Zvony Nagasaki
Takaši Nagai
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397999/bmid_zvony-nagasaki-wVU-397999.jpg
4
37
37
Kniha japonského lékaře líčí otřesné osobní zážitky při pohromě, způsobené svržením atomové pumy na Nagasaki. Vypráví o ztrátách lidských životů, o obětavé a z velké části marné práci sboru lékařů a ošetřovatelek, o tragických následcích radioaktivního záření. Závěr je věnován náboženským úvahám, jimiž se katolický autor, postižený zhoubnou leukemií, loučí se životem.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1957 , Lidová demokracieOriginální název:
Nagasaki no Kane, 1946
více info...
Přidat komentář
Zvony Nagasaki
Deník oběti atomové bomby v Nagasaki.
Autor popisuje den po dni hrůzy života po svržení bomby i z pohledu lékaře. Sám těžce ozářen a v podstatě umírající, stále pomáhá raněným. Píše nejen o nejen zničeném městě, ale o utrpení umírajících. Chvílemi ovšem i v jeho úvahách, probleskuje myšlenka, že největší tragédií je, že Japonsko válku prohrálo.
"...Přišel k nám muž, abychom se šli podívat na jeho nemocného.! Poslali jsme ho pryč; copak znamená jeden nemocný, když sto milionů lidí právě pláče.
Naše vnitřní utrpení bylo hluboké a těžké. Naše Japonsko zahynulo. Náš národ byl na dně propasti rozdrcen; zbývá mu již jen žít v hanbě!"
Nicméně deník je ukončen naléhavou humánní výzvou a prosbou: Zvony zvoní. Zrodil se nový den...V ranním vzduchu se ozývají jasné tóny, vysílající své mírové poselství...až na konec světa.
Nebe zakazuje myslet na novou válku: s atomovou bombou by to znamenalo zničení lidstva. A proto voláme z našich ubohých domků na svahu Urakami ve městě Nagasaki ke všem národům světa: Vzdejte se války! Klečíce v popelu atomové pouště prosíme vás, aby Urakami bylo poslední obětí bomby."
Možná to do hodnocení knihy nepatří, ale jen krátce k otázce, která padla v komentářích:“...Kdo je vinen? Bylo to nutné?“ Na první část je, podle mne, odpověď zcela jasná - vinen je vždy ten, kdo válku rozpoutá – útočnou, pod jakoukoliv záminkou. Na druhou část je odpověď těžší: ...“Ano“ se může zdát surově pragmatické, až cynické. „Ne“ vyvolá další otázky – nezpůsobilo by další pokračování války konvenčními zbraněmi ještě víc utrpení, ztrát na životech i materiálních? Japonsko se nehodlalo vzdát, připravovalo se na tvrdou obranu. Rozkaz ke kapitulaci vydal japonský císař právě až po svržení druhé atomové bomby, bomby na Nagasaki!
I v dnešní době má kniha co říci. Autor skutečně obdivuhodně popisuje události s faktickou přesností.
Kdo je vinen, ptám se.
Bylo to nutné, ptám se.
Každý ať si odpoví sám za sebe.
Jde o souhrnné vydání dvou knížeček. Vlastní Zvony Nagasaki se věnují událostem bezprostředně spojeným s výbuchem bomby a období těsně po něm. Řetízek růžence popisuje události z autorova života před válkou, během ní a po ní. Kapitoly obou knih jsou pomíchány, takže vyprávění není přísně chronologické. Vzhledem k tomu, že Řetízek růžence je sice text humanistický, ale ve své podstatě hluboce křesťanský, je neuvěřitelné, že kniha v této podobě mohla u nás vyjít v roce 1957.
Přes jasně protiválečné vyznění mě přeci jen zarazilo pár "falešných" tónů. Absolutně mi chyběla jakákoliv reflexe na zvěrstva páchaná japonskou armádou v Mandžusku, kde autor podle několika drobných zmínek nějakou dobu sloužil. Naopak, ještě po svržení bomby je, stejně jako množství jeho spoluobčanů ochoten ve válce pokračovat a po podepsání kapitulace je zdrcen. Je zřejmé, že propaganda Japoncům vymyla mozek, ale chybějící reflexe této skutečnosti mi výrazně chyběla.
Pro Ewik: Je sporné, zda autor zemřel na následky výbuchu. Leukémii měl diagnostikovanou už dávno před svržením bomby jako důsledek vlastních radiologických výzkumů a i s ohledem na podmínky, ve kterých po válce žil je spíš obdivuhodné, že žil ještě 6 let po ní.
Každopádně silná kniha, 4,5*
Zvony Nagasaki mi dala přečíst babička už před čtvrtstoletím, když jsem zrovna byla na prahu puberty. Kniha mnou hluboce otřásla a nesmazatelně se mi vryla do paměti. Hrůzné a syrové výjevy jsem měla před očima ještě hodně dlouho. Přesto tohle svědectví o hrůze a naději hodnotím velmi kladně a považuji za důležité jej uchovávat a předávat dál. My lidé totiž, bohužel, máme jednu nebezpečnou vlastnost - jakmile zmizí i poslední žijící svědci, máme tendenci podobné události zapomínat a zlehčovat...
Syrově vylíčené, naturalistické svědectví o zkáze jednoho města a tisíců životů. Hrůzné obrazy kontrastují s nadějí autora, když v závěru slyší zvony z rozbořeného města.
Ideální povinná četba pro ty, kteří zapomínají na minulost a pohrávají si s hračkami jménem atomové bomby či jaderné zbraně. Protože není nic horšího, když po návratu domů nenajdete svoje blízké, ale jenom zbytky ohořelých kostí.
Dr. Nagai v ruinách Nagasaki:
https://4.bp.blogspot.com/-1PoqNYjj2as/WTzO0wedb1I/AAAAAAAAM64/naTRJdVafYoqBqTxoGH3OOGhA1RfAYPtwCLcB/s1600/the_fall_of_imperial_japan_28.jpg
Válka je strašná věc a hrozně nespravedlivá, protože vždy trpí nevinní lidé. Tato kniha není vyjímkou. Japonsko, rok 1945, rok který se navždy zapíše do dějin hrdého národa. 2 atomové bomby, tisíce mrtvých, tisíce navždy poznamenaných. Děsivé vyprávění japonského lékaře, kterému se sice jako zázrakem podařilo přežít oba výbuchy, ale dlouho umíral na následky radiace. Popisuje marnou snahu lékařů, kteří zachraňují své krajany, bolest lidí, kteří přišly o své milované, o zničené zemi, jenž se velmi těžko vzpamatovává.
Památník míru v Hirošimě (také Atomový dóm) dodnes připomíná onu tragickou událost, připomíná ničivé důsledky atomových zbraní.
Doporučuji k přečtení, važně mě mrazilo.
(SPOILER) Smutné, asi jsme museli poznat hranice, kam už nikdy ne.