Zvonkohra
Eliška Václavíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507847/bmid_zvonkohra-PfS-507847.jpg
4
230
230
Kniha psaná pozpátku, od zvonů k zvonkům, od vyústění k prvotnímu impulsu. Devět navzájem propletených příběhů, v nichž jednotliví hrdinové a hrdinky střídavě obsazují hlavní a vedlejší role. Poetické vyprávění ne vždy poetických osudů, které autorka doprovodila vlastními hudebními skladbami. Vydejte se na dobrodružnou výpravu do města soch a zjistěte, který příběh vám přiroste k srdci nejvíc.... celý text
Přidat komentář
Vlastně mě to docela překvapilo. Milé, hravě napsané, občas se některé věci přehnaně opakují a konec mi to svými vysvětlivkami trochu pokazil, ale i tak jsem se dost bavila. Tak 3,5 *
Upřímně.. Moc nechápu tu vlnu chvály na tuto knihu.. Prvních pár stránek jsem si říkala, že by to mohlo být fajn, ale ke konci už jsem se modlila, ať to skončí..
Tuhle knížku jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy 23, protože - hodnocení, zajímavý koncept, hezká obálka. A řekla bych, že právě kompozice a klavírní skladby jsou aspekty, které v tomhle případě prodávají. Z literárního hlediska je za mě Zvonkohra velký ne. Text nadupaný klišé, patosem a kýčovitostí. Dialogy a jména postav jsou absolutně mimo realitu. Poetika je do příběhu vtlačena hodně na sílu - stejně jako návaznost zvonků. Jestli autorka opakováním některých slovních obratů chtěla pomrkávat na čtenáře jakože "Hej, čekuj tu souvislost. Hustý, co?", tak se to úplně nepovedlo a spíš to působí jako nedostatek slovní zásoby. Nápad jistě dobrý, provedení...
Upřímně? To kladný a óchající hodnocení fakt nechápu. Proč?
1. Knížka slibuje poetiku, ale ani kolem ní neprojela, možná jí odkudsi z velké dálky zamávala.
2. Celý text působí jako slohová práce naivní puberťačky, která má naprosto zkreslený představy o životě, lidech, světě vůbec.
3. Autorka má nejspíš buď brutálně chabou a ukrutně omezenou slovní zásobu nebo jí chybí kreativita a nápaditost. Ve všech povídkách se mluví stejným jazykem, používají se stejný slovní spojení, stejný přirovnání. A to nejen v jednotlivých povídkách, ale i ve stejných odstavcích.
Celá ta knížka není ničím zajímavá, chybí jí nápad, originalita, postavy sou jedna jako druhá - bez charakteru, vlastního názoru...suchý jak tři tejdny starej chleba.
Zkrátka a dobře. Špatný, špatný, špatný!
Nedočteno a doufám, že to byla první a poslední špatná kniha letošního roku.
Zvonkohra je krásně zpracovaná knížka, kterou autorka promyslela od A do Z. Možná jsem trochu barbar, ale poetický styl psaní mi úplně nesedl . Líbilo se mi ale, jak do sebe na konci vše zapadlo.
Tato knížka je prostě krásná a má svoje kouzlo. Moc se mi líb, že to začalo koncem a končilo začátkem. Ukázka toho co způsobil prvotní impuls. Líbilo se mi, že každý príběh je úplně o něčem jiném a stejně jsou stejné. Nad některými jsem byla dojatá nad některými jsem smála. 9 príběhů a autorka zvládla každého hrdinu vykreslit jinak. Navíc to podtrhla úžasnámi skladbami což mi prišlo geniální. Navíc k tomu přidala ještě bonusovou povídku. Jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst.
Vícerozměrná knížka s krásným obalem. Další rozměr dávají povídkám odkazy na hudbu složenou autorkou, které si lze stáhnout pomocí QR kódu u každé kapitoly.
Povídky jsou obyčejné a oceňuji, ze si autorka ani její hrdinové na nic nehrají.
Neskutečně milá kniha, která mě pohladila po duši. U čtení jsem se nejen dojímala nad krásnými a laskavými příběhy, ale i pobaveně uculovala u popkulturních narážek. Povídky jsou seřazeny od konce a já se při čtení dojímala nad tím, jak to do sebe vše zapadá a jak i drobnost může někomu pomoct. Eliška Václavíková má nádherný styl psaní a já moc doufám, že se od ní dočkáme dalších knih.
