Zvonokosy
Gabriel Chevallier
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135022/zvonokosy-135022.jpg
4
379
379
Román Zvonokosy je dnes považován za klasiku satirické prózy – dočkal se mnoha vydání, řady divadelních i filmových adaptací. Děj skandální kroniky malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais se točí kolem zdánlivě okrajové záležitosti – vybudování obecního pisoáru. Ukázka z textu: Jaro bylo toho roku neobyčejně vlahé, neobyčejně předčasné a plné květů. Zdravý pot na prsou i na zádech začal brzy vlhčit košile a muži začali již v květnu pít letním tempem, a to je ve Zvonokosech tempo tak parádní, že si je slabí, pobledlí pijáci z měst vůbec nedovedou ani představit. A tyto skvělé výkony hrdel měly v mužských organismech za následek velmi čilou činnost ledvin, z níž vyplývalo šimravé rozšíření močových měchýřů, dožadujících se častého vyprazdňování. Záchodek se tedy pro svou příhodnou polohu v blízkosti Macarátovy hospody těšil veliké oblibě. Potřeby pijáků by ovšem byly došly ukojení také ve dvorku za hostincem, ale byl to dvorek tmavý, zapáchající a nečistý, zkrátka neveselý. Člověk tam byl jako za trest, musil se tam pohybovat tápavě a vždycky si tam zaneřádil boty. Stejně rychle a pohodlněji se člověk dostal na druhou stranu ulice. A ještě několik jiných výhod měla tato druhá metoda: člověk si trochu protáhl údy, měl tam příjemný pocit novosti a také příležitosti omrknout si cestou Juditu Čuprovou, neboť pohled na ni byl vždycky osvěžující a její bezvadné tvary příjemně zaměstnávaly obraznost.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Knižní klubOriginální název:
Clochemerle, 1934
více info...
Přidat komentář
Kniha se četla velmi příjemně, měl jsem ji (vlastně všechny díly) půjčenou od jednoho zákazníka (spravoval jsem mu výpočetní techniku), kterému patrně mé literární dovzdělávání asi hodně leželo na srdci…:-)
Příběh je za mne vystavěn chytře a autor v postavách (četl jsem asi před 15 - ti lety, tak dojmy lovím hodně zhluboka) lehce karikoval obyčejnou lidskost, slabost, odhodlání a vše, co se kolem vesnice ve vinařském regionu mohlo mezi lidmi semlít.
Veľmi rozporuplná kritika, neviem či sa mám prikloniť k nemravníkom alebo puritánom... Mňa osobne kniha pobavila a nemám jej čo vyčítať. Otvorene popisuje ľudí takých akí sú, možno niekedy až prehnane, no to len preto aby si to čitateľ náhodou nevyložil ako osobnú urážku, nakoľko väčšina z nás by sa pravdepodobne pri troche sebareflexie vedela "stotožniť" s niektorou z postáv v odľahčenej či tvrdšej podobe.
Záleží od toho či ste prišli kvôli "opuchnutým koulím" alebo kritike klebetných beštií, múdremu richtárovi alebo človeku, ktorý vie kam sa vopchať či kvôli radodajným ženám alebo nízkym mravom spoločnosti. Ja som k tejto knihe prišiel s cieľom pobaviť sa a to sa aj podarilo.
Tohle bylo zklamání. Jasně, pár vtipných situací se našlo, ale jinak tam byla spousta opakujícího se balastu, ze kterého mi bylo leda trapně. První polovina knihy jakž takž odsýpala, ale druhá už byla utrpení. Vtipné to bylo, dokud se autor držel uvěřitelné bizarnosti, později už to vše bylo strašně křečovité (stará panna běžící nahá jen s růžencem atp.). Kromě toho mne popisy kyprých venkovanek moc nebaví, pokud zabírají něco jako třetinu knihy. Nemám rozhodně nic proti erotice v literatuře, ale nesmí být tupá a cyklicky se na stejné brdo opakující. Ano, autor mohl chtít představit určité charaktery a typy se vším všudy, leč bylo to dokolečka totéž. Jak už tady někdo nastínil, ve Zvonokosech mohly existovat jen dva typy žen - ty kypré a povolné (tedy žádoucí), nebo hubené a protivné (a těm všichni řeknou fuj a budou se jim smát). Jistě, nějaká reflexe vesnického života tam byla, ale taky tam byla hromada dost hloupých předsudků a stereotypů. Chápu, že to někoho mohlo pobavit, jako oddechové letní čtení to třeba ujde, ovšem jako “klasiku” to nechápu - opravdu nevidím kvality, kvůli kterým by měl dnešní čtenář knihu číst. Aby se smál někomu, komu napuchly koule?
