Zvlčení
Antonín Bajaja
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457995/bmid_zvlceni-W6C-457995.jpg
4
149
149
Baladický příběh dvou rodin - lidské a vlčí, jejichž osudy se přibližují, až se tragicky prolnou. Ačkoli se příběh odehrává na současném Valašsku a jeho protagonisty jsou lidé zcela současní, ocitáme se s ním až kdesi u zdroje mýtů o soužití lidí a zvířat, o souznění člověka se silami přírody. To vychází nejen ze samotné krajiny, ale zejména z rovnocenného příběhu vlčí smečky, která do kraje přichází a zabydluje se v něm. Mnohovrstevný příběh lidských rodinných vztahů se tak střídá s londonovsky poutavým příběhem rodiny vlčí, jejíž osudy jsou jakousi paralelou osudům lidským. Z hlubiny vlčího vědomí vystupují pradávné mytické děje a i oni sami se stávají aktéry dějů podobných - od náznaku péče vlčice o opuštěné novorozeně po prolnutí duše lidské a vlčí. Krásný jazyk a citlivě, organicky používané nářeční prvky (jimiž text není nikterak přetížen) a zejména zvláštní atmosféra příběhu poskytují nevšední čtenářský zážitek.... celý text
Přidat komentář
Po Zvlčení se musím hluboce zamyslet nad svým zlozvykem dočítat rozečtené knihy. Téma mi přišlo zajímavé, hodnocení i recenze zde přívětivé, ale nakonec se z knihy vyloupla jen obrovské ztráta času. Na to kolik má stran jsem ji četla neúměrně dlouho. Dávala jsem ji dlouho šance, s tím, že prý se děj po půlce rozhýbe. Nic.
Bohužel Zvlčení mi vůbec nic nepřineslo. Náhled do života lidí, kteří si ale nezískali mé sympatie. Náhled do života vlků, kterým jsem fandila, jenže příroda a lidé jsou krutí. Poetika příběhu mi úplně unikla. Závěr by mohl být epický, jenže k němu vedla taková cesta, která mi nedovolila si ho užít.
Z hodnocení ostatních zde vidím, že mi nejspíš v knize uniklo to Ono.
Kniha na mě zapůsobila jako zjevení, se kterým jsem se v české literatuře dosud nesetkal.
Autor vytvořil dvě dějové linky vlků a lidí, které se v mnohém liší i podobají a musí se v jednu chvíli protnout. Kniha pracuje s náznaky a velkou obrazotvorností opravdu mistrně. Naléhovost a citovost díla je neuvěřitelná. Děkuji spisovateli za skvělý čtenářský zážitek. 5/5
Kniha je napsána jinak, proplétají se v ní děje, časové linky, pohledy lidí a do toho ještě vlků. Vlčí příběh se mi líbil víc, bohužel háže docela špatné zrcadlo na lidskou společnost a její sobeckost ve vztahu ke zvířatům. Rozhodně stojí za přečtení.
Díky čtenářské výzvě !!!!Zvláštní kniha ,tohle se mi ještě nestalo...Když jsem jí začala číst, byla jsem zoufalá jak je hrozná ,pak to šlo a asi v polovině mě začala bavit.Krasné romaneto....Nejdříve mi vadil styl psaní, ale čtením jsem si zvykla...Na mne tam bylo napasaváno moc moudra ,snad až na sílu...Jinak můj obdiv má tento autor za tuto překrásnou Knihu . Děkuji....Kniha nám chce ukázat velkou podobnost lidí a vlků...
Lituji, že jsem Zvlčení a Antonína Bajaju neobjevila dříve. Tato kniha z roku 2003 je úkazem v současné české literatuře. Ne nadarmo byla zvolena knihou desetiletí!
Nádherným jazykem jsou v knize představeny dvě příběhové linie: lidé a vlci. Příběhy plynou, až se na samém konci prolnou. Vyprávění je tak zvláštní, někdy úplně snové, melancholické, jindy až moc realistické. Tato kniha je jiná: krásná i hrozná zároveň. Bajaja jakoby zkoušel, jaké všechny umělecké stránky literatury je autor schopen vměstnat do jedné knihy. Příběh obestřený mystičnem, který ve čtenářích vyvolává velmi zvláštní vzpomínky.
Rodina. Pouta. Porozumění beze slov. Setkávání, střetávají, propojování i oddělování dvou světů... lidského a vlčího.
Kniha, která ve mně zanechá otisk. Je zvláštní, jiná.
Rozhodně doporučuji.
Hluboká sonda Antonína Bajaji, která střídavě nahlíží jak do světa vlků, tak i do světa lidí. Tyto dva tolik rozdílné světy se postupně pomaličku sbližují, až se nakonec v závěru knížky oba dramaticky protnou.
(SPOILER)
Citace: " Jediné východisko z každé tragédie je, když se máme rádi a žijeme v lásce. "
"Každý čtenář se při čtení stává spoluautorem. Kniha je napsána až v okamžiku, kdy je přečtena. Každý ji pochopí po svém a někdy geniálně." "Čtenář mezi řádky přečte něco, co autor ani neví, že v té knize je a čtenář to tam objeví. To jsou ti nejlepší čtenáři." Antonín Bajaja
Nadčasové poselství. Čtenář je nucen odpovědět si na otázku, jak dva rozdílné světy : svět lidí a rozdílný svět vlků může vůbec vedle sebe existovat...? Aniž by bylo nutné radikální řešení ...?
