Andi diskuze u autorů

"Půlnoční knihovna" část textu písně Howl, str. 194:

(Recitativ)
Vzpomínáš si, když jsme byli v tom věku,
kdy jsme se nebáli zítřka a neoplakávali včerejšek?

A byli jsme jen my.
A byli jsme jen teď.
A život byl náš svět.

Nikam jsme se nehnali, mohli jsme jen tak spočinout.
Protože jsme měli čas, čas volně se nadechnout.

"Důvody proč zůstat naživu" str. 187:

Roky jsem četl knihy o dbaní o mysl a meditaci a uvědomil jsem si, že klíč ke štěstí - nebo k té mnohem vytouženější věci, klidu - neleží vždycky ve veselých myšlenkách. Ne. To je nemožné. Žádná mysl na zemi s jakoukoliv inteligencí by nemohla strávit celý život užíváním si jen těch veselých myšlenek. Klíč je v akceptování vašich myšlenek, všech, dokonce i těch špatných.
Přijměte myšlenky, nestávejte se jimi.
Rozumějte, například, že mít smutnou myšlenku, dokonce několik po sobě jdoucích smutných myšlenek, není to samé jako být smutný člověk. Můžete projít skrze bouři a cítit ten vítr, ale víte, že tím větrem nejste.
Tohle je způsob, jak musíme žít se svou myslí. Musíme si dovolit cítit její vichřice a slejváky, ale celou tu dobu vědět, že je to pouze nutné počasí.

Miluješ mě teď, ale co když se změním?
Budeš mě milovat i pak?
Miluješ mě teď, ale co když se změním?
Budeš mě milovat pořád dál?

Miluj můj klid, miluj můj neklid.
Miluj mě dál, vždyť změna je křehká.
Miluj můj klid, miluj můj neklid.
Drž mě pevně, miluj mě zlehka.

- Příběhy z tančírny Century -

Od Marmarského moře vrávorám v závrati.
Kapka mého hoře se k tobě navrátí.
Jak jasně rudý květ tvou náruč ozáří.
Tisíce vroucích vět vpíšu ti do tváří.

(Cesta do Istanbulu)