kamibe
komentáře u knih
Čeština poklepem a poslechem
Pavel Eisner
Čteno dlouho, po kouskách. S radostí, zájmem a velkým potěšením.
Knihu jsem si opravdu koupila a mám v ní mnoho glos a určitě se k ní ještě několikrát budu vracet a rozkrývat jednotlivé otazníky. Některá místa prokonzultuji se svým německým kamarádem, abych ověřila, jak to cítí po sedmdesáti letech od vydání současný Němec.
Jen je škoda, že toto vydání (Leda 2013) postrádá velmi pěkný doslov, který měla kniha půjčená z knihovny.
Je to svým osobitým způsobem velmi krásný, velmi osobně pojatý slovník vždy pro něco zajímavých slov, některých z nich nyní však přeci jen už zastaralých. Současný čtenář, který má češtinu rád, se ovšem nemusí obávat, že by se u čtení nudil. Já se tedy rozhodně nenudila, naopak, u mnohých slov jsem se výborně bavila.
Zajímalo by mě, jak dlouho autor tuto knihu-slovník sepisoval. Vzhledem k rozsáhlosti jeho tvorby o češtině (mám již několik let také rozečtenou jeho asi nejtlustší knihu Chrám i tvrz) soudím, že si po léta psal jednotlivé poznámky a pak to sesumíroval. A provedl to skvěle.
Trochu mi při čtení překážela autorova záliba občas vyšperkovat svoje dumání o slovech výrazy či úslovími cizojazyčnými, povětšinou latinskými, v naprosté většině však francouzskými (zdá se, že francouzštinu měl hodně rád). Objevuje se i španělština, italština, švédština, u hesla vlna zmiňuje dokonce i polštinu a srbochorvatštinu. Cizím jazykům jde až pod kůži; jak dobře jim rozumí, je patrné u hesla svíce.
Často srovnává české výrazy s vyjádřením v cizích jazycích, v němčině, francouzštině, angličtině, a v naprosté většině příkladů vychází čeština jako jazyk bohatší (nedovzdělanec). Někde češtinu přímo opěvuje nebo oceňuje krásu slov, kdy jejich zvuk vystihuje i jejich význam (něha). A velmi často ji vyzdvihuje v porovnání s němčinou, např. u slova dovečeřeti jistě můžeme být s češtinou spokojeni. Na druhou stranu však němčině může čeština děkovat za mnohá její slova, z nichž si dokázala utvořit ryze české varianty, často nečekaně odlišné.
Co mě zaujalo:
- Slovo meta mohl autor popsat tak, jak učinil, jen proto, že patrně neměl zájem o softball.
- Hezky vysvětluje rozdíl mezi slovy prostor a prostora.
- Velmi nabádavé je autorovo povídání u slova přepych.
- Zajímavé pro mne bylo i dlouhé pojednání u slova zajímavý (délkou ho předčí pouze hochštapler a kuchyňka). Zdá se však, že má na ně pifku. Slovenština je tu nesporně jasnější.
- Že je to psáno dávno, je znát u hesla gynekolog a také u tchyně (možná tenkrát o tchyních opravdu žádné vtipy nekolovaly).
Co mě překvapilo:
- vyhynulé slovo polosvět
- těch několik slov s předponou ne-, která bez ní vypadají jako nedochůdčata
- slovo škvrně
- poněkud posmutnělé heslo spravedlivá
- jak barvitě popisuje slova – např. slovo trýzeň
- jak někdy hezky vysvětluje význam slova – např. tupit
- jak je to čtení kolikrát zajímavé – tykati
Co se mi líbilo:
- jak upozorňuje na souvislosti se starou češtinou
- jak láskyplně o slovech pojednává
- jak něžně slova rozebírá a upozorňuje na jevy, kterých si obvykle nepovšimneme
- jak si češtinu u velké většiny slov pochvaluje (fabrikant)
- jak se nerozpakuje být k některým slovům i značně kritický (znělka)
Co mě pobavilo:
- u mnohých slov jsem se hodně bavila, zmíním alespoň heslo naobědvaný
- obzvláště mě rozveselilo pět posledních slov u písmene P
- zvláštní pobavení mě čekalo u slova nechce se mi, které autor rád nemá
- ovšem nejlépe jsem se pobavila u hesla slepec; po celou dobu čtení vnímám jeho zkoumání slov jako seriózní, a teď tohle!