Spíše než román mi kniha připomínala slátaninu více či méně souvisejících příběhů, postřehů a... kritik. Rovněž mě zaskočilo, jak dlouhý byl vlastně dovětek o tom, co se s protagonisty té drobné taškařice stalo, kdy už bylo po všem. A i když byl dovětek tak dlouhý, už se vůbec nevěnoval hlavní látce - tedy záchodkům zvonokoským.
S postupujícími stránkami jsem se více a více zamýšlel spíše nad autorem než nad samotným dějem. Co to vlastně bylo za člověka, který si tak vzal na paškál všechny lidi, všechny myšlenky? A to nikoli s laskavým humorem, ale posměšně se sžíravým sarkasmem, který nenechal na nikom nit suchou. Asi to byla dost komplikovaná osobnost, tedy spíše v tom horším slova smyslu.
Český překlad knihy bývá hodnocen velmi vysoko. S tím se minimálně v některých ohledech ztotožnit nedokážu. Důsledné nahrazování původních jmen a názvů česky znějícími slovy mi přijde velmi křečovité. Odpovídá to ale době svého vzniku - v té době to bylo časté - proč, je otázka.
Když to shrnu, tak mě kniha příliš neoslovila. Místo pobavení ve mě mnoho míst spíše vyvolalo smutek.
Kniha, u které jsem se opravdu bavil a smál. Krásně humorné vyprávění a vtipně popsané postavy, jejich přednosti a neřesti. Otevřu lahev vína, naleju sklenku, pohodlně se usadím a čtu. Zdáli slyším zvonit zvony, zpívat kosy.
Na Zvonokosech oceňuji především nevšední poetičnost jazyka, a to díky skvělému překladu Jaroslava Zaorálka. Kniha je opravdovou Belles Lettres v tom původním smyslu slova. Málokdy jsem se setkal s takovou spoustou přenádherných metafor, květnatých, místy až rozpustilých líčení komických situací, kterými se to na stránkách románu přímo hemžilo.
Prostřednictvím zemitého humoru a břitké satiry autor popisuje život na malé vinařské vesničce, jejíž obyvatelé rozhodně nezapřou svůj selský původ a naturel. Jsou to obyčejní lidé, kteří si neodpustí žádné potěšení, i když to má pro ně někdy neblahé následky. Charaktery jednotlivých postav včetně jejich fyzických daností jsou vykresleny bravurně, lépe by to snad nedovedl ani malíř-portrétista se svým štětcem.
Jelikož se nepovažuji za člověka prudérního, nevadily mi ani občasné autorovy úlety, kdy popustil uzdu své obrazotvornosti a sklouzával do poněkud frivolního tónu.
Milovníkům beletrie mohu vřele tuto knihu doporučit!
(SPOILER)
Na knihu jsem jako správný kulturní barbar narazil náhodou, zalistoval jsem - a už to šlo.
Nejprve to, co mi na knize přišlo vážné. Kniha byla nesmírně aktuální už v době svého vydání. Politikaření a rozdělení na nesmiřitelné tábory byly realitou Francie 30. let. Zašlo to tak daleko, že někteří i vítali německé okupanty, protože ti přece křísnou především "záchodomilce". Generace se otočí a máme tady totéž. A na rozdíl od knihy zřejmě k usmíření nebude stačit ani mrtvý blázen, postřelená šenkýřka a zničená úroda. To je smutek pod povrchem.
