kamibe
komentáře u knih
Luna z lůna
Barbora Englischová
I když je kniha po stylistické i pravopisné stránce vypracována značně nedbale, a za to bych tady ubrala i víc než jednu hvězdu, ale chci ocenit téma, kterým se zabývá. Někdo může knihu považovat za dost ezoterickou, protože se v ní mluví o zákonu přitažlivosti a jak si to či ono takzvaně přikouzlit. Mě tato kniha daleko víc poutá tím, že otevřeně mluví o reinkarnaci a nastoluje otázky, kterými se nijak často nezaobíráme. Ale právě takové a podobné rozjímání by pomohlo, abychom se ve svém životě cítili spokojeněji. A u dětí to začíná, vždyť si přiznejme, jak často je nějak odbydeme nebo kolikrát jim lžeme! A knížek pro děti s podobnou tematikou zatím moc nevidím.
Dnes v noci jsem ji viděl
Drago Jančar
Drago Jančar rozhodně není autor, kterého by si člověk vybal pro pohodové čtení. Přiměje čtenáře k promýšlení vlastních pohledů na jevy, o kterých může být jen rád, že je nemusel zažívat. Tohle čtení pro mne bylo neradostné, přesto jsem velmi ráda, že jsem tohoto autora mohla díky čtenářské výzvě poznat.
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
Francis Scott Fitzgerald
Vybrala jsem si ji do ČV a s překvapením zjistila, že z ní nemám stejný pocit, jaký jsem měla z filmu. Ani jsem kvůli tomu nechtěla knize dát plný počet hvězd. Ale pak jsem si uvědomila, že je to kniha svým nápadem jediná toho druhu, a už jen za to si je její autor zaslouží. Kousek ubírám jen proto, že mě hned zpočátku zaráželo, že tu není žádná zmínka, jak to všechno prožívá matka, o níž tu není jediná věta.
Přečetla jsem si všechny komentáře a napadalo mě, jak jsme zajímaví tím, jak se stejné, nutno říci mistrovské, dílo jeví každému odlišně, navíc pokud k tomu přidáme svůj pohled na porovnání s filmem, a ještě navíc zda jsme nejprve četli knihu a pak viděli film, nebo film viděli jako první a pak četli knihu. To byl můj případ, proto jsem zpočátku byla vůči knize kritická. Jenže film by bez knihy nejspíš nevznikl.
Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci
Terry Pratchett
Tak jsme si s přáteli chtěli přečíst i tuto Pratchettovu knížku, ale musela jsem ji po asi pěti kapitolách odložit, protože jemnocitným dámám bylo velmi nepříjemné číst takovou drsňárnu, tak jsem si ji dočetla sama, abych věděla, nakolik ji dokážu ocenit. Musím říci, že se nedivím svým posluchačům, neboť jsou zhýčkaní Bábi Zlopočasnou a jejími kolegyněmi, s nimiž jsme zažili opravdu kupu legrace. Tady té legrace je vskutku pomálu, a přestože tam lze najít mnohé paralely s námi lidmi (to má Terry podle mého vlastně asi v každé své knize), jde vždy o paralely spíše neveselé. Mně nakonec obveselilo až závěrečné dohadování starosty s Černým přelivem, ocenila jsem fikané kousky starostovy dcery, líbilo se mi, že jsem se tu setkala také se Smrtěm a dojalo mě, jak s ním Mauric smlouvá o počtu zbývajících životů. Za sebe příběh oceňuji čtyřmi hvězdami, ale vím, že mí přátelé by dali nejvýš dvě, takže Mauric dostane nakonec jen tři.
Gazely
Patrik Hartl
Vybráno do ČV jako jistota, že se mi bude líbit, když se mi líbil film podle Hartlovy první knihy (kterou jsem pak i přečetla a zjistila některé rozdíly mezi knihou a filmem), a nezmýlila jsem se. Bylo zajímavé sledovat, jak se autor muž snaží vciťovat do ženských postav - líbily se mi některé z reakcí ve vypjatých chvilkách v téhle knize, a docela bych je ocenila i v reálu. Přečetla jsem si to ráda.
