Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Román přirozeným a vynalézavým způsobem spojuje několik rovin, časových pásem a žánrů - Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Vyprávění začíná náhodným setkáním dvou českých emigrantů v Coloradu, jejichž životní osudy se kdysi prolnuly. V krátkých scénách i ucelených pasážích se před námi odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. S nástupem okupace Československa a poté, co byla Ráchel odvedena do transportu, se Danielův svět harmonie a bezpečí definitivně rozpadl. Autorka zaujala nejenom tématem, ale i fabulačními schopnostmi, rafinovanou prací s literárním časem a výrazným, svébytným jazykem. Za svůj debutový román získala v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Dílo bylo přeloženo do čtyř jazyků.... celý text
Přidat komentář
Kniha, kterou jsem s eproplakala až do konce. Emotivní příběh, a jak píše na konci knihy pedagog H.A. - skvěle propracovaná prvotina.
K téhle knize musím říct,že mně velice ‚zasáhla‘. Velice silně a procítěně napsané dílo. Při jejím čtení jsem ztrácel realitu současnosti…Vše se mi ‚vrací‘ a já se ptám jestli to chci nechat doznít a vyhrává ano…Autorka má můj veliký obdiv,kolik musela zpracovat podkladů aby postavy prožívali vše v reálné době a autentických okamžicích doby. Kniha je psaná krásným,čistým,procítěným jazykem. Jedno vím jistě,až bude ta správná konstalace vezmu tu knihu opět do rukou a nechám oči plout…Zvuk slunečních hodin ve mně bude ještě dlouho znít…
Nemohu se ubránit dojmu, že v knize je toho skloubeno až moc a že mnohé z toho jsem už někde četla (což mi potvrdil i seznam autorčiných zdrojů). Oceňuji vcítění se do jednotlivých postav, vykreslení jejich charakterů a myšlení. To ostatní je ukázka dobře zvládnutého jazyka a řemesla kolážisty.
Neskutečné! .. překrásné! .. tak silné, smutné. Jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době četla. Ještě teď mám sevřené hrdlo.
České autory moc nečtu. Vlastně skoro vůbec, ani nevím proč. Ale tohle je ... prostě pecka! Kdyby mě někdy někdo nutil postavit Top 10, byla by tahle knížka hodně vysoko, je napsrto vynikající. Nádherný příběh, krásná čeština ...
Voňavý, sluncem prohřáty příběh jako by ani neměl nic společného s nesnesitelně přítomným strachem, existenciální úzkostí. Bezstarostné žití s žebravým přežíváním. A tyhle dvě polohy se střídají v románu častěji a častěji, až dosahují zběsilosti stale se opakující otázky, jak se to všechno mohlo stát. Slzy odplavují lítost, smutek, vztek a stud. A co šeptá zvuk slunečních hodin někde v Indii? Jeden z krásných, srdce k smrti drásajících slunečních mýtů o proměnách.
Začátek mě trošičku nudil, v půlce knihy jsem začala hltat každé slovo a ke konci už jsem měla na krajíčku. Nakonec jsem jí přečetla jedním dechem. Doporučuji.
Příběhy z druhé světové války jsou vždy smutné. Ale číst se musí. A tento se čte dobře. Možná právě pro ty "pohádkové a mystické vsuvky" ...
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory prvotina láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia LiteraAutorovy další knížky
2001 | Zvuk slunečních hodin |
2010 | Nebe nemá dno |
2014 | Vzpomínky, co neuletí |
2002 | Srdce na udici |
Bezpochyby čtivé a nepostrádající atmosféru, příběh chytne a nepustí.