Zvláštní smutek citronového koláče
Aimee Bender
Představte si, že je vám devět a těšíte se na narozeninový citronový piškot s čokoládou, ale místo citronů z něj najednou cítíte zoufalou samotu své maminky. Že je vám dvanáct a z chuti maminčiny večeře poznáte, že je tatínkovi nevěrná. Že je vám dvacet a z vlastnoručně připravené večeře cítíte továrnu... Pro mladičkou Rose se její neobyčejné nadání ochutnávat emoce těch, kteří jídlo připravili, stane utrpením, s nímž se musí naučit žít. Stejně jako s poznáním, že nikdo v její rodině není takový, jak se navenek jeví. Americká autorka napsala půvabný rodinný román o podivuhodné dívce a její zvláštní rodině, prodchnutý dojemně melancholickou atmosférou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
The Particular Sadness of Lemon Cake, 2010
více info...
Přidat komentář
Achich...já mám taky zvláštní schopnost. Když čtu nějakou knížku, žiji to, o čem ta knížka je. A při téhle mi vyplavaly moje nejniternější a skryté pocity. Jaké štěstí, že tato kniha byla čtivá a poctivě a mile napsaná, protože jinak bych si zvláštní smutek svého citrónového koláče (který jsem, mimochodem, shodou okolností minulý týden pekla a vůbec se mi nepovedl, což potvrzuje autorčinu myšlenku a o kuchaři a jídle) odtrpěla zbytečně moc!
Tak toto byla hodně zvláštní kniha :-) Aimee má velký vypravěčský talent, o tom není sporu.. Ale místy mě hrozně štvalo přeskakování, jako kdyby něco říkala a v tu chvíli ji napadlo něco jiného a tak to tam prostě napsala, aniž by dokončila předchozí myšlenku.. Téma je zajímavé a mám teď občas nutkání při jídle analyzovat :-D celou knihu jsem cítila zvláštní smutek, jakoby vycházel ze slov a občas byl ne moc dobře zamaskován.. Prostě zvláštně zajímavá kniha :-)
Kniha se čte velmi lehce - pozornost může trochu narušit absence označení přímé řeči, na druhou stranu to krásně vystihuje prolínání reálného světa a duševního stavu vypravěčky. Zvláštní smutek avizovaný titulem naprosto prostoupil i mě. Cítím osamělost postav, ale zároveň lásku jeden k druhému, jakokoli je nevyjádřená/nevyjádřitelná. Autorka nemá potřebu vyslovovat cokoli fatálního (čemuž odpovídá i prvek neuzavřenosti), což je velmi osvěžující. Pro ocenění takové knížky je nutné být tím, kdo akceptuje superschopnost - pokud je čtenář na tohle připravený, Aimee Bender ho vtáhne do lehce surreálného světa velmi přirozeně.
Svým způsobem neskutečná hloupost :-) Josephův příběh je naprosto šílený a na konci nedostatečně vysvětlený. Zároveň je to ale tak milá, nenáročná a odpočinková literatura s originálním nápadem a zvláštně melancholickou atmosférou, že nemohu hodnotit jinak než kladně :-)
Nápad výborný, ale prostě tak nějak nevytěžený. Dočetla jsem ji spíš ze zvyku, než z nadšení.
Kniha se četla dobře, špatně se od ní odcházelo. Ale přišlo mi, že autorka nevyužila potenciál tématu, přitom tak originálního a zajímavého. Škoda, že se kniha začala skoro více zabývat případem bratra Rose, který byl hodně zvláštní a dost mě při čtení rušil. Téma schopnosti hlavní hrdinky tak nějak pozvolna vyšumělo, což je škoda.
Bavilo mě, když Rose sama uvařila jídlo a pak ho jedla a cítila, co cítí. Před spaním mě bavilo přemýšlet o tom, kdybych měla tuhle schopnost, jak by mi jídla chutnala? A jak by chutnalo mnou uvařené jídlo mě? A jak moc je opomíjená lidská složka v přípravě jídla.
Trošku mě nebavila její rodina. To byla ta nejvíc komunikace neschopná parta lidí na světě. Se nedivim, že chtěl Joseph zmizet. A taky, že se mu to povedlo. Bylo zvláštní nechat na 291 stránkách uplynout velký kus života holčičky se superschopností poznávat v jídle emoce. Je to zvláštní nápad, ale skvěle zakomponovaný. Protože, kdo prostě vymyslí takovou superschopnost?
Zkuste se nad tím taky zamyslet, protože možná je to možný přenášet špetku sebe do jídla, který připravujeme. A myslet na to, co asi je ukrytý v jídle, který jíte. Který pro vás někdo uvaří. Já se na to teďka zas budu chvilku soustředit a hrozně se mi ten nápad líbí.
