Erummeldë komentáře u knih
Obdivuji tu podrobnou a velmi náročnou práci, která vedla k sepsání knihy. Doplněné fotografie podtrhly celou skutečnost, neboť pokud se ke jménu mrtvého přiřadí i obličej, je celá věc pro čtenáře mnohem horší, mrazivější. Narozdíl od Šikmého kostela byla ale kniha psána více věcně a jmen bylo tolik, že si čtenář nemohl stihnout vytvořit nějaké osobní pouto. Šikmý kostel byly částečně smyšlené postavy, které ale v příběhu dospívaly, měly děti a umíraly. Pouto k nim z pohledu čtenáře bylo velké. V této knize šlo o naprosto reálné lidi, o některých byla v knize krátká zmínka o některých více stran, i tak jich bylo ale takové množství, že člověka sice zasáhne ta nespravedlnost a celá tragádie, ale mnohem mrazivější by pro samotného čtenáře bylo, kdyby o zmíněném člověku věděl mnohem více, sledoval jeho příběh po více měsíců nebo let. Proto plně souhlasím se zařazením knihy do literatury faktu, neboť příběhovost beletrie je zde minimální.
Do přečtení této knihy jsem měla za to, že nic nechutnějšího než podrobné scény v Misery od Kinga si přečíst nejde. Některé popisy mi v hlavě uvíznou na dlouhou dobu. Přesto to všechno to bylo perfektní. Knížka byla tak děsivá, že jsem nechtěla číst dál, ale zároveň tak brilantní a napínavá, že se nešlo odtrhnout.
Prvních pár kapitol jsem se nemohla zbavit pocitu, že kniha bude mít stejný závěr jako jiná velmi známa detektivka. Ale byl to pouze první dojem. Líbilo se mi, že autor jde rovnou k věci, že kniha nemá zbytečné pasáže a ačkoliv se může zdát, že některé příběhy nejsou k věci, na konci to dává perfektní smysl. Úžasně propracovaný příběh.
Příběh knihy je dobře promyšlený a překvapivý, obvzláště pak zaskočí zvrácenost závěru. Je to má druhá kniha této autorky, ačkoliv se mi její náměty a průběh příběhu líbí, vadí mi tento styl vyprávění, snad se jedná jen o nevhodný překlad.
První polovina byla poutavá, zajímavá zápletka a mnoho očekávání. Druhou polovinu už jsem četla jen ze zvědavosti, moje očekávání byly uplně někde jinde. Místy to bylo težce nereálné, nedávalo smysl a s použitím velké nadsázky. Kniha se ale četla lehce a jako oddechovka bez větší hloubky super.
Poprvé co jsem knihu musela na chvíli odložit uprostřed velmi napínavé scény. Nepotřebovala jsem vstřebat inforamce nebo si něco sama pospojovat, prostě jsem měla strach číst dál. Chvíli jsem uvažovala, že ani knihu nedočtu a nechám tomu otevřený konec. Jak už se totiž ukázalo v předchozích knihách série, autor si pro hlavní vedlejší postavy plánuje velmi smutné konce. Knihu jsem nakonec dočetla a v nejbližších dnech se podívám i na filmové zpracování.
Velmi mě zaujal náhled do fungování vybrané náboženské organizace, o které je hodně slyšet, ale já osobně o ní vůbec nic nevím. Zápletky autora mě nepřestávají udivovat. Také oceňuju náhled na situaci z pohledu více postav. Epilog tohoto dílu byl pro mě opravdu velmi překvapivý.
Velmi zajímavý náměť. Od samého začátku to byl jeden zvrat za druhým. Jedna z lepších v sérii.
Zatím nejvydařenější díl. I když až do samotného rozuzlení jsem v postavách a hlavně jejích jménech měla strašný zmatek, naštěstí bylo vysvětlení detailní a vše nejen že dávalo smysl, ale bylo brilantně propletené.
Z prvního dílu jsem byla dost nadšená. U druhého s každou další stránkou mé nadšení opadalo, ke konci jsem se k čtení už doslova nutila. Nevím proč, styl vyprávění byl pořád stejně kvaliní, postavy své, vše rozumně navazovalo a dávalo perfektní smysl. Jen už mě to nedokázalo tak vtáhnout a zaujmout, jak díl první.
