Aňas diskuze u autorů

Podle mého názoru se s všeobecným označením Havlíčkova díla jako "psychologická próza" nevystačí. Toto dílo nese všechny atributy dekadence, myslím dekadence jako uměleckého, potažmo literárního směru. Téma smrti a hlubokého rozpadu osobnosti v důsledku dědičné zátěže, nemoci (syfilis), alkoholismu apod. se táhne Havlíčkovým dílem jako červená nit. Ovšem chronologicky se Havlíček za obdobím dekadence opožďuje o několik desetiletí; zbývá nezodpovězená otázka proč. Kdyby psal jen v letech 1938 až 1943, dalo by se to snadno pochopit. Ale v polovině 20.let, kdy Havlíček začínal psát, ovládala politicko-společenskou situaci u nás ještě euforie z 28. října 1918. Domníval bych se, že tato euforie musela zapůsobit i na Havlíčka, který jako voják se v r. 1919 aktivně účastnil obrany mladé republiky proti oddílům maďarských bolševiků Bély Kuhna. V každém případě považuji Havlíčka za nejvýraznějšího reprezentanta dekadence v české literatuře, což mu dává nárok na trvalé místo v našich literárních dějinách.
Míla.

Herbenovi vymýšlení toho pseudonymu nedalo tolik práce: stačilo Östereicherovo jméno, i křestní, jen přeložit do češtiny.

Nedivím se Rakousově dobové popularitě. Humoristické romány a povídky se vždycky dobře četly, zejména židovské anekdoty jsou oblíbeny dodnes. Navíc, Rakous psal o chudých židech a tím obzvlášť u čtenářů bodoval ("Chudého žida od křesťana nerozeznáš").