Elizza diskuze u autorů

Jako malá jsem dostala k narozeninám a Vánocům postupně pár knih téhle autorky a ...bylo to docela fajn. Všechny knihy, s nimiž jsem měla tu čest, byly víceméně na jedno brdo: vezmi dítě, dej k němu koně nebo psa(který je vychovanější, než majitel) a nech je vyvádět víceméně cokoli. Možná byla chyba ve mně, co já vím, já už jako malá tíhla spíš k fantazii, než usmolené realitě. Problém byl možná v tom, že jsem četla příběhy malých dětí, které uvažovaly, případně se vyjadřovaly, jako by jim bylo čtyřicet. Styl mi tak absolutně neseděl. "Dospělácké" knihy jsem v ruce neměla (předpokládám, že tam by mi styl nevadil) a jen tak mít nebudu. Teď mě totiž neodrazují výrazové prostředky, k nimž mě nepouští obálka. Že jsou některé anotace s prominutím slátané, tj. věty spolu absolutně nesouvisí, některé jsou podivně poskládané, opakují se slova atd. to vem čert. Do očí bouchne něco jiného. Těch knih je přes stovku a mezi nimi jsou asi čtyři, které mají pěknou obálku. Zbytek osciluje mezi ucházejícími po naprosto odpudivé. Přepálené barvy, hrozivě ořízlé postavy s nesrovnanou barevností, špatně čitelné písmo, spojené obrázky, které se k sobě absolutně nehodí. Abychom si rozuměli, obsah může být klidně milónovej, ale já bych se některé tituly reálně styděla vzít do ruky jen proto, jak to vypadá.

Četla jsem od ní všechno, co se dá v knihovnách v okolí sehnat. Když si vzpomenu, jak strašně neoblíbený byl dějepis na základce, jak to absolutně nikoho nebavilo a učebnici nikdo nikdy neotevřel... tohle by měla být povinná četba.