O češtině s Karlem Olivou
Ivana Karásková
Po této knize jsem sáhla opravdu ráda a děkuji za spoustu nových zajímavých informací. Napadá mě otázka, do jaké míry přestal být náš jazyk jazykem popisným a stal se spíše pojmovým. Když si uvědomím, kolikrát se potřebuji s přáteli dohodnout, jakou představu pod některým slovem mám a zda a nakolik se shoduje s tou jejich, připadá mi někdy, že jsme se možná od svých dávných moudrých předků v pojímání samotných písmen, slabik, vět podstatně odchýlili, a někdy z toho mám docela smutek.
S chutí však sáhnu po další knížce z tohoto ranku - Slovo nad zlato.
Pýcha a přemlouvání
Jane Austen
Tak tohle pro mne byla docela řehole. Vybrala jsem si ji do ČV, neboť ve mně zůstává velmi příznivý dojem z dávného čtení Pýchy a předsudku. Jenže teď už to takto podáváno pro mne není. Sice oceňuji složitá souvětí s důkladnými popisy pocitů ve vztazích, ale pro mne, jakou jsem teď, by bylo stačilo přečíst asi tři poslední kapitoly, kde autorka mistrně shrnuje a vystihuje, jak kdo na konečný happy end reaguje. Také se mi líbil dialog dvou hlavních postav, v němž si vysvětlují, jak to všechno bylo a je. Přílišné popisy tehdejších noblesních zásad mě nudily, říkala jsem si, jak rozdílné starosti měli tito lidé. Připomínkou nějakých vlastněných území v Indii se mi jen oživilo znechucení nad tím, jací už po dlouhá léta jsme, my lidé, chamtiví kolonizátoři. I když dobře vím, jak je korektorská práce náročná, odrazovaly mě nějaké chyby v tisku, dokonce jedna hrubá pravopisná chyba.
Ovšem jedno vyjádření se mi hodně líbilo, asi proto, že to mám podobně: Když se Anna potřebovala uklidnit: "cítila, že se potřebuje uchýlit domů, kde si může po libosti mlčet".
Síťovky
Táňa Kubátová
K této knížce jsem se dostala jedině díky ČV a byla to hodně dobrá volba, protože jsem přesně něco takového v tuhle chvíli potřebovala. Líbilo se mi to, mnohokrát to bylo velmi úsměvné a několikrát jsem se smála nahlas, což vždycky velmi vítám. Takže čtenářské výzvě velký dík! Pro mne to byla knížka za 5 hvězd, a to i když jsem v závěru nijak příliš nerozuměla způsobu, jak Malát vyřešil kauzu ohledně podvodného mailu. Navíc jsem moc ráda poznala další českou autorku, která mi způsobila několikadenní příjemné rozpoložení.
Černé ptáče: Pravdivý příběh Nabarveného ptáčete
Joanna Siedlecka
Nízké hodnocení této knihy mě udivilo. Autorka odvedla vpravdě detektivní počin. Neumím si představit, kolik času a nejrůznější práce jí muselo dát, než všechny lidi vyhledala, navštívila, snažila se s nimi promluvit, snášela i mnohá odmítnutí...
Vybrala jsem si tuhle knihu do ČV, protože příběhů z války jsem četla už dost a tohle mě lákalo, neboť jsem věděla, že se kolem knihy Nabarvené ptáče dějí podivné věci. Mám ráda vyjasněno a toho jsem se v knížce Joanny Siedlecké dočkala. Zajímalo mě totiž nejvíc to, proč se autor Nabarveného ptáčete uchýlil k sebevraždě.
Po přečtení téhle knihy už není třeba číst Nabarvené ptáče. A i když to nebylo žádné milé čtení, jsem ráda, že jsem se s tím vším seznámila, a to i přesto, že jsem se musela prodírat mnohými nezapamatovatelnými jmény. Pro mne to byl reálný obraz toho, jak poslední rok války mohl probíhat někde docela jinak než jinde.