Tohle byl tak miloučký! Přesně ty příběhy, které chcete číst po náročném dni. Obdivuju to, jak autorka kouzlí se slovy a jak umí krásně vyjádřit myšlenku. Moc mě zaujalo vyprávění od konce, dodává to takovou objevit, co za tím vším je. Při čtení jsem měla husí kůži, i jsem byla dojatá.
Krásná kniha!
Jedna z nejkrásnějších, nejlaskavějších a nejzajímavějších knih, co jsem kdy četla. Při čtení jsem se usmívala i dojímala, přemýšlela i odpočívala. Vše krásně doplňují autorčiny vlastní skladby a nádherný poetický jazyk. Některé povídky se mi líbily více, jiné méně, ale to už tak u povídkových knih bývá. Zvonkohra je vydařená prvotina, která vás přiměje k tomu, abyste se na chvíli zastavili a jen prožívali.
P. S. Miluju sádrového tuleně. :)
Taková nádherná knížka! Možná jste ji zaznamenali! Vyšla nedávno autorce Elišce u CooBoo spadající pod Albatros knihy a myslím, že si to pekelně zaslouží!
Filozofický román o životě. A jeho nástrahách. O životních fázích. A tom odkud a kam jsme došli. A kam jdeme a ještě kam půjdeme. A kam jsme mohli jít kdyby kdyby naše cesty neprolínali cesty někoho jiného. Krásná knížka o tom jak životy jiných jdou ruku v ruce životům nás všech.
Zase po nějaký době se mi stalo, že jsem měla husí kůži u čtení. Moc často to nedělám, ale Elišky styl psaní mi připomínal hodně Backmana. A ten přesně já miluju. Ten styl kdy se vám příběh zabodne do srdce a nepustí vás dokud knížku nepřečtete!
Hrozně mě těší jakým směrem se příběh vyvinul.
9 příběhu, 9 písmenek a všechno spojuje jedna krásná Zvonkohra.
Krásný příklad toho jak něco změní zase něco a to něco je ten důvod proč něco vzniklo!
A co musím ještě ocenit je playlist vytvořený přímo Eliškou, který najdete na YouTube k jednotlivým povídkám. Všechny zahrála sama a tím tu knížku vyšvihla ještě o stupeň výš!
Včetně bonusové kapitoly i písničky.
Vážně pokud chcete být na chvilku v příběhu někoho jiného tohle si přečtěte.
A pořád ty tři tečky
Nádherná knížečka.
Milounká už od prvního pohledu na obálku a barevnou předsádku.
Lákavá už od předehry svým nápadem, strukturou, a hudbou... která ke každé své části sedí naprosto dokonale.
Silná už od první kapitoly. Všechny příběhy Zvonkohry ve mě rozehrály nějaké emoce. Párkát jsem měla i na krajíčku... Každá z kapitol/povídek je jiná, ale dohromady svými střípky skládají jeden propletený příběh. Příběh tak dobře provázaný velkými událostmi i drobnými detaily, až jsem si chvílemi připadala jako detektiv... :) Každé další objevené pojítko mě nadchlo, a dost možná jsem je ani nenašla všechna. A přitom se to celé odehrává na tak málo stránkách? Žasnu. A jsem vděčná, že se mi jeden výtisk dostal do rukou.
Moc se mi líbí, že se Zvonkohra dá číst jak od Zvonů ke Zvonkům, tak i naopak. A přesně tak jsem to udělala - po dočtení v doporučeném směru jsem začala číst zase od Zvonků ke Zvonům :)
Dohra s poděkováním celý příběh krásně doučesaly a zároveň okořenily o zákulisní informace. A navíc se tam skrývá ještě jeden dáreček! Doporučuji nepřeskakovat :D
Tuto knížku jsem četla na doporučení, ale možná jsem ještě příliš mladá na tak hluboké myšlenky, které byly v knize promítnuty... Myslím, že do nich ještě dospěju a třeba se v budoucnu stanu skalním fanouškem :) Hodně mě zaujala povídka Ester.
I přesto, že jsem tuto knihu vůbec číst nechtěla tak jsem z ní absolutně nadšená. Kniha obsahuje devět příběhu, který se vzájemně proplétají, ale hlavně je psaná od konce. Vy na začátku knihy najdete konec a na konci začátek což je sice vzláštní, ale na druhou stranu to je geniální a skvěle to fungovalo. Maximální spokojenost a doporučuji absolutně každému.
