• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Hana Andronikova

Nebe nemá dno

„Nebe nemá dno je překvapení tohoto roku! Když jsem se do knihy pouštěla, neměla jsem vůbec žádná očekávání, ale dostalo se mi velmi originálního textu. Prvních pár stran bylo poněkud problematických, kniha je totiž psaná velmi osobitým stylem a navíc v ní nejsou užita žádná velká písmena (a to ani u jmen). Musela jsem si chvíli zvykat, ale nakonec to ke knize patřilo a dodávalo jí to na atmosféře. Kniha je v podobě deníkových zápisků, celé to působí stručně, věcně, ale taky syrově a nepřikrášleně. Sepsané myšlenky tak, jak v dané chvíli přišly. Kniha se moc dobře četla! Téma nemoci a vyrovnávání se s ní rozhodně není lehké, ale způsob, jakým je to podávané zde vytváří jakousi snesitelnost. Autorčina práce s jazykem je v některých spojeních až kouzelná a pomáhá čtenáři se do příběhu naplno ponořit. Moc doporučuji!“... celý text
— oblakaknih

---

Zvuk slunečních hodin

„Četla jsem už podruhé a opět se nemohla odtrhnout. To přeskakování v prostoru i čase se mi líbilo. Barvy, vůně, hlasy a chutě také. A ta nádherná slova o lásce! Ráda bych si přečetla podobnou knihu.“... celý text
— Borntobike

---

Zvuk slunečních hodin

„Spousta obrazů, barev, vůní, chutí, mění se v divoký vír, dechberoucí ornamenty míhají se kolem dokola, všude kolem svět – jenže, než zjistíš, kde jsi a co se děje, praští s tebou o zem – válka! Proměnlivé nálady, dávné lásky, nejkrásnější sen – co z toho je doopravdy? Orientální Tádžmahal či válečný Terezín? Nejkrásnější sen a nejtemnější noční můra! Část života je nenávratně pryč! Znáš vůbec cenu života? Křehký, emocemi nabitý příběh „ochutnáš“ snad všemi smysly – jak jinak bys chtěl poznat Orient? „Placky a pracky. Tady si na jídlo nejdřív sáhnou, promnou ho v prstech, pomazlí se s ním, přivoní a pak teprve přijdou na řadu chuťové pohárky. Zrak, hmat, čich a pak teprve chuť.“ V náznacích a symbolech budeš číst – prožiješ tak skoro celé století – historických milníků, ale především hlubokých lidských tragédií – jak jinak bys chtěl poznat svět? „Indie … jen tři procenta obyvatel chodí v botách. Ostatní chodí bosky. Jejich nohy netrpí mrazem, ale horkem a sluncem, které rozžhaví půdu a kameny tak, že kůže na nich jen zasyčí. Baťa věděl, že musí vyrábět něco hodně levného, aby si to mohli dovolit právě ti, kteří na boty zatím neměli.“ Dokážeš unést holou tvář skutečnosti? Nezastřenou podobu bídy, nemocí, umírání? - jak jinak bys chtěl poznat bezbřehou radost či hlubokou bolest ze ztráty? Inspirující či destruktivní sílu! Zvuk slunečních hodin je příběhem plným protikladů – z propletence lidí, kultur a náboženství taháš to nejlepší i to nejhorší – hledáš smysl v obrazech víry, ve starověkých slunečních mýtech, v poezii orientálního světa, v extrému nejvyšší možné harmonie i mizérie světa, v bohatství šťastných i tragických osudů … „Tomáš Baťa … chtěl by, aby spisovatelé psali o lidech, kteří to ženou vpřed. Zabývat se pesimisty a maniaky mu připadá zbytečné. Nemá pochopení pro pasivního hrdinu.“ „Ten den, 12. července 1932, se ozubená kola velikého stroje zastavila. Jen na malý zlomek vteřiny, jen na jedno nadechnutí. Práce, kterou děláme, nemůže potřebovat lidi, kteří touží po nepostradatelnosti, říkával sám šéf. Kdyby se pár dní po své smrti vrátil, musel by být šťastný. Firma, kterou vybudoval, šlapala dál, stejně dobře, stejně nerušeně jako dřív. Nemohla ji poškodit ani jeho smrt.“ „Někdy zvítězíš proto, že ten druhý nebojuje. A někdy zvítězíš tím, že nebojuješ ty. Necháš toho druhého, aby si myslel, že vyhrál. Podle rčení, že moudřejší ustoupí. A Slunce bylo moudřejší, tak ustoupilo. To si může dovolit jenom ten, kdo je tak silný, že nemusí svoji převahu nikomu dokazovat.“ „Hloubka lidského poznání se nedá změřit množstvím vědomostí …““... celý text
— alef

---

---

Nebe nemá dno

„“kámen na krku studna hluboká dnes už se nebrání. padá letí ví že na dně je nebe. tam najde co hledá. mám ráda prostor. jdu až na dno, protože tady dole je spousta místa, nikdo se sem nehrne." Kniha plná emocí, která má samozřejmě určitou uměleckou hodnotu a výrazně kultivovaný styl a jazyk. Moc se mi líbila absence velkých písmen, vnímám to jako nepodstatné proti životu, který brzy skončí. Autorka příběh pojala jako hledání sebe sama při uvědomování si možného konce svého života a to pomocí hledání vzdálené krajiny, ať už je to Amazonie, Nevadská poušť nebo Jeruzalém. Část z pralesa se mi vůbec nečetla dobře, rušil mě útržkovitý způsob vyjádření pocitů, místy jsem i přeskakovala stránky. Později se mi vše pospojovalo a musím uznat kvalitu obsahu i formy a hodnotit známkou nejvyšší.“... celý text
— Janina2609

---

Zvuk slunečních hodin

„Hluboký příběh zabalený do krásné směsice obrazů, pocitů a vůní.“
— Šebestová3