Vlastní děj je ale plný humoru. Jistě, humoru, který každému nesedne. Někomu přijde příliš "vulgární" (uvozovkami vyjadřuji nesouhlas s obvyklým významem), někomu nepříliš vtipný a někomu bude chybět mravní ponaučení. Na rozdíl od televizního muzikálu ČST kniha nemoralizuje. Neodsuzuje. Jen ukazuje lidi s jejich slabostmi, které vlastně slabostmi nejsou. Humor knihy je humorem životního optimismu toho, kdo spíše než o záchranu světa slovem nebo mečem plamenným dbá o to, aby žil tak, jak žít umí.
Klasika, u které jsem doteď nevěděl, o čem vlastně je. Trochu Kocourkov, trochu má milovaná Knoflíková válka. Lehký humor a pohoda je cítit vlastně i ze všech těch hádek. Pan Chevallier dokázal nádherně popsat vystupující postavy. Skoro jsem dostal chuť na sklenici vína. Doporučuji a chystám se na pokračování.
Velmi uspokojivé.
Bohužel tento "humor" nějak nechápu. Bylo to místy až oplzlé a navíc nudné, opravdu jsem to odtrpěla.
Není mnoho humoristických knih, které jsem přijal. Tato k nim patří plně a bezpochyby.
Zvonokosy, návrat k milované knížce po mnoha a mnoha letech :) Chevallier má obrovský vypravěčský talent. Popisuje osoby a jejich nijak zvlášť zajímavé příběhy se zápalem, jemuž nelze uniknout. V mém čtenářském srdci se kdysi usadili všichni tito blázniví vesničané a už tam navždy zůstanou.
"Den v té chvíli vrcholil jedním z nejkrásnějších podzimních večerů ... Sklizeň byla dobrá; ukazovalo se, že letošní víno bude výborné. Bylo proč radovat se v tomto koutě Beaujolais. Zvonokosy zaznívaly duněním kutálených sudů."
K zakončení letošních knižních výletů, s vědomím toho, že na konci roku, víc než bilancovat co se povedlo a co ne (ono na tom stejně už nic nezměníte), je lepší být příjemně naladěn na ten nadcházející, tedy, vykročit do něj s dobrou myslí, a tudíž je potřeba na to jít zvesela, jsem se tedy vydala do Zvonokos, do kraje plného vína a tudíž veselých a bodrých venkovanů, z nichž většina jsou vinaři, lidé (povětšinou) dobře naladění :-).
Příběh, který jsem četla, je sice sžíravou satirou, kritikou společnosti, lidských charakterů, a toho všeho kolem (však víte), ale pro mě byl především psaný tak překrásně laskavými slovy, že je vám při čtení tak úžasně lehce a příjemně. A taky je to příběh, který absolutně nikam nespěchá, vypravěč prostě sedí někde u vínka a povídá, přemítá, občas se vrací, občas něco přeskočí, aby si vzápětí vzpomněl, a k patřičnému bodu příběhu se vrátil a dovyprávěl, pak si v klidu dá další skleničku, a nevzrušeně pokračuje ve vyprávění, a celé to "posezení" s vypravěčem je tak neskutetčně milé, prostě se tam cítíte fakt dobře, a navíc je to vypravěč s vekrze vtipnými postřehy, takže se taky moc dobře bavíte (samozřejmě, jak jinak než na úkor všech zvonokoských občanů :-).
A tak v téhle knížce najdete jedinečnou ukázku - městského machiavelismu ... "který neponechává nic náhodě a od samého počátku postupuje tajnými oklikami" ... aby nakonec přerostl ve zvonokoský skandál :-).
Jednoznačně tak doporučuji ... určitě si nenechte tyto bouřlivé události ujít :-) ... jsou totiž jedinečnou ukázkou úpornosti a toho, jak (nejen) zvonokoští občané "dokážou houževnatě, až do krajnosti, setrvávat v dobru a zlu".
JEDNO Z TĚCH MÍST, KDE SE CHLASTÁ NEJVÍC NA SVĚTĚ
Ojojoj, já to asi nedočtu - a to jsem tak v půlce!
