Nové komentáře u knih Takaši Nagai
Zvony Nagasaki
„Smutné, asi jsme museli poznat hranice, kam už nikdy ne.“
— zaz
Zvony Nagasaki
„Zvony Nagasaki
Deník oběti atomové bomby v Nagasaki.
Autor popisuje den po dni hrůzy života po svržení bomby i z pohledu lékaře. Sám těžce ozářen a v podstatě umírající, stále pomáhá raněným. Píše nejen o nejen zničeném městě, ale o utrpení umírajících. Chvílemi ovšem i v jeho úvahách, probleskuje myšlenka, že největší tragédií je, že Japonsko válku prohrálo.
"...Přišel k nám muž, abychom se šli podívat na jeho nemocného.! Poslali jsme ho pryč; copak znamená jeden nemocný, když sto milionů lidí právě pláče.
Naše vnitřní utrpení bylo hluboké a těžké. Naše Japonsko zahynulo. Náš národ byl na dně propasti rozdrcen; zbývá mu již jen žít v hanbě!"
Nicméně deník je ukončen naléhavou humánní výzvou a prosbou: Zvony zvoní. Zrodil se nový den...V ranním vzduchu se ozývají jasné tóny, vysílající své mírové poselství...až na konec světa.
Nebe zakazuje myslet na novou válku: s atomovou bombou by to znamenalo zničení lidstva. A proto voláme z našich ubohých domků na svahu Urakami ve městě Nagasaki ke všem národům světa: Vzdejte se války! Klečíce v popelu atomové pouště prosíme vás, aby Urakami bylo poslední obětí bomby."
Možná to do hodnocení knihy nepatří, ale jen krátce k otázce, která padla v komentářích:“...Kdo je vinen? Bylo to nutné?“ Na první část je, podle mne, odpověď zcela jasná - vinen je vždy ten, kdo válku rozpoutá – útočnou, pod jakoukoliv záminkou. Na druhou část je odpověď těžší: ...“Ano“ se může zdát surově pragmatické, až cynické. „Ne“ vyvolá další otázky – nezpůsobilo by další pokračování války konvenčními zbraněmi ještě víc utrpení, ztrát na životech i materiálních? Japonsko se nehodlalo vzdát, připravovalo se na tvrdou obranu. Rozkaz ke kapitulaci vydal japonský císař právě až po svržení druhé atomové bomby, bomby na Nagasaki!“... celý text
— Mahuleno
Zvony Nagasaki
„I v dnešní době má kniha co říci. Autor skutečně obdivuhodně popisuje události s faktickou přesností.“
— amador32
Zvony Nagasaki
„Kdo je vinen, ptám se.
Bylo to nutné, ptám se.
Každý ať si odpoví sám za sebe.“
— Nofar197
Zvony Nagasaki
„Jde o souhrnné vydání dvou knížeček. Vlastní Zvony Nagasaki se věnují událostem bezprostředně spojeným s výbuchem bomby a období těsně po něm. Řetízek růžence popisuje události z autorova života před válkou, během ní a po ní. Kapitoly obou knih jsou pomíchány, takže vyprávění není přísně chronologické. Vzhledem k tomu, že Řetízek růžence je sice text humanistický, ale ve své podstatě hluboce křesťanský, je neuvěřitelné, že kniha v této podobě mohla u nás vyjít v roce 1957.
Přes jasně protiválečné vyznění mě přeci jen zarazilo pár "falešných" tónů. Absolutně mi chyběla jakákoliv reflexe na zvěrstva páchaná japonskou armádou v Mandžusku, kde autor podle několika drobných zmínek nějakou dobu sloužil. Naopak, ještě po svržení bomby je, stejně jako množství jeho spoluobčanů ochoten ve válce pokračovat a po podepsání kapitulace je zdrcen. Je zřejmé, že propaganda Japoncům vymyla mozek, ale chybějící reflexe této skutečnosti mi výrazně chyběla.
Pro Ewik: Je sporné, zda autor zemřel na následky výbuchu. Leukémii měl diagnostikovanou už dávno před svržením bomby jako důsledek vlastních radiologických výzkumů a i s ohledem na podmínky, ve kterých po válce žil je spíš obdivuhodné, že žil ještě 6 let po ní.
Každopádně silná kniha, 4,5*“... celý text
— vlkcz