A jak velmi nelogickou máme tu svou milou češtinu, nám nechává poznávat opakovaně na reakcích cizinců. Krásně se to jeví u hesla zasnoubit se.
Uchvátila mě bohatost a barvitost přívlastků, jimiž charakterizuje mnohá slova. Pěkně to vidím např. u slova zášť nebo zavilý.
Mnohokrát jsem se musela usmívat Eisnerovu rozjímání nad českými slovy. Mnohokrát mě upozornil na něco jemného, čeho jsem si dříve nevšimla.
Když jsem začínala na ZŠ učit češtinu, mívala jsem spor s kolegou matematikem, který češtinu zavrhoval, neboť není logická. Tehdy jsem ještě Eisnera neznala. Mohla bych mu odpovědět jeho slovy: „Jazyk totiž neráčí být logický.“ Může však být „důmyslným psychologem“, jak ji nazval u hesla bez sebe.
Jedině to mám tomuto vydání trochu za zlé, že zde nenacházím „arcipotvoru pobírati“, ke které odkazuje u slova částka (leda že by spolu s doslovem byla v tom, které jsem půjčila ze skladu v knihovně?).
Zato tiskařskou chybu jsem tu našla pouze jednu jedinou.
Než vzpomínky vyblednou
Tošikazu Kawaguči
Vybráno do ČV a bylo to příjemné čtení. Příběhy vlastně ponoukají k tomu, abychom neváhali a opravdu v životě říkali, činili a zkrátka žili tak, abychom později nemuseli litovat, neboť kavárna s takovouhle možností se v našem městě nejspíš nenajde. Místy mě sice trochu zdržovalo jakési polopatické opakované sdělování téhož, ale na druhou stranu se mi líbilo, že se vlastně každý příběh dal číst samostatně, přestože bylo fajn, jak byly provázané. Oceňuji, že jsem četla něco, s čím jsem se zatím nesetkala; cestování v čase se sice v knihách objevuje docela často, ale takovýhle způsob byl nový, tedy alespoň pro mne. Co se mi zvláště líbilo, byla zmínka o knize otázek. Člověk má o čem přemýšlet i po dočtení. Jestlipak taková kniha opravdu existuje?
Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva
Yuval Noah Harari
Na doporučení jsem si to poslechla ve výborném přednesu Luboše Ondráčka. Myslím, že Metla dostala tolik palců právem a přidala jsem i svůj. Vlastně skoro nevím, co bych dodala. Vypravěčsky to autor opravdu umí. Ale po nějaké době mi to připadalo jako reklama, takže jsem k tomu zaujala ostražitý náhled. Pak jsem si všimla, že je tato kniha uvedena v letošní ČV, tak si ji tam taky přidám, ale kategorii bych pro tuto záležitost nazvala spíše Literatura populárního faktu!
Děkuji také elcapitanovi za odkaz na další čtení o této záležitosti.
O chlapci, který se nestal číslem
Ivan Klíma
Mně připadá dobré ono časté opakování - dovedu si představit, jak to s patřičným přednesem, pauzami a místy dostatečně dramaticky čtu malému dítěti, které bude fandit uprchlému klukovi a jeho převlekům, bude přitom sledovat obrázky a překvapeně uslyší opětovné: Ale nevyprávím pohádku. Myslím, že je dobré později po čtení vysvětlit dítěti, jak vlastně kniha vznikla.
Pro mne bylo velmi zajímavé číst povídání Arno Paříka na klopách přebalu. Skrývalo pro mne také překvapení - malíř obrázků se narodil v místě mého dlouholetého profesního působení.
