Zvláštní smutek citronového koláče
Aimee Bender
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166935/bmid_zvlastni-smutek-citronoveho-kolace-ZRN-166935.jpg
3
405
405
Představte si, že je vám devět a těšíte se na narozeninový citronový piškot s čokoládou, ale místo citronů z něj najednou cítíte zoufalou samotu své maminky. Že je vám dvanáct a z chuti maminčiny večeře poznáte, že je tatínkovi nevěrná. Že je vám dvacet a z vlastnoručně připravené večeře cítíte továrnu... Pro mladičkou Rose se její neobyčejné nadání ochutnávat emoce těch, kteří jídlo připravili, stane utrpením, s nímž se musí naučit žít. Stejně jako s poznáním, že nikdo v její rodině není takový, jak se navenek jeví. Americká autorka napsala půvabný rodinný román o podivuhodné dívce a její zvláštní rodině, prodchnutý dojemně melancholickou atmosférou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
The Particular Sadness of Lemon Cake, 2010
více info...
Přidat komentář
Taký skvelý nápad a nakoniec také nevyužitie potenciálu! A to prirovnanie k Murakamimu? Ani omylom!
Ano, knížka je zvláštní, ale Murakami mě vycvičil natolik, že mě jen tak něco nepřekvapí :))) Čte se příjemně, kapitoly rychle ubíhají, postavy jsou fajn a celkově jsem si připadala jako bych spíš četla deník. Rose mi tak byla opravdu blízká. Víc asi netřeba dodávat.
Tak zvláštní knížku jsem ještě nikdy nečetla. A právě ta zvláštnost mě na knihách poslední dobou přitahuje. Jen se obávám, že jen málo knih ji má.... Jak píše někdo pode mnou, tak bylo trochu těžší u knihy vytrvat, ovšem třetí třetina knihy mě doslova uchvátila. Až si přečtete knihu pochopíte můj následující pocit. Měla jsem v té době pocit, jako bych se stala tou knihou, jako bych se stala tím příběhem... Rozhodně doporučuji k přečtení.
Citrónový koláč je strašně zvláštní kniha. Zvláštní příběh. A tak to jistě autorka chtěla. Možná až moc, na můj vkus. Originalitu jí nikdo neupře, čte se to celkem pěkně a po první třetině to i celkem odsýpá. Ale zkrátka se mi zdálo, že z toho právě čiší až moc velká snaha o výjimečnost. S hlavní hrdinkou, Rose, strávíme v zásadě celé její dětství a dospívání, ovšem kdybych na to nebyla upozorňována v textu, asi bych si nevšimla, že čas na stránkách letí tak rychle. Tahle holčička a holka myslí a mluví stejně v devíti jako ve dvaceti a to podle mě knížce hrozně moc ubírá, protože v ní schází vývoj.
Neříkám, že je to špatná kniha, chápu, proč jsou z ní někteří úplně nadšení. Ale mě moc nezaujala. Nebo jsem ji četa ve špatnou dobu a špatně naladěná, čerti vědí.
Kouzelně okouzlující a hluboce smutné. Původně jsem si myslela, že jsem si pořádně naběhla, když jsem se odhodlala, že si ji přečtu, ale opak je pravdou. Napětí mě přimělo zůstat, osvěžující styl psaní vyrovnával důvěrně známé tíživé pocity a já se do knížky zamilovala. A nejen proto, že i když fantaskně, popisovala můj příběh.
Je to nejzvláštnější kniha, co se mi kdy do rukou dostala. Už jen její název, ale pak celková kompozice, myšlenka. Nevím, co si mám o ní myslet. Asi jí přečtu znovu a pak uvidím. Nicméně, dostala jsem chuť na koláč s citronovou polevou.....
Zvláštní smutek citrónového koláče patří mezi mé nejoblíbenější knihy a právě proto mě překvapilo docela dost negativních reakcí na tuhle knížku. Ale chápu to. Dalo by se říct, že děj je obyčejný a jediná neobyčejná věc je schopnost Rose cítit emoce skrz jídlo, v podstatě se tam toho moc neděje a již zmíněná hlavní hrdinka se nežene do všemožných dobrodružství, naopak. A to se mi na knížce právě líbí. Navíc autorka má na psaní talent, a tak se i zdánlivě obyčejné téma čte víc než dobře.
Teď jsem jí dočetla - začala jsem dneska ve tři odpoledne. Úžasný , ta ženská je anglickej Murakami
Tohle je opravdu ta nejzvláštnější kniha, co jsem kdy četla. Nevím, co si o ní myslet. A asi to ani nikdy vědět nebudu... Ale četla se skvěle a nenechala mě vydechnout.