Kniha se mi moc líbila. Styl autorky mi velmi sedl a dobře se mi četla od začátku do konce. Byla tak akorát dlouhá, vše do sebe zapadalo a bylo skvělé číst příběh od konce po začátek. Eliška krásně pracuje se slovy a moc se mi líbilo, jak všechno propojila. Líbil se mi také autorčin smysl pro humor. Někteří lidé se prostě psát rozhodnou - já to mám stejně a jsem moc ráda, že Eliška se prostě psát rozhodla. Doporučuji naprosto všem.
Obsah knihy je sám o sobě dost originální. Styl psaní autorky mi sedl. Kniha rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji.
Vnutorne som mala problem s poviedkou cislo 2 a bala som sa, ze v tomto duchu bude cela kniha.
Poviedka cislo 6 ma rozplakala, ale prislo mi to trochu ako z filmu 50x a stale po prvy krat.
Mam rada poviedky, ale tato kniha mi uplne nesadla.
Zvonkohra je kniha, která vás okouzlí už na první pohled. Její krásná obálka láká k přečtení. Uvnitř najdete devět povídek, které v sobě skrývají silné příběhy, i přestože popisují obyčejné situace a běžné věci. Autorka se dokázala skvěle vypořádat s krátkou formou a každá z postav vám bude sympatická. Slibuju!
I přes zdánlivou obyčejnost témat, která se v knize objevují, každá z povídek skrývá silný příběh. Ze začátku se zdá, že spolu nesouvisí, ale ve výsledku je každá drobnost v povídce důležitá, protože vše se ke konci spojí a vytvoří jeden příběh. To ukazuje, že i zdánlivě nepodstatné věci mohou mít hlubší smysl a že je důležité vnímat všechny aspekty života, i ty nejmenší. Autorka skvěle pracuje s tímto konceptem a čtenáři se nabízí možnost přemýšlet o svém vlastním životě a vnímat svět kolem sebe z jiné perspektivy.
Poetický styl psaní knihy Zvonkohra, s místy trochou sentimentality, vás doslova pohltí. Autorka používá věty a slova, která dokážou nejen zaujmout, ale také se vám dotknout. Označila jsem si obrovské množství pasáží, které mě zaujaly a z některých mě opravdu mrazilo.
Líbí se mi, jak každá povídka perfektně charakterizuje svého hlavního hrdinu nebo hrdinku, a to hlavně tempem a atmosférou povídky.
Kniha je napsána originálním způsobem - od konce do začátku. Avšak, jakmile ji dočtete a spojíte všechny kousky dohromady, může vás to dojmout natolik, že budete muset sáhnout po kapesníku. Tento netradiční postup vám umožní prožít celý příběh tak trochu zpětně, což je jedinečný zážitek. Kniha obsahuje i Dohru, kde je vše vysvětleno a doplněno. Je to něco úplně jiného než jste kdy četli.
Kniha Zvonkohra není jen o slovech, ale také o hudbě. Každou povídku doplňují klavírní skladby, které sama autorka složila, krásně doplňují knihu.
Knihu jsem si půjčila v knihovně, ale pořídím si jí i domů, protože se k ní určitě budu vracet. Prosím, přečtěte si ji, nebudete litovat.
Instagram - Nikmakbooks
Příběh je to prostě úžasný. Sladký, krásný, hladivý, křehký, silný, perfektní.
Knihy nějak voní, tady jako bych s úhozy tónů cítila louku a možná i ty zvonečky, co normálně moc nevoní. Nějak se vybarvily na povrch a zašimraly mě v nose.
Navíc ty skladby od Elišky, který jsou krásný a můžete si je k četbě poslechnou. Bylo to skvěle čtení.
Po prvním odstavci jsem chtěla knihu odložit, ale dočetla jsem a nelituji.
Já nejvíc trpím tím příšerným použitím rádoby slangu, velmi těžce se mi to čte. "V den mýho nedobrovolnýho dobrodružství ..." Naštěstí ne každá povídka je takto zprzněná, ve většině používá autorka moc krásnou češtinu. A vzhledem k tomu, že je jí jen 22 let lze přimhouřit oko. Jen je to kniha určená pro děti a tak by snad mohla být napsána spisovně.
Obálka je nádherná a recenze i anonce mě moc lákaly. Spojení s hudbou je téměř geniální.