Erummeldë diskuze u autorů

Báječný autor, díky němuž jsem si oblíbila knihy s historickým zaměřením. Jako první se ke mě dostala "Dívka, která se dotkla nebe", která mě naprosto učarovala. Autor se nebál detailních drastických popisů, neušetřil své postavy krutostí, které tehdejší doba nesla, ale také jim dopřál hodně štěstí a naplněných snů.
"Chlapec, který rozdával sny" se odehrává v době, která mě nějak nezajímala a velcí gangsteři, přestřelky a malé pouliční gangy mi nepřišli moc čtivé. Ale autor mě velmi překvapil a kniha byla naprosto báječná.
"Sen, který se naplnil" byl už od začátku plný krutosti a násilí. Ale všechny tři hlavní postavy byly tak cílevědomé, odvážné a inspirující, že i tak násilný příběh proměnily ve šťastný. Asi moje nejoblíbenější kniha autora.
"Dítě, které v noci našlo slunce" byla násilná pohádka, kde autor nešetřil láskou a odvahou.
Luca Di Fulvio je brilantní autor, který své čtenáře umí vtáhnout do děje, zaujmout, nebojí se ukázat opravdovou stránku doby a trápit jí své literární hrdiny.

S Jodi Picoultovou jsem se seznámila před třmi lety knihou "Vypravěčka", která ve mě zanechala velkou stopu a na knihu často vzpomínám jako na jeden z velmi kvalitně zpracovaných příběhu o holocaustu. V té chvíli jsem měla za to, že jsem se seznámila s mistrovskou spisovatelkou, jejíž každou knihu budu hltat.
Další přečtená byla "Čas odejít", která se mi také velmi líbila, bohužel už ne tolik, překvapila mě míra mysteriózna a to natolik, že mi to pokazilo dojem z celého příběhu.
"Velké maličkosti" byl skvěle zpracovaný příběh s velmi složitým, ale přitom tak aktuálním tématem. Další velmi povedená kniha. Bohužel touto knihou mé nadšení z autorky lehce opadlo, další čtení bylo jako jízda na horské dráze, kde se bohužel snižuje výška každého následujícího kopečku. Autorka se pouštěla do dalších velmi náročných aktuálních témat/problémů o kterých se moc nemluví, bohužel provedení bylo chabé.
"Desátý kruh" byl sjezd na dno, těžko uvěřitelný špatně zpracovaný příběh a přitom o tak zajímavém tématu.
"Vlk samotář" byl zase jízda vzhůru, plná očekávání a napětí z toho co bude. Zde si mě autorka zase získala a já se těšila na další její knihy.
Následující "Záblesky života" byly takové poskočení, dobrý zajímavý příběh, ale špatný nápad s vyprávěním pozadu, bylo to matoucí.
Bohužel u "Nejsem jako vy" jsem z horské dráhy jménem Picoultová vystoupila a už se k ní nevrátím. Měla jsem obrovské očekávání a na knihu se dlouho těšila. A i když to opět bylo opravdu dobré a velmi poučné téma tak mě kniha strašně nudila, popisky byly zdlouhavé a zbytečné a knihu jsem nedočetla.