jprst
diskuze u autorů
V autorových špionážních a kriminálních příbězích se rozhodně neztratily jeho dlouholeté zkušenosti činnosti v StB a oddanost komunistické ideologii.
O vztazích mezi bělochy a domorodým obyvatelstvem v Austrálii především na počatku osidlování toho u nás moc nevyšlo, Proto je možná na škodu, že u nás byla vydána čsky pouze jedna kniha tohoto autora.
Kdo může zdánlivě obyčejné české detektivní příběhy z dob první republiky a nevadí mu, že vyšetřující detektiv není žádný superman, ale vrchní inspektor tehdejší pražské policie Jiří Láska, obyčejný, ale trpělivý, přemýšlivý a zkušený, ten si autorovy detektivní příběhy skutečně vychutná. Jen škoda, že autor napsal jen tři.
K autorovi, který byl dlouholetým důstojníkem tajné politické policie komunistického režimu v Maďarsku, není třeba žádných komentářů. Ale děj jeho knih nepostrádá spád a napětí, jen ta ideologie kdyby z nich tak nelezla.
Dá se označit za představitele socialistického realismu, ne však pro svůj prospěch, ale z přesvědčení a to je na jeho románech sympatické.
Autorova díla byla asi " hodnotná" , když je raději vydával pod pseudonymem.
K tomu, aby si čtenář udělal jakousi představu o této autorce, bych doporučil dvě knihy: Vítr v síti a Sbohem, město M.
Zejména autorova kniha Zlomená křídla musela být pro pozdější "mocipány" docela nepříjemná, některé hrdiny před námi docela úspěšně tajili.
Jako autor dosti slabá, ale jako redaktor, který dal dohromady soubor Kostkovaný ideály dobrá, opravdu dobrá.
Že by se Josef Frais za tuto část své tvorby styděl, to asi ne. Ale určitě to zvyšuje u čtenářů důvěryhodnost těchto příběhů z války jakoby z pohledu německých vojáků .
Helmuth Nowak je vymyšlená postava, pod tímto jménem ( pseudonymem) vydává knihy s válečnou tématikou český spisovatel Josef Frais - viz www.slovnikceskeliteratury.cz.
Podle dostupných údajů a faktů je tato postava docela slušně vymyšlenou literární fikcí. Pokud nějaká skotská spisovatelka tohoto jména žije ( nebo žila), což se mi nepodařilo zjistit, rozhodně není autorkou zde uvedených knih. Ty pod tímto pseudonymem stvořil český spisovatel Josef Frais. Proč? Ženské romány, u kterých by byl jako autor uveden muž, by asi takovou důvěru u čtenářek toho to žánru nebudily a tak by se hůř prodávaly. A o prašule jde až v první řadě.
V devadesátých letech se začal věnovat populární a dobře prodejné literatuře, pod cizími jmény publikuje rodokapsy, detektivky, dobrodružné romány, romány pro ženy a pod. Jako autor rodokapsů používal pseudonymů Bill French, Paul J. Tit, Dan Poberts, John Wildmer a J.J. Harper. Pro další texty Konstantin Alexandru, Ralf Stohre, William G. Ford, Elizabeth O´Hara,Roy Haskins, Vladimír Šírava, Helmuth Nowak. Proč tak autor činí, není známo, ale asi to nebude tak složitá záhada.
I dnes je většina jeho citátů aktuálních, prostě a stále moudrý a laskavý ČLOVĚK.
Další pan " takéspisovatel " , aby se nám brzy nepropracoval do povinné četby, a to nejen školní.
Paradoxem autorčina příběhu, že měla zakázáno publikovat ještě dříve, než se stala spisovatelkou. Přitom se ve svých dílech nezabývala problémy politickými, nýbrž obecně lidskými.
Už od svých prvních knížek uměl upoutat pozornost svou znalostí kladných i záporných rysů svých hrdinů především z okraje společnosti, ale současně dovede ukázat, jak se na jejich povahách a charakterech podepsala společnost a okolní svět.
Jen mám pocit, že tato jeho schopnost se stoupajícím věkem klesá.
Rozporný autor :
Na jedná straně autor románu Pasťák, který se zabývá narušenou mládeží, což bylo v době vzniku knihy dobové tabu. Proto také film natočený podle námětu této knihy se ještě před svým dokončením stal trezorovým a měl premiéru až v roce 1990.
Na druhé straně autor knih Periferie(1997) nebo Plavba na stéble trávy(1986), které splňovaly podmínky "angažované" literatury a získávaly kladné hodnocení tehdejších oficiálních posuzovatelů kultury.
Co však nelze autorovi upřít, je to, že dokáže svým stylem a způsobem čtenéře neotrávit a chvílemi i zaujmout.