Nemůžu se ubránit nehezky nečeské zkratce WTF?! Přiznávám, že formálně není knize co vytknout: krátké kapitoly, odstavce, věty či dialogy, srozumitelné, jasné, bez zbytečného natahování. Kniha se hezky a téměř sama čte. Ale nastává čas na "ale". Zaprvé jsem nejspíš nějak nepobrala celou dramatickou zápletku knihy, protože tam prostě nebyla!!; zadruhé jsem měla problém se všemi postavami (výjimkou byli George a ti francouzští manželé z kavárny), všechny ostatní mi byly těžce ukradené, ničím sympatické, absolutně se nevyvíjely (viz vypravěčka Rose, ta na tu absenci doplatila nejvíce, protože byla zachycená jako absolutně nezajímavá černobílá "úchylka") atd.; zatřetí si nějak neumím připojit, čím vlastně kniha má být? Fantasy? Společenská próza? Psychologický text? Nevím, neorientuju se, neumím hodnotit. Dojmy smíšené, rozporuplné, vracet se ke knize nemíním, přestože (nebo právě proto) ten potenciál vystavět obrovský příběh (celá linka s jídlem) tam byl. Prostě a jednoduše WTF??
Knížka mě bavila tak prvních sto stránek. Dočetla jsem jí jen proto, že jsem čekala na nějaké smysluplné rozuzlení, které ale z mého pohledu nepřišlo.
Nečekala jsem, že to někdy o knížce řeknu, a utěšuje mě, že tady nejsem jediná...ale já opravdu nevím, co si mám o tom myslet...na jedné straně je tady poměrně nerealistický příběh o dvou sourozencích, kteří disponují každý jinou nadpřirozenou schopností...to není úplně můj šálek čaje...a přesto jsem knihu od začtení se do prvních stran nemohla opustit...ne snad, že by byl děj tak strhující, to vůbec....spíš naopak, příběh prostě vypráví, jak se Rose vyrovnává se svým " handicapem", v jedné chvíli je toto vypravování okořeněno (ještě mnohem divnějším) osudem jejího bratra, a jak tady několik lidí trefně vystihlo, chybí tomu určitý psychický vývoj u Rose, člověk nemá pocit, že by četl příběh vyprávěný dítětem....ale přesto na mě styl vypravování neskutečně působil, tak nějak hřejivě, melancholicky, jako když se díváte do rodinného alba...
Sakra.. nemám slov. Vůbec nevím, co si o této knize mám myslet. Byla tááák ZVLÁŠTNÍ. Ani nevím, jestli mě víc bavila nebo nebavila. Četla se dobře, lehce, ale vůbec neměla spád.
3,5* za originalitu, zvláštní humor a čtivost.
Kniha je už na první pohled nádherná. Pořád se jí musím kochat a prohlížet si ji ze všech stran a úhlů. Jeden moment jsem byla z příběhu dost rozčarovaná. Ale celkově se mi vážně líbil a už od prvních stran jsem si jej užívala... Miluji knihy, ve kterých je tenhle nádech magična a přitom tam nejsou trollové a elfové ale normální lidé (ne snad, že bych neměla ráda i ty trolly).
Dobrý námět, stránky mi rychle ubývaly, ale po čase jsem se přistihla, že mě zajímá akorát to, jestli se teda jednou vezmou. To je něco, co se mi u knih obvykle nestává. Ani pokud jde o důležitou část děje (jako třeba ve hře "Romeo a Julie"). Jako jsem si asi po padesáti stránkách říkala, že to je dobré, tak padesát stran před koncem už jsem si říkala "Co to vlastně čtu?". Je to takové expresionistické dílo bez závěru. A já mám ráda spíš příběhy s koncem (i když třeba otevřeným). Za mě platí, že jsem četla mnohem lepší "zvláštní" knihy.
Když jsem si knížku brala, netušila jsem vůbec, o co jde. Zkrátka se mi líbil název, popis, a tak jsem ji popadla. První dojmy nebyly nijak velké a úžasné. Byla to jenom knížka z mnoha dalších. Postupně jsem se však začala prokousávat do hlubšího a hlubšího děje, který mě pohltil. Líbil se mi neobvyklý styl psaní a rozdělení knížky. Autorka měla velmi dobrý nápad a skvěle ho popsala. Řekla bych, že jí tam nic nechybělo. Napsala si to hezky po svém. Já tedy na konci postrádala Josepha, ale všechny knížky přece nemůžou skončit podle žádostí náročných čtenářů. Celkové zakončení mi přišlo fajn. Rose byla zkrátka velmi zvláštní osobou se zajímavým charakterem. :)
Štítky knihy
americká literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy dětský hrdina rodinná tajemství
Zvláštní smutek citronového koláče
Kniha pěkná, zajímavá a nezvyklá s nápaditým námětem. Hvězdu strhávám za, pro mě osobně, slabou poslední část a za absenci uvozovek u přímé řeči (Možná jsem nepochopila umělecký záměr autorky a je to moje chyba. Jestli někdo víte nebo máte nějakou teorii o tom, proč to tak je, tak mi prosím napište do zpráv. Díky) Za mně tedy 4*