Zvonokosy
Gabriel Chevallier
Vydáni populárních Zvonokosů v překladu J. Zaorálka, s ilustracemi na obálce od Franty Tichého, které vydalo Vydavatelstvo Družstevní práce v Praze, zapsané společenstco s ručením omezeným. (jak zní správný název vydavatelství)
Literatura světová Romány
Vydáno: 1937 , Družstevní práceOriginální název:
Clochemerle, 1934
více info...
Přidat komentář
Výborná kniha, pri čítaní ktorej sa pristihnete, ako sa v kuse uškŕňate ... Vynikajúci preklad Blahoslava Hečka, ktorý dal slovenskému čitateľovi Kunikundu Fiťfiriťovú a mnoho ďalších postáv a postavičiek z malého francúzskeho provinčného mestečka, ktoré rieši veľmi dôležitý problém ...
na knihe som sa dosť pobavila, musí sa čítať pomaly a vnímať možno viac ako iný žáner, pretože deje a aj osoby sú dosť vtipne opisované. Dej sa odohráva v dedinke vo Francúzku - Zvonodrozdovo v roku 1922. Richtár chce zviditeľniť dedinu, aby sa stali pokrokovou obcou.....nápad učiteľa otvoriť knižnicu zavrhol (to nebolo zaujímavé), tak sa rozhodnú postaviť verejné záchody..... :) :) už samotné mená postáv - Čalaprdka, Pozabučko, Strašifták, Kunikunda Fiťfiriťová - napovedajú, že ide o zábavnejšie čítanie...
Knihu jsem si zakoupila při bloudění po knihkupectví, kdy jsem měla chuť přečíst si něco "trochu staršího", tedy prověřeného. Komentář na obálce mě naladil, ale obávám se, že kniha navždy zůstane v nejvyšší polici v knihovně, kam bez štaflí nedosáhnu. Téma nebylo špatné, ale autorův styl pro mě nemá kouzlo.
Na čtení Zvonokos jsem se těšila a celkem si knížku i užila, i když byla místy až moc popisná. Přesto jsem čekala mnohem víc a v mých očích se Zvonokosy bohužel ani zdaleka nedají porovnávat s Jirotkovým Saturninem...
Úžasné odpočinkové čtení. Kniha mě tak pobavila, že se stále při vzpomínce na ni musím pochechtávat :-)
Klasika, která se mi líbila moc... až tak, že jsem se při svém pobytu ve Francii jela do této vesničky podívat. Záchodky tam s pýchou stojí pro všechny příznivce Gabriela Chevalliera.
Já jsem teda vůbec nebyla nadšená. Pořád dokola sexuální narážky, popisy osob někdy dost nechutné a způsoby močení taky. Nemám zřejmě ráda tento druh humoru a už vůbec ne, když se autor obrací na "laskavého čtenáře", ale beru, že je to klasika a že by se to asi přečíst mělo.
Moc mne to mrzí, ale čekala jsem víc. Nečetlo se to špatně, ale občas jsem měla pocit, že už je té ukecanosti trošku moc a časté popisy způsobu močení, mi docela lezly na nervy.
Výborná a vtipná knížka. Viděla jsem i divadelní zpracování a výborné. Doporučuji.
pěkná knih a pro zasmání připomíná to některá maloměsta v Čechách jako kdyby se to odehrávalo u nás za první republiky stačilo vyměnit kulisy ale jinak politika je stejná akorát nyní ve 21 století nemá jemné onuce.
Láskyplná, ale nekompromisní a velmi ostrá satira na buranství. Plná fracouzského hedonismu plnokrevné tělesnosti, ve kterém si obyvatelé Zvonokos lebedí. Má to svůdné kouzlo, i když někdy si Chevallierova drzost zahrává s dobrou mírou. Požitkářství se odráží i v samotném stylu psaní: pan autor nikam nespěchá, vychutnává si každý nápad, každou postavičku. Ostatně některé mikropříběhy figurek dokonale vedlejších patří k nejvtipnějším anekdotám vůbec. Chevallier nasává svůj příběh plnými doušky, které ovšem rozkošnicky převaluje po dásních a polyká velmi pomalu. Sice místy krapet zabředá do ukecanosti, ale to na druhou stranu vynahrazuje odskoky ke karikturám "vyšších" šarží, především politických (ovšem stejně buranských), které jsou neskutečně štavnaté. Stačí vzpomenout pracovní metodu ministerského úředníka pana Pupikáčka, o jeho motivacích nemluvě.
Jediná vážná nevýhoda knihy spočívá v tom, že ze čtenáře může udělat zarytého sukničkáře a ochmelku.
Nedoporučuji mimochodem knihu pro zimní večery; k jejímu čtení tak nějak patří spíš letní pot.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Zvonokosy |
| 1969 | Zvonokosy II. - Babylón |
| 1969 | Zvonokosy III. - Lázně |
| 1988 | Mlhobřehy |
| 1992 | Zvonokosy / Babylón / Lázně |
Veľmi veľmi slabé čakal som väčšiu zábavu . Mám rád humoristickú literatúru a toto dielo je zatiaľ najslabšie čo som čítal. Strašne ukecaná kniha v zmysle strašne rozsiahlych, ale prázdnych a nudných popisov, kde Chevallierovi nerobí problém napríklad rozpisovať sa o vzhľade jednej ženy zo Zvonokos na 8 stranách. A popisy boli napísané takým až úchylným štýlom starého mládenca, až som nadobudol pocit, že autor si niečo v knihe kompenzuje.
Neustále sexuálne narážky,úchylné popisy postáv. V ich histórii (vlastne aj prítomnosti) sa autor venuje výlučne tomu, či to bol starý mládenec, stará panna, aké má prsia, s kým spí kto koho podvádza kto koho nechce lebo je hnusný apod. . Chevallier tu dáva do kontrastu jednu polovicu dediny sexuálne aktívnych obyvateľov, a druhú polovicu frigidných, závistlivých a starých. A to sa deje takmer na všetkých stránkach knihy, a dejová linka toho verejného záchodu a probémov s ním spojených, je odsunutý až na poslednú koľaj.
P.S. Vyrastal som na dedine, a veľa takých typov ľudí a popisovaných vecí či udalostí som videl a zažil.. možno preto som sa tak pri knihe nebavil.