Calinda diskuze u autorů

Čtení miluji od dětství. Mám načteno pěkných pár knih, z některých jsem si tzv. “sedla na zadek a patří mezi mé celoživotní srdcovky a naprosté TOPky. Před pár týdny jsem ve svých čtyřiceti a kousek objevila Zeměplochu (všechno začalo Otcem prasátek) a i když mám aktuálně přečteno pouze několik dílů, uvědomila jsem si, že úplně poprvé v životě čtu něco, co mi dokáže zlepšit náladu. Opravdu a doslova. Prožívám nelehké období a Pratchett dokázal to, co se žádné jiné knize dosud nepovedlo. Každý jeden díl je “jedna pilulka antidepresiva. Děkuji. A cítím se ještě líp při pomyšlení, kolik dílů mám ještě před sebou.

Díky tomuto autorovi jsem obohatila svou čtecí vášeň o žánr, který mě do té doby míjel, a to cestopisy. Takže díky Láďo za rozšíření čtenářských obzorů a těším se na každou další knihu.
To, že jeho knihy nejsou dostatečné popisné co se týče míst, mi vůbec nevadí, právě naopak, mě na cestopisech baví spíše místní lidé, jejich zvyky, názory, tradice, zábavné či nebezpečné historky než popisy nějakých památek, jejichž význam či krásu stejně člověk nedokáže ocenit, dokud není sám přímo na místě.

Nikdy bych nevěřila, že jak moc se mi dostane pod kůži historie v podání Alison Weir. Ještě nedávno jsem o autorce neměla tušení a na Tudorovce jsem si jen velmi matně vzpomínala z nudných hodin dějepisu na ZŠ a nyní hltám jednu manželku Jindřicha VIII. za druhou. I když jsou knihy velmi obsáhlé a plné postav, autorka píše přehledně a zajímavě, historie mě nikdy moc nezajímala, po seznámení s těmito knihami už to netvrdím. Velice oceňuji, že knihy nejsou psány ve stylu červené knihovny, k čemuž většina historické beletrie bohužel sklouzává a to nemám ráda. Velké plus mají i naprosto úžasné obálky. Těším se, až přečtu všechny manželky Jindřicha VIII. a pustím se i do dalších knih.

Autorka píše trochu do stylu A. Christie (Gamache mi velice připomíná H. Poirota), a to je přesně styl, který mám u detektivek ráda. Nepotřebuji číst o vyhřezlých vnitřnostech a detailně vykreslených úchylnostech, které je někdo schopen spáchat, mám vlastní představivost a víc než popis zvráceností mě zajímá průběh vyšetřování. Knihy autorky jsou charakteristické také tím, že děj se odehrává v malebné vesničce Three Pines, kde žijí specifičtí obyvatelé a kde o útulnost a tak trochu hygge styl není nouze - plápolající oheň v krbu, teploučké deky, teplé hruškové koláče se skořicí, kořeněné jablečné cidery, horké krémové polévky... do toho nesmírně charismatická, silná, ale zároveň uklidňující osobnost inspektora Gamache a výsledkem jsou skvělé, pohodové detektivky, které však nepostrádají napětí. Velice kladně hodnotím obálky knih, které nalákají a "udělají atmosféru" ještě před samotným začtením do příběhu.