Zvonkohra

02.05.2023

Devět navzájem propletených příběhů, v nichž jednotliví hrdinové a hrdinky střídavě obsazují hlavní a vedlejší role.
Wau! Kde začít?
Jako první vás trefí do očí fakt, že tato kniha v sobě skrývá QR kódy, ve kterých objevíte instrumentální hudbu (a ne jen tu :)), které Eliška složila sama. Doplňují každý příběh. Pokud máte rádi instrumentální hudbu, navíc klavírní, sežeňte si knihu už jen kvůli nim! Krásně doplní a vyjádří ne jen příběh, ale jsou hotovým pohlazením po duši. Tohle je ta hudba, která Vám hraje do uší, když cestujete MHD a zaobíráte se krásou kolem sebe, vším všedním i nevšedním.
Eliška má obrovský dar předat příběh ne jen melodií a hudbou (protože mě osobně opravdu dané melodie seděly k jednotlivým příběhům). ale taky slovem. Věty a slova, která jsou v knize volena se Vás dotknou přímo u srdce, na tom správném místě a na konci knihy vše zapadne tam, kam má :).
Kniha je psaná od konce k začátku, ale pokud máte obrazovou paměť (nebo jste vycvičení :D), snadno si po dočtení knihy příběh poskládáte i od začátku ke konci - aneb od zvonečků k zvonům :).
Každá povídka je jedinečná a geniální, neobjeví se zde postava, která by Vám nebyla sympatická (snad) :).
Dala jsem si tu práci a snažila se seřadit jednotlivé povídky dle mé oblíbenosti (aneb všechny jsou na prvním místě :D)
1. Sádrový tuleň
2. Dvacet šestka (Evžena do každého vlaku! :))
3. Odchylka
4. Socha z Uranu (plakala jsem)
5. Ester
6. Apoziopeze
7. Hledání Godota (plakala jsem)
8. Zvonky
9. Zvony
Eliška také připojila ke knize Dohru a krásné poděkování, které stojí za to přečíst :).

02.05.2023

Neuvěřitelně laskavé čtení, které ve vás skutečně rozezní zvonkohru. Klavírní skladba ke každému dílku skládačky složená autorkou, to celé posunuje ještě o příčku výš.
Kniha má krásné sdělení, že každá laskavost se počítá a já vám ji určitě doporučuju!

26.04.2023

Knihu jsem zakoupila, otevřela a během cesty vlakem ji přečetla na jeden zátah. Tak čtivé a zajímavé celé dílo bylo.
Ne všechny povídky mě bavily na sto procent, ale musím zde vypíchnout především v pořadí třetí s názvem Odchylka. Ta byla (alespoň pro mě) naprostou královnou celé knihy. Kdo ji JEŠTĚ nečetl, nemůže mé nadšení pochopit, ale slibuji Vám, že za to opravdu stojí. Lucien a sádrový tuleň totiž tvoří nepřekonatelnou dvojici, na kterou budu ještě hodně dlouho vzpomínat.
A dále nesmím opomenout kocoura Gilberta z následující povídky Socha z uranu. Jeho role v příběhu není nijak velká, ovšem vtiskne se do paměti :)
Hudební doprovod každé povídky je zajímavým nápadem, který velmi cením.
Celkově se mi kniha líbila a myslím, že bych si ji měla za pár let přečíst znovu, neboť si možná všimnu motivů, které jsem při prvním přečtení neodhalila.

16.04.2023

Tohle je ve všech směrech tak hrozně nádherná knížka.
Má krásnou obálku autorčiny skladby v kombinaci s větami,které dokázala vnést na papír jsou prostě úchvatné.
Kniha není moc dlouhá,ale to nevadí stejně ve Vás vyvolá hodně krásných pocitů.Doporučila bych ji všem,které znám. :-)

15.04.2023

Boží a není tomu co vytknout. Miluju povídkové soubory, kde jsou všechny povídky nějak propletené, taková práce s motivikou se v YA tolik nevidí. A jazyk díla je naprosto nádherný.

14.04.2023

A opět jsem se přesvědčila...že není kniha jako kniha. Je jen málo takových, které se Vás dotknou, pohnou ve Vás nějakou neviditelnou silou. Změní vaše vidění každodenních věcí, maličkostí, světa. Zvonkohra patří k tomuto druhu knih. A dotkla se přesně tam, kde měla. Autorce smekám za výběr silných příběhů, které dokázala vepsat do pár stránek, které mnou naprosto rezonovaly. Spustily ve mě mou vlastní zvonkohru. Tahle kniha bude rozhodně v mé knihovně, a budu se k ní vracet znovu a znovu. Troufám si říct, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla, a kdy číst budu. Pokud někdo čte můj komentář, a rozhoduje se, zda Zvonkohra stojí za přečtení, prosím, slibuju Vám, že nebudete litovat jediné sekundy, kterou knížce věnujete.
A i když patřím k těch typům čtenářů, kteří potřebují ke čtení absolutní ticho, dala jsem na radu autorky a ke každé povídce poslouchala určenou klavírní skladbu ve smyčce. Naprosto vše do sebe zapadalo, hudba atmosféru v knize vygradovala, a já jsem si to naprosto užívala.

10.03.2023

Je právě půl druhé ráno a já tu brečím jak želva. Každá povídka měla něco co mi už dlouho chybělo. Byla to jiskra něčeho většího. Kniha je obrovským skvostem, pro lidi, kteří se na autorku dokáží naladit. Pro lidi, kteří mají obdobnou duši.
Co mě dostalo byl konec Zvonků, který mi docvakl. Všechny slova co jsou řečena v Dohře byla jen opakováním těch mých. (Což vyvstává otázka jestli by nebylo nejlepší to ukončit povídkou Zvonky). Ale ta největší rána přišla v Poděkování. Nejdou mi vyjádřit pocity, ale asi bude stačit, když řeknu, že to bylo nejlepší a nejdojemnější poděkování, které jsem kdy četla.
Děkuji ti Eliško za tvou knihu. Zanechala na mně něco, něco velkého, velkého jako zvony na začátku.
@nikolohniv