kamibe diskuze u autorů

Dahl na mě působí po několika stránkách a po mnoho let. Jeho záběr je široký - nad povídkami, které by mohly být humoristické, jsem se často pozastavovala s vážnou tváří. Oceňuji v duchu všechny jeho knihy, které jsem četla, ale asi nejradši, tedy z těch, které jsem přečetla, mám tu o tom skvělém tátovi, který vychovával syna v maringotce a měl řadu výborných nápadů. Tak ta se mi líbila zatím nejvíc, a to pro autorův pověstný humor (který tu není černý, což je pro děti myslím dobře), také pro nečekané (jak jinak u Dahla) příhody a jejich zakončení, a hlavně pro jakousi milou vlídnost.

Pamatuj si, že ani dobrý Bůh, ani fotograf nedokážou udělat ženu úplně šťastnou. (závěrečná věta z knihy Fotograf z Osvětimi)

Po snaze přečíst knihu Štěňata na prodej, řadím tohoto autora u sebe prozatím na poslední místo. Nevidím, že by napsal ještě něco dalšího, že bych třeba mohla získat trochu vřelejší pohled na jeho způsob psaní, nicméně chápu, že někomu takový styl vyhovovat může a to je taky v pořádku. Pro mě tam bylo příliš čehosi "amerického".

Narodila se pět let po smrti Boženy Němcové. Obě autorky ve svých vzpomínkově laděných prózách líčí rodinnou idylu, kterou bychom dnes mohli pokládat za starosvětskou, stále však po ní budeme toužit jako po ideálním, ztraceném ráji dětství. (z úvodního slova Theo Ludwiga v knize Uprostřed hlubokých lesů a mezi Indiány)
A je to tak - stále budeme rádi číst o rodinách, které drží pohromadě, protože tak jedině mohou přežít, a jejíž členové si takový život dovedou užívat s dobrou náladou a zpěvem, jako to dělal taťka v této knize.

Velmi poutavá kniha. Z anotace jsem tušila knihu podobnou jako Pán much, ale tohle předčilo mé očekávání, neboť jsem se tu seznámila s experimenty sociálního psychologa Muzafera Sherifa. O tom jsem dosud neměla ponětí. I kniha pana Goldinga se zakládá na podobném pokusu. Co mě však uchvátilo nejvíce, byl způsob, kterým mi autorka dokázala přiblížit nejen experimenty samotné, ale i osobnost Sherifa jako člověka. Navíc jsem se tu dozvěděla ledacos z historie Turecka. Top byla pro mne poslední kapitola, v které Gina Perry líčí, jak se vůbec dostala k tomu, aby tuto knihu napsala, a co všechno to pro ni obnášelo. Pro mne to bylo fascinující čtení.

Další podrobnosti autorčina životopisu na http://1url.cz/POAG

britská spisovatelka a bývalá herečka, zpěvačka, tanečnice a televizní producentka

Teprve z její knihy Můj dědeček jsem pochopila, jak těžko se může žít s génii.

Četba Svijašových knih mi velmi zkvalitnila prožívání mého vlastního života. Když jsem před lety vzala do ruky jeho první díl Karma-život bez konfliktů, provázelo mě nadšení snad na každé stránce. Kdyby se tohle učení dostalo do škol, jsem přesvědčena, že by velmi ubylo negativních nespokojenců a že by nám všem na naší planetě bylo o poznání lépe.

Duchovní literatura bývá někdy dost náročná ke čtení, neboť styl psaní je jakoby těžký, některé věty člověk musí číst vícekrát, pokud jim chce porozumět, a to mnohé lidi od tohoto druhu knih právem odrazuje. Proto velmi oceňuji jakýsi odlehčený, místy až humorný tón, kterým autor píše. Dostávat porce životního poučení tímto způsobem je určitě přijatelnější i stravitelnějí.

Ani při četbě dalších Svijašových knih jsem se nikdy nenudila, i když je to vlastně skoro pořád o stejném.
Když jsem po deseti letech od přečtení jeho první knížky velmi zápasila s jednou nepříjemnou událostí ve svém životě, opět mi pomohla jeho další kniha - Lekce osudu.

Prozatím jsem měla v ruce pouze jednu jeho knihu. Je z ní ovšem znát, že je to prudký teoretik.

Miroslav Pospíšil je zábavný přednašeč. Svým přesvědčivým vystupováním vás uvede do tajů efektivní komunikace. Přednášel na několika Ezoterických festivalech v Rokycanech a zároveň prodával své knihy, které vydal ve svém vlastním nakladatelství.