A proč? Ono je to normálně moc sprostý a sexistický. A to mám skoro přečtenýho Palahniuka komplet, a občas se pousměju nad články KKRD boys.
Jenže ono je něco mně velmi nepříjemného na způsobu, jakým je to napsané, poněkud slizký styl evokující představu nalitého venkovana, který na každém kroku trousí sexuální narážky.
Autor zde staví proti sobě extrémní kostelnickou zpruzenost vs zdravou sexuální aktivitu a povolnost. To není ani tak o tom pověstném záchodku. Kdo nemá v reprodukčním věku sex, nedává se plácat ožralýma chlapama po zadku a neukazuje prsa nebo nemá žádný o kterých by se dalo mluvit, ten (ta) je suchá, frustrovaná mátoha odsouzená k neštěstí a nemoci a k tomu má špatnou pleť. Prosím vás, počet orgasmů na pleť vliv nemá. Kdyby tomu tak bylo, mohli by mít skoro všichni obličeje čisté jak lilium zcela jednoduše a zdarma, a jebáky by nebyly téma.
Krásný jazyk bukolických popisů nepomáhá, jemu navzdory mi při představě návštěvy Zvonokosů skoro běhá mráz po zádech.
Top koment: Kapitan 0643
Velice satirické vyprávění o mocných přednostech francouzských selek, o neméně mocné dovednosti jejich manželů pít víno a o jednom záchodku, jehož vybudování způsobí, že Zvonokosy přestanou být zapadákovem.
Úžasná řachanda. Zvonokosy zní jako vínem poháněné vyprávění šarmantního stárnoucího vesnického seladona, který začíná pomalinku strejcovatět - často se tu odbíhá od tématu, popisují přednosti francouzského venkova a venkovanek a také beaujolaiského vína. Toho především. Vypadá to, že Francouzi (a naši předkové obecně) bývali docela chlapáci, šedesát skleniček vína denně, které si dávali zvonokoští přeborníci v nasávání, už je dost slušná míra...
Solidní knížka o tom, jaký problémy může způsobit zřízení obecního veřejnýho hajzlíku pro nacamraný chlapy kdesi ve francouzskym zapadákově, kde všichni lejou víno do cirhózy. Většinou jsem se dost bavil a představoval si, jaký to asi je pendlovat mezi zrzavou Čuprovou a Blonďatou Macarátovou, což je jenom přes ulici.
Fakt sranda, všem doporučuju...
Po téměř čtyřech desetiletích jsem si knihu znovu přečetl. Život je dneska mnohem rychlejší, kulisy se změnily, ale herci stále hrají podobné role. Pan Chevallier by se dnes jako nelítostný pozorovatel např. politické scény docela vyřádil. Je také výborný, byť velmi rozvláčný vypravěč, a vypravěčů je v dnešní literatuře strašně málo. Naše povrchní, těkavá doba jim logicky moc nepřeje. Tak za ně buďme vděční.
Štítky knihy
satira humor Francie francouzská literatura humoristické romány
Autorovy další knížky
| 1981 |  Zvonokosy |
| 1969 | Zvonokosy II. - Babylón |
| 1969 | Zvonokosy III. - Lázně |
| 1988 | Mlhobřehy |
| 1992 | Zvonokosy / Babylón / Lázně |
Tak tohle byl absolutní děs. Čekala jsem něco ve stylu našeho Kocourkova... Ale dočkala jsem se pouze nekonečného, resp. nekončícího se příběhu o tom, kdo s kým, jak je to fajn a jak ty staré panny jsou nejhorší na světě a beztak by taky rády, ale měly v životě smůlu, neboť nebyly dost hezké, což je ten největší hendikep v životě člověka, že... Nevím popravdě, co chtěla kniha zesměšňovat, moc vtipné mi to nepřišlo, spíše ubohé (možná proto, že takto vypadá dnešní svět, což mě spíš znechucuje, než že bych se tomu smála). A po pár stránkách člověk úplně zapomněl, že to má být satirické a že se má smát. Fakt nebylo čemu... Hvězdička za překlad a za nápad zparodovat žánr kroniky.