy.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Super knížka. Jediné mínus je že se příhody opakují z předchozích knih.