Moje třetí kniha této autorky. První polovina mě naprosto nadchla, líbil se mi styl psaní, líbil se mi ten nádech nadpřirozena a jak už je u této autorky zvykem, naprosto překvapila i hlavní hrdinka. Po první polovině už jsem měla trochu obavy, že tuším, jak to všechno skončí, ale autorka nezklamala, velký zvrat, velmi zajímavé rozuzlení. Velmi povedený příběh.
O knize bylo hodně slyšet a já ačkoliv jsem neměla nejmenší tušení o čem kniha je, jsem se pustila do čtení. Bylo milé zjistit, že děj se odehrává tak blízko, dovídat se určitá ne moc známá historická fakta a to skrze životní příběhy jedné rodiny. Velmi dobrá kniha, snad druhý díl naváže stejně dobře.
(SPOILER) Na detektivkách velmi oceňuji, když se pachatel objevuje již na začátku nebo v průběhu příběhu a né těsně před vyřešením. Děj byl velmi zajímavý, i když jsem se místy ztrácela v postavách a jejich podobně znějících jménech.
Kniha byla svým stylem od zbytku autorčiných děl velmi odlišná. Téma knihy bylo neskutečně zajímavé, autorka představila jeden z n možných scénářů a velmi si s knihou vyhrála. Bohužel jsem ale od knihy měla přemrštěná očekávání a tak mě to v závěru lehce zklamalo.
Poutavé završení kouzelného čtyřlístku knih paní Mornštajnové. Na jednu stranu mi její knihy přijdou trochu na jedno brdo - příběh rodiny a osudy jejich nejbližších během změn režimů v minulém století. Na druhou stranu se i přes tuto časovou podobnost strašně liší, nejvíce určitě Hana. V knihách paní Mornštajnové oceňuji lidskost, uvěřitelnost, jak je vše krásně propletené, vše je dořešené, i když někdy chvíli trvá, něž si to čtenář spojí, a nakonec vše je vyprávěno strašně lehce, nikdy jsem se do čtení nemusela nutit. Jde vidět, že za jejími knihami jsou léta a léta příprav, ověřování a plánování dějových linek, škoda jen, že takových knih není více.
Neskutečně dobře promyšlený příběh dotažený do nejmenšího detailu. Po celou dobu čtení mi bylo dost zle, autorka skvěle vystihla každou situaci a emoci a čtenáře tak úplně pohltila/zděsila/zhnusila. Příběh mi bude ještě dlouho ležet v hlavě a nutit dívat se na lidi kolem trochu jinak.
Milý oddechový příběh popisující život silné a odvážné ženy v minulém století. Není to knížka ke které bych se někdy vrátila, na druhou stranu ani nelituju času stráveného jejím čtením.
Nedávno jsem viděla trailer na film Bábovky, velmi mě zaujal a tak jsem sáhla po knižní předloze. První kapitola mě nadchla, líbil se mi uvolněný styl vyprávění a po druhé kapitole i směr děje. Jenomže jak kapitoly přibývaly, postav bylo čím dál tím více a celé propojení mezi všemi postavami bylo až neuvěřitelné a zmatené.
Přečetla jsem už hodně příběhu odehrávajících se v krutých dobách války, koncentračních táborů, pracovních táborů nebo ve složité povalecne době, ale žádný z nich ve mě nedokázal vyvolat tak silné emoce jako Hana. Během první části knihy mě občas zamrazilo, v druhé části bylo mrazení častější a v poslední části jsem se husí kůže nemohla zbavit po celou dobu čtení. Autorka píše neskutečně poutavě, čtivě a dokáže mistrně vykreslit emoce a čtenáře úplně vtáhnout.
Cilčin příběh mě zaujal mnohem více než Laleův. Na konci i ukáplo pár slz. Zase jsem musela obdivovat nekonečnou odvahu, vůli zůstat naživu a hlavně kolik měla štěstí v neštěstí.