Knihu rozhodně nepovažuji za odpad, naopak si autorčina přístupu a zpracování cením.
Gump: Jsme dvojka
Filip Rožek
S chutí jsem si přečetla pokračování a líbilo se mi, i když jsem zjišťovala, že si Gumpovy předchozí příběhy nepamatuji a klidně bych mohla číst jedničku znovu. Autorův styl je mi příjemný a jsem ráda, že jsem se dozvěděla spoustu dalšího, třeba o zajímavé rehabilitaci, která pomohla rozchodit Zuzanku.
Panenky z ku-ku-kuřice
Petra Braunová
Autorka, jak je jejím zvykem, napsala další báječný příběh pro děti, v kterém čtenáře provází nejen napínavými okamžiky, ale upozorňuje i na něco nemilého. Tady se to týká koktání a přemíry závislostí na čemkoli a také vztahů, a to jednak mezi blízkými lidmi a jednak mezi lidmi a Zemí.
Knížka má krásné ilustrace a je vlastně skvělým propojením dětské touhy po setkání s nadpřirozenými bytostmi s neméně silnou touhou po příjemném a spokojeném životě na naší zázračné planetě.
Vřele doporučuji především v rodinách, kde děti začínají být příliš závislé na mobilu a pod.
Odvaha
Markéta Lukášková
Skvěle napsáno! Doporučuji!
Oceňuji zajímavé propojení obou variant i samotnou poslední větu. Obě varianty nabízejí mnoho příležitostí, kdy čtenář může přemýšlet sám o sobě. Líbilo se mi bohaté užití skutečných míst, jen je mi divné, že na mapě jsem nenašla žádné Dubnovice.
Transcendence
Jewel E. Ann
Já se vlastně nedivím, že se to ženám tak líbí. Je to vlastně taková červená knihovna obohacená o téma, které mě poutalo, proto jsem si to taky do ČV vybrala. Našla jsem tam několik dobrých vět, napíšu je do citátů. Trochu víc jsem vzala na milost pro mne podivný konec knihy, když jsem se tu dozvěděla, že to má pokračování. Možná si ho taky přečtu, protože odpověď na profesorovu otázku jsem se tady nedozvěděla. A ta mě poutá vlastně nejvíc. Jen tři hvězdy má ode mne proto, že prostě tomuhle druhu zas tak moc neholduju, musím však ocenit autorčin způsob psaní a formulování vět včetně dobře prostřídaných pohledů obou postav a ponouknutí k přemýšlení o komunikaci vůbec.
Umíráme každý den: Pouť potulného mnicha bardy žití a umírání
Yongey Mingyur Rinpoche
Na doporučení jsme s kamarádkou přečetly tuto knihu a osobně si myslím, že takovou zkušeností, jakou prošel YMR (zřejmě podle vzoru Siddhárty) by měl projít každý vládce, panovník, král či politik. Pak by mnohá jejich rozhodnutí nejspíš vypadala trochu jinak.
Líbí se mi tyto věty:
Nejdražším pokladem bylo mé vzácné lidské zrození. Bez ohledu na to, je-li tělo zdravé či nemocné, skýtá pořád příležitost duchovního probuzení. Copak by se nějaké bohatství mohlo někdy rovnat tomu, že si toto uvědomuji?
Lichožrouti
Pavel Šrut
Koukala jsem po ní už několik let, tak jsem ráda, že mě ČV přiměla ji opravdu přečíst. Moc ráda jsem to udělala a dobře jsem se pobavila. Je to přesný obrázek naší společnosti podaný v pohádkovém světě. Napadala mě souvislost s Kmotrem a jinými podobnými knihami pro dospělé. A Šrutovo zacházení se slovy se mi velmi zamlouvá. Děkuji za tuhle příležitost.