Podle anotace jsem se na knížku strašně těšila. A začátek vypadal dobře, ale pak jsem přestala chápat a málem jsem nedočetla. Tak super nápad a autorka ho tak zabila :-(
Co bych k tomu řekla? Není to špatné, ale není to ani dobré.
Nápad je skvělý, ale nedotažený. Těšila jsem se, že si přečtu více o Rosyně schopnosti a ono ne. Je to škoda, myslím, že by knížka mohla být o hodně zajímavější.
Zvláštni smutek citronového koláče je hodně o jídle, ale potažmo také o vztazích v rodině. Díky tomu, že malá Rose dokáže odhadovat emoce těch, kteří jídlo připravili, má možnost nahlédnout tak trochu do myslí všech členů rodiny, aniž by to někdo z nich tušil. A každý v sobě skrývá nějaké tajemství.Tuto zvláštní schopnost v sobě objevila, když jí bylo pouhých 9 let.Všechno je tak trochu jinak než na první pohled vypadá. Jak se s tím vším Rose vyrovná? A jaká je její rodina doopravdy? Celý příběh je opravdu zvláštní jako ten citronový koláč k 9. narozeninám.
Tak trochu zvláštně smutná kniha o vztazích v rodině. O vzájemném odcizení, a sblížení, pochopení a nepochopení. O potřebě milovat a být milován.
Při čtení a po přečtení knihy s tak zvlášním názvem mě provázely pocity melancholie, radosti a úžasné lehkosti. Příběh krásně plynul a přečetla jsem to během pár dní. Určitě doporučuju, nenáročná a milá literatura.
Čtenářská výzva 2018: Kniha o jídle.
Kniha je opravdu zvláštní, svým způsobem krásná, ale podle mě rozhodně čtenáři nedá to, co se na první pohled zdá, že by mohla v sobě mít. Nápad je skvělý, ten je na jedničku. Vývoj hrdinky a její vlastní vnímání svého daru/prokletí jsou moc pěkné a rozhodně čtivé. Trocha nadpřirozena také určitě zaujme a přitáhne čtenáře. Příběh bratra je ale velice nedotažený a mě spíše dráždil. Tohle už prostě bylo moc... Absenci uvozovek začínám už pomalu považovat za novou módu, někdo se s tím prostě nechce s*át, což sice není uspokojivý vývoj, a rozhodně to není dobrá zpráva pro milovníky českého jazyka (včetně všech jeho záludností), ale co naděláme...?
Jsem nadšená! Začala jsem číst včera večer okolo osmé hodiny a knihu jsem dočetla ve tři odpoledne, četla jsem všude, ve vlaku, v posteli, v tramvaji. A to mě prvních pár kapitol úplně nechytlo ale pak...
Název bych spíš změnila na „Zvláštní smutek zvláštní knihy". Kniha čtenářům nedává úplně to, co slibuje, přijde mi, že se to postupem více a více motá než kolem hlavní hrdinky spíš kolem jejího bratra. Což bylo na jednu stranu zajímavé, na stranu druhou mě osobně upoutala víc samotná Rose. Bylo také zajímavé sledovat vývoj zpočátku žačky základní školy až do dospělosti a také vývoj lidí kolem ní. Nejprve mi strašně lezla na nervy absence uvozovek, postupem jsem si ale zvykla a už jsem to ani nevnímala. Na druhou stranu pozitivem je, že je to opravdu čtivé. Pokud však nejste schopni naladit se na zvláštní knihy, raději po této ani nesahejte... Ačkoliv musím poznamenat, že ve mně toto dílo, které se neslo v melancholickém duchu, zanechalo nepříjemný neklidný pocit, kniha se mi líbila.
Zvláštní příběh o členech rodiny se zvláštními schopnostmi. Vypravěčkou je Rose, která vycítí z jídla pocity a emoce lidí, kteří pokrm připravili. Je to dojímavá kniha o jedné rodině, kdy každý něco skrývá.
Po přečtení knihy jsem cítila zvláštní smutek. Příběh má hodně negativ, některé věci jsou nedotažené, ale i přesto je to povedené dílo, které působí na emoce.
Zvláštní smutek = zvláštní kniha. Základní příběh se mi líbil, ale moc se nelíbil ten příběh s bratrem. Ale jinak milá kniha.
Zvláštny príbeh citrónového koláča je presne taký, aký sľubuje - zvláštny. Je to obyčajný príbeh o obyčajných emóciách, vzťahoch a živote, sústredený okolo jedného neobyčajného dievčaťa. Trochu ťažká atmosféra mu pridáva na zvláštnosti a zároveň uveriteľnosti. Príbeh, ktorý nie je reálny a predsa ho každý tak trochu zažil.
Štítky knihy
americká literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy dětský hrdina rodinná tajemství
Z mojho pohladu trochu nedotiahnuta kniha. Co bolo hlavnou myslienkou? Akoby autorka navrsila svoje napady a myslienky a nakoniec mala problem im dat nejaky poriadny ramec. Je to skoda