V knize příbuzní z Prahy jedou na pohřeb hajnému z Bezkyd. Tam se sbližují vlčí běženci s lidmi... Co je respekt, porozumění..., velmi hluboký příběh o hodnotách, spolunažívání, budoucnosti, různorodosti, snášenlivosti ...
Autor bohužel již zemřel, sotva jsem ho objevila. Ještě mne to tíží i ta nelehká odpověď...
Doporučuji.
úžasný nářez. i když v úvodu člověk chvilku přemýšlí, jestli zůstat. velmi silná kniha o vztazích, kde si může čtenář uvědomit, jak je nepravdivé rčení člověk člověku vlkem.
I když už je to dost dlouho, pořád se k ní vracím v myšlenkách. Máloco tu hodnotím, ale došlo mi, že tohle je jedna z těch knih, která se pro mě stala až jakousi abstraktní, čistě pocitovou zkušeností. :)
(SPOILER)
Dílo je to formálně vytříbené (bohatý jazyk, odlišné „vyjadřování“ vlků a lidí) a kompozičně promyšlené a složité (střídání linií a jejich působivé setkání v závěru). Problém je částečně ve mně: samozřejmě vím, na čem je založená rovnováha v přírodě, proč a jak slabší umírají a proč je nutné zvířata i střílet, ale nerada to sleduji jako divák i čtenář. Je to kruté a já se tady některým scénám úplně vyhnula (stahovat vlka? proč? jen pro trofej?). Umělecky je to jistě přínosná knížka, i když – jak se mi už stalo jinde – některá díla s precizní formální stránkou na mě pak působí chladně - rozum vítězí nad citem, a já hledám v umění spíš to druhé. Tím se tahle knížka řadí k těm, k nimž se už nevrátím.
(Úplně tu taky nerozumím označení „romaneto“, to přiznávám.)
Bylo mi doporučeno, nějak jsem se však zpočátku nemohla začíst. Marně jsem lovila v paměti, kdo je kdo - tedy zejména u lidí, s vlky jsem takový problém neměla. Až když mi kamarádka řekla, že podle ní to není podstatné, že to nechávala jen tak plynout... Tak jsem to taky tak pojala a ejhle, už se mi to četlo mnohem snáze. Vlci se mi tedy líbili moc a ten konec propojení s lidmi byl taky úžasný. Smutné a melancholické čtení. Není to však kniha pro každého.
Příběh lidí se prolíná s osudy vlků, mystikou, mytologií i vírou bez jasných hranic, vyprávění je reálné i snové zároveň. Vskutku romaneto, jehož čtení - neumím vysvětlit proč - mi připomíná spíše poslech hudby, kdy se střídá rychlá věta s klidnou, procítěnou, než literaturu samotnou.
Část knihy jsem četla v letadle, zrovna jsme prolétávali nad rumunskými Karpaty a já se dívala na rozlehlé vrcholky tohoto jedinečného pohoří a říkala si, jestli tam někde nehledá své "Lesisko" smečka vlků...
Ohromně poutavý konec!! Pasáže s vlky opravdu zajímavé, dalo by se říct, že mě kniha nadchla, ačkoli podobný styl bych si přečetla až po delším čase...
Z knihy mám rozporuplné pocity. Kapitoly se zajímavě střídali - Vlci nebo Lidé. Vyprávění o vlcích mi přišlo bohužel dost zmatené, nesouvislé, věty bez čárek, text bez odstavců, přirovnání pro mne absolutně nedávající smysl, nedokončené myšlenky atd. Ke konci jsem už vlky prostě přeskočila.Nemohla jsem jinak. Naopak příběh o lidech mne zaujal,ale všechno zničil konec, kdy se střetli příběhy vlků a lidí. Smrt na obou stranách, bolestná, krutá, téměř nelidská.... Nedoporučuji - snad jen pro čtenáře, který by to pojal jako výzvu poprat se s podivným textem.
Lépe mi bylo asi mezi vlky; těšila jsem se, až k nim vyprávění zase přeskočí...ta kombinace byla skvostná...
Zajímavé, na mě asi příliš umělecké, rozdělené odstavce a věty bez čárek mi nějak nedávaly smysl. Děj se mi moc líbil, hlavně tedy z pohledu vlků, vlk vykreslený jako hravý romantik je zajímavý pohled. Závěr byl tedy na mě dost přehnaný.
Knihu jsem četl před lety a ještě teď z ní mám melancholický, zvláštně milý a dojemný pocit, když si na ní vzpomenu. Na jedné straně okouzlující atmosféra na straně druhé posmutnělý závěr. Pamatuju si, že jsem si při čtení říkal, jak by mě nikdy nenapadlo, že někdy budu obdivovat příběh, který má rovinu bajky, v níž vlci myslí, mluví a chovají se jako lidi. A přece... A ještě jedna věc - jak už jsem tu náznakem četl v jiném komentáři, kniha opravdu v člověku evokuje zvláštní pocity a vzpomínky. Něco jako déjà vu nebo dávno zapomenuté pocity z dětství, které najednou vyplujou...
Štítky knihy
mýty a legendy vlci romaneta lovci pastevectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2003 |  Zvlčení |
| 2009 |  Na krásné modré Dřevnici |
| 2005 | Nevěry II |
| 1988 | Duely |
| 1982 | Mluviti stříbro |
Vidím to jako Vuokko, téméř ztráta času ikdyž jsem kapitoly o vlcích přeskakoval. Fikce, že člověk může pochopit mentalitu zvířat do deatilů myšlenkových pochodů je podle mne zatím jen sci-fi. A to je jiná literatura...A ten závěr to byl maras...