Projekt manželka
Graeme Simsion
Poslechnuto. Dost dobrý počin, přestože mi mužský hlas v mnohých místech nesedl, připadal mi ironický. Přesto docela dobré, i když pro mne byl v tomto ohledu asi lepší animovaný film Mary a Max, který je spíš pro dospělé a starší děti.
Těžko uvěřitelný příběh
Chris Colfer
Dobře vystavěný příběh, který zpracovává závažná témata. Nezbývá, než přijmout, že takhle nevybíravě se dnešní mládež mezi sebou vyjadřuje, proto přijímám i ta obhroublá slova. Co mi činilo čtení nepříjemným, bylo množství pravopisných chyb, z nichž se některé vyskytovaly opakovaně. Přesto musím uznat, že to bylo hodně dobré čtení. Vždycky je fajn, když někdo pomůže strhnout bariéru obav, tajemství, nerozhodnosti a falešných iluzí. Někdy je to někdo, kdo nás má hodně rád a neuvadí mu, že se na něj budeme za to chvíli zlobit, někdy to může být někdo, komu už na ničem jiném nijak nesejde. Možná by bylo zajímavé zjistit, jak to se čtyřmi kamarády bude v dalších letech. Vydrží být spolu v kontaktu? Co se s nimi stane po roce na diametrálně různých studiích? Co z toho, co s Cashem zažili, jim bude pomáhat žít vlastní životy a být tím, kým být chtějí?
Ach ty plachty, kde je mám?
Jiří Weinberger
Tohle je docela zajímavý počin - jeden napsal básně, druhý je zhudebnil. A třetí nakreslila obrázky. Zaujalo mě to a pročetla jsem všechny. Oceňuji mnohou vtipnost a velmi neotřelé ilustrace. Musím však přiznat, že patrně na básně udělaná nejsem. Nejvíc se mi tam zalíbila jen jedna, a to tolik, že ji tu musím napsat, nikoli však ve stejné úpravě jako v knížce, i když právě ta té básni dodává na kráse. A k tomu ještě ta ilustrace! Paráda!
Jede dědek
Jede dědek na horském kole, je to jeho největší role.
Jede, jede oživlé dřevo po rovině na lehkej převod.
Do hospody už je to blízko, tam zaujme stanovisko.
Jede dědek na horském kole, je to jeho největší role.
Každá věc má něco společného se štěstím
Petr Borkovec
Tak jsem se chtěla podívat na současnou poezii a tahle knížka má pěkný název.
Ale musím přiznat, že na to nejsem.
Z celé knížečky na mě hezky působily ilustrace.
Z básní mě oslovila pouze jedna - Pan Burda. Něco bych našla i na té o pavoucích. A básničku se slovy z názvu, na kterou jsem byla zvlášť zvědavá, by mi musel někdo nějak vysvětlit, protože k těm pěkným slovům bych čekala něco, co by mě vzalo za srdce. V básničce-nebásničce Slámka a slepýš křehký jsem to najít neuměla.
Dopisy, které nikdo nečetl
Iona Grey
Vybráno do ČV hlavně proto, že jsem ji v naší knihovně našla jako poslech. Příběh velmi krásně popsaný. Vymyšlený? To nevím. Založený alespoň z části na skutečnosti? To jistě. Dobré spojení minulosti a přítomnosti. Jak si při tom uvědomuji, za co všechno mohu být vděčná!
Bylo to krásné poslouchání, jen musím říci, že hlas Marka Holého byl velmi, velmi příjemný, ale na hlas A. Elsnerové jsem si nedokázala zvyknout. Přesto to byl pro mne nádherný zážitek. Za to čtenářské výzvě děkuji.
Otázky a odpovědi o smrti a umírání
Elisabeth Kübler-Ross
Vlastně jsem si ji vybrala proto, že se mi hodila do ČV, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla - celou a důkladně. Bylo to pro mne velmi dobré a velmi uklidňující. Autorce jsem za to vděčná.
Posel v temném lese
Lois Lowry
Tohle bylo pěkné. Tomu, kdo zná předchozí díly, brzy dojde, kdo je Vůdce, a i když mi bylo pár míst méně sympