Erummeldë komentáře u knih
Začátek knihy rychlé utekl, líbila se mi autorčina stručnost a příběh se hezky četl. Později jsem se začala trochu zamotávat do všech těch jmen a míst, ale s trochou vzpomínání jsem se vždycky zorientovala. Líbila se mi finální zápletka a s lepším zpracováním by byla kniha úžasná. Celé to rozuzlení a vyvrcholení bylo málo uvěřitelné, mnoho finálních scén bylo reálně dost neproveditelných. Škoda, že si autorka s koncem více nepohrála.
Tento příběh mě oslovil mnohem více než předešlá přečtená kniha autorky "Slepá mapa". Byla to velmi čtivě napsaná oddechovka s poutavým vyprávěním o životě Svatopluka a jeho blízkých. Konec se mi líbil, nic bych neměnila. Ti, co četli pozorně a příběh je pohltil, si určitě zvládnou domyslet, jak by se příběh dál vyvíjel. Proto je rozvinutější konec nebo snad pokračování knihy zbytečné, možná by to bylo i na škodu.
Je to velmi silný, smutný a hlavně zajímavý příběh, který je svým způsobem i inspirativní, co se lidských povah a psychické síly týče. Ale celou dobu jsem se neubránila pocitu, že celá kniha se spíše podobá "dokumentu" v lehčím slova smyslu než románu. Očekávala jsem mnohem více emocí, mrazení nebo slzy, ale nic z toho nepřicházelo, takovým popisným způsobem to bylo vyprávěno. Z těch mála emočních vyjádření mě zarazilo několik okamžiků. Přišlo mi trochu nevyrovnané jaké šílené pocity s ním zmítaly jako se zamilovaným, a jaké když se díval na hrůzy odehrávající se v táboře. Pak mi s tím, jak příběh plynul, došlo, že toho krásného tam toho v té době bylo tak málo, že to člověkem zacloumá mnohem více než hrůzy, které vídá každý den a časem je raději ani nevnímá. Žasla jsem, kolik jeden člověk může mít štěstí a také odvahy.
Po prvních kapitolách jsem měla chuť knihu odložit. Rozčiloval mě styl psaní - upřednostňuju vyprávění v minulém čase - a nesmyslné přeskakování z pohledu jedné postavy na druhou co stránku. Kolik těch pohledů vůbec bylo? Cirka 13? To už je zbytečně moc, mate to a příběh to nějak nevylepšilo. Ze začátku mi to přišlo velmi amatérsky napsané, jak nepovedená školní slohovka. Ale protože jsem si velmi oblíbila thrillery a popis knížky mě velmi oslovil, četla jsem dál. A došlo k určitému vývoji, jako by příběh přebral jiný autor, já se konečně začetla a příběh se mi začínal velmi líbit, bylo to napínavé a nepředvídatelné. A to až do rozuzlení, kde se k vyprávění vrátil ten amatérský autor ze začátku knihy a konec totálně zpackal. Nesedělo mi to, byly tam nesrovnalosti, což mě docela mrzelo. Po té slibné prostřední části knihy jsem věřila, že konec bude překvapivý a dobře promyšlený. Dobrý námět, ale mizerné zpracování.
Poezie není můj šálek čaje a knihu jsem se tedy rozhodla začít číst jen pro splnění čtenářské výzvy. Přečtená za chvilinku. Naprosto změnila můj názor na čtení "knížek s básničkami". Hodně mě pobavila, dvojsmyslné texty byly také úžasné a určitě si ji ještě někdy prolistuji. Ocenila bych mít takovou knihu ve své knihovně.
Deníček moderního fotra je zábavná oddechová knížka. Najdeme zde povedené a vtipné zážitky z rodičovské dovolené, kdy se člověk od srdce zasměje, ale také převažující situace typu "trapno-humor", tedy ty, nad kterým se zasmějete, jen pokud sami máte dobrou náladu a k pobavení Vám tedy stačí málo. Já jsem takovou naštěstí měla a knížku si užila. Doporučuji ji tedy číst v dobrém rozpoložení a bez očekávání velkého komediálního zážitku.
Krásná oddechovka. První část knihy se mi líbla malinko více než druhá, která byla trochu slabší. Bylo to krásné vyprávění o životě tří ženských generací jedné rodiny, doplněno o barvité vyprávění ze života jejich nejbližších během zásadních milníků minulého století.
První polovina knihy byla strašná. Bylo to nudné, zdlouhavé, splácané. Musela jsem se do čtení nutit, na což u tohoto autora opravdu nejsem zvyklá a strašně mě to mrzelo. Naštěstí se to kolem té dvousté stránky zlomilo a příběh začínal být napínavý, gradoval a konečně jsem v něm poznávala svého oblíbeného autora. Úžasná zápletka, nečekaný závěr. Když shrnu příšerný začátek a velmi zdařilý konec, vyjde docela průměrná kniha.
Knížka měla dost pomalý rozjezd, ale jak začla gradovat, tak mi místy naskakovala husina. Autorka rozhodně umí vyvolat napětí. Četla jsem i její druhou knihu a věděla jsem jaké hrůzy a šílenosti mám asi čekat. "Ví o tobě" se mi líbilo víc, i když to byl šílenější příběh. Tato kniha měla velmi zajímavou zápletku i rozuzlení, ale zklamal mě závěr, čekala jsem trochu něco jiného, šílenějšího.
Přečteno na jeden zátah. Harlan Coben má úžasnou schopnost vtáhnout čtenáře do děje a nepustit až do konce. Tato kniha nebyla výjimkou, má rychlý rozjezd a pořád graduje. Pokud čtenář čeká na zvolnění a možnost na chvíli knihu odložit, tak se nedočká, protože pořád vychází na povrch nové strhující informace, které Vás nutí pokračovat ve čtení.
Moje první "setkání" s tímto autorem a dost možná i poslední. Dlouho jsem si od něj chtěla něco přečíst, ale autor bohužel píše hlavně horory a to opravdu není můj šálek. Byla jsem proto ráda, že jsem narazila na jeden z jeho thrillerů, což je žánr, který se mi momentálně velmi líbí. Knížka je opravdu dobře napsaná, vtáhne do děje, graduje, překvapuje a její konec je opravdu hodně dobrý. Ale místy ze čtení velmi mrazí a není to to příjemné mrazení, které u čtení uvítám, bez určitých detailních popisů bych se asi obešla.
Od autora jsem zatím četla jen pár knížek a nemohla je jen tak odložit a musela číst dál. U téhle jsem se nějak nemohla začíst, naštěstí se to v půlce zlomilo a knížku jsem dočetla jedním dechem.
Díky popisku knihy jsem před přečtením měla určitou představu, o co by v knížce mohlo jít. Měla jsem za to, že zde půjde hlavně o rozhodováním mezi životem a smrtí milované osoby, o etické a morální dilemata. Ale knížka toho obsahuje mnohem více, překvapuje, odhaluje minulost postav, vykresluje mnoho situací, které podporují rozhodnutí mezi životem a smrtí. Byl to velmi emotivní příběh doplněný o úchvatné zkušenosti ze života s vlky.
Knížka mě úplně pohltila, četla se sama, dokonce mě několikrát donutila jen zírat do prázdna s otevřenou pusou, než se mi podařilo zpracovat právě přečtenou skutečnost. Úžasně napsané, skvěle propletené, vše báječně promyšlené. Příběh se postupně nabaloval a gradoval. Možná konec byl jen trochu slabší, nebo jsem jen po tom úžasném průběhu měla moc vysoká očekávání.
Jodi Picoultová je jedna z mých nejoblíbenějších autorek, její "Vypravěčka" je nezapomenutelná, stejně jako mnoho jejich jiných knih. Přesto ale byla tato kniha velké zklamání a to i přes to, že jsem s tím kvůli bídnému hodnocení knihy zde na databázi počítala. Zpočátku se mi velmi líbila, téma bylo aktuální a já se těšila na zajímavé zpracování, myšlenkové pochody postav, zajímavou zápletku, šokující konec, prostě všechno to, na co jsem od autorky zvyklá. Ale. První polovina knihy toto všechno ještě z větší části splňovala, ale pak už to šlo z kopce. Bylo to překombinované, zbytečně zamotané, nesrozumitelné, nereálné a až nedůvěryhodné. Toto téma by autorka určitě zvládla zpracovat lépe. Navíc ty komiksové části mezi kapitolami, chápu, co tím chtěla autorka "říci", ale dost mi tam vadily. Nenechám si tím ale zkazit názor na autorčina jiná díla a budu se tak těšit na další její knihy.
Autor nezklamal. Knížka se četla sama, některé popisky byly velmi obsáhlé, dalo by se říct, že možná i zbytečně, ale k povaze příběhu to sedělo. Jako obvykle se autor nebál detailnějších popisů i "drastičtějších" scén, ale také nešetřil romantikou. Vše krásně promyšlené, příběh se logicky rozvíjel a vše se vysvětlovalo právě ve správný čas. Určitě se ke knížce za nějaký čas zase ráda vrátím.
Moje třetí kniha tohoto autora a musím uznat, že mě zaujala nejvíce. V knize bylo sice hodně násilí a krutých osudů, ale dominantní byla síla lidských povah a touha po svobodě. Hlavní postavy byly úžasné, v hodně věcech si byly dost podobné, tedy měly podobné cíle, a v mnohém se zase strašně lišily. Možná konec byl přece jenom až moc šťastný v kontrastu zbytku knihy, kde se nešetřilo vraždami a násilím. Na druhou stranu možná ta proměna byla hlavní myšlenkou knihy.
Knížka byla plná zajímavých myšlenek a osudů, ale nemohla jsem uvěřit, že se jedná o tohle století. Zajímavý nápad autorky, skvělé zpracování, poutavá knížka.
Příběh byl zajímavý a čtivý od začátku do konce. Bohužel ale negradoval tak, jak jsem očekávala a konec mi přišel odfláknutý, až moc přeslazený. Jinak báječná knížka na odreagování.
Toto byla moje třetí kniha od PH. Velice se mi líbila, i když asi ne tolik jako ty dvě předchozí. Příběh jsem začala číst z pohledu Jáchyma a strašně mě bavil. Z pohledu Veroniky to pak bylo slabší, depresivně-radostné. Těším se na autorovu další knihu, i když souhlasím s názorem, že styl psaní i postavy jsou si dost podobné, a proto je lepší, dát si mezi čtením jeho knih kratší pauzu.