Anglické listí aneb Coolturní šok
Alena Damijo
Vybráno kvůli čtenářské výzvě (i když to zrovna poslední dovolená nebyla) a přiznávám, že hrála roli tloušťka knížky. Tady mě navíc potěšily krátké kapitolky, které se daly číst cestou veřejnými dopravními prostředky. Několikrát jsem se zasmála, což je vždycky fajn, a jen málokdy jsem si říkala, že některé pokusy o vtipnou formulaci mně osobně nesedly. Vcelku jsem tuhle četbu přijala s povděkem a ocenila především drobné a důkladné sondy do porovnávání věcí a jevů, které jsou tam jiné než tady nebo které do mrtě osvětlí například měření vzdáleností.
Závěrečná úvaha mě jen ubezpečila v tom, že jsem udělala dobře, když jsem ve svém životě nepodlehla lákání života na druhé straně zeměkoule a zůstala věrná své rodné české hroudě.
Dvojník
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Bez okolků přiznávám, že jsem si ji vybrala do letošní ČV pro její útlost - s nadějí, že ji přečtu cobydup. No, nijak rychlé čtení to nebylo ani náhodou, hlavně však to bylo čtení značně náročné, neboť autor je v líčení emocionálních stavů svého hrdiny naprosto nesmlouvavý, téměř necitlivý, dá se říci přímo tvrdý. No, proč taky ne? Když jsem při smyslech, nemám nejmenší tušení, co vlastně může takovému člověku probíhat hlavou. To tedy zase Dostojevskij zvládl skvěle, i když se to čte fakt hrozně těžce. Moc děkuji za komentáře, které napsal Elevant, protože pomohou čtenáři udělat více jasno. Z úcty k autorovi bych ráda dala pět hvězd, ale pro tu obtížnost při čtení jednu ubírám.
Kdyby kočky mohly mluvit
Romana Junková
Vybrala jsem si ji do ČV a netušila, jakou radost udělám, když příběhy budu číst kamarádce, která má dvě kočky. Myslím, že tuhle knížku ocení právě majitelé koček. S dětmi, především pokud mají s kočkami aspoň nějakou zkušenost, bych ji četla také, jen bychom se častěji zastavovali a o přečteném debatovali. Ledacos se z příběhů dá vzít nejen jako nová znalost o chování koček, ale i jako porovnání, jestli to i my lidé nemáme nějak podobně, případně jak se to u nás konkrétně odlišuje. Četlo se mi dobře, autorčin styl je poměrně vytříbený, jen mi některé věty připadaly slohově až příliš vykonstruované; tak by je možná sestavily kočky, které prošly několika dílnami psaní zkušených lektorek KM.
Prožila jsem něco neuvěřitelného
Věra Řeháčková
Zajímala mě kvůli šungitu. K Nině do jejího salonu bych opravdu ráda zašla.
Ano, čte se to lehce, najde se tam ledacos milého, vnímala jsem to jako lehkou dívčí či ženskou četbu, když potřebujeme po všelijakých denních štrapácích spočinout a číst něco, co upokojí mysl. Další knížky podobného ražení mě však nelákají. Upřednostnila bych onu přímou zkušenost, kterou zažila Lenočka dočka.
Jak neztratit rozum v nerozumné době
Petr Nutil
Tak jako je dobré znát, jak nám mohou škodit nové technologie, bude stejně dobré poznat, jak nám může škodit obyčejná řeč, pokud nevidíme možnosti jejího manipulativního užití, a naše vlastní naučené přemýšlení, pokud neuvidíme jeho nečekané záludnosti. Oceňuji, jak hezky výstižně a v jakési stručnosti vlastně i obsažně mluví o každém, koho cituje. Také se mi líbí, že okamžitě v závorce vysvětluje každé cizí slovo, které užije, a obzvláště se mi líbí bohaté ozdrojování, kse jsem si našla několik dalších věcí, na které se chci podívat. Četlo se mi to dobře, svižně, a i když jsem našla oblast, v níž se s autorem možná zcela neshodnu, musím uznat, že je to knížka velmi, velmi prospěšná. Je však třeba počítat s tím, že na mnoha místech může leckterého čtenáře zachvátit smutek.
Navíc má na začátku dokonce tři citáty, takže se mi hodí i do ČV.
