Alix diskuze u autorů

Artran: Marxova manželka, Jenny, byla na tom docela špatně po celou dobu jejich manželství. Marxovi totiž bylo úplně šumafuk, že jeho rodina hladoví a kdyby jim občas Engels a jiní přátelé nepomohli, asi by zemřeli hlady. Marx byl teoretik, ne praktik, takže ty jeho kecy sice lidé četli, ale on sám si nikdy neuvědomil, že jsou nereálné. Nebo si myslíš, že komunismus znamená pro nás další světlé zítřky?

HTO: Myslím, že Marxova manželka by k tomu leccos dodala.

Je skvělý psycholog a dokáže hrůzu tak stupňovat, že některé pasáže v jeho knihám se bojím číst i když už je znám. A geniálně dokáže vytvořit tu hrůzu z něčeho, čeho byste se nikdy nebáli, aspoň do té doby, dokud nezjistíte, že byste se bát měli. Obchod, fotoaparát, knihovna nebo pochod krajinou, to jsou všechno běžné věci, dokud si nepřečtete Kinga, pak možná změníte názor.

Mám ráda Boženu Němcovou a mám ráda její knihy. Obdivuji ji i proto, že i přes svůj smutný a většinou nešťastný život, dokázala vytvořit postavy citlivé, spravedlivé, ale i chybující. Tvořila svět, jaký by mohl být. Blábol Jitule Š. z více důvodů ani nemohu brát vážně.

mutace: Tak proč je čteš? Máš asi problémy i s češtinou, že?

Přiznávám, že jsem na Natálii Kocábovou silně alergická a to jsem se pokusila přečíst pouze jednu její knihu. Po přečtení jejího životopisu jsem alergická ještě víc, pokud to vůbec jde. Myslím, že básnířka, spisovatelka a co já vím, co ještě, by až tak nemusela vraždit češtinu.

Opravdu? V tom případě by mne zajímalo, koho bys přidala jako autora třeba u Bible nebo u Mahábháraty a dalších, které si tu hravě zobrazíš.

Od tohoto autora jsem přečetla pouze "Kořeny", ale mohu říct, že je to jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla a rozhodně je to kniha nejpodivuhodnější. Celá sága začíná v roce 1750 v Gambii, v malé vesničce Džuffur, kdy se mandinským manželům, Omorovi a Bintě, narodí prvorozený syn, který dostane jméno Kunta Kinte. Kunta je otrokáři unesen do Ameriky a domov už nikdy nespatří. Teprve jeho potomek ze sedmé generace se do stejné vesnice vrací, aby poznal své africké příbuzné.

Velice inteligentní humor, kterému jsem naprosto propadla. Před překladatelem, panem Kantůrkem, hluboce smekám!

Přesně! V dětství jsem knihy Karla Maye považovala za pravý poklad a i dnes ještě občas do některé nakouknu.

Twaina obdivuji nejen za kouzelné vypravěčské schopnosti, ale za obrovský smysl pro humor a umění perfektně popsat psychiku jakékoliv postavy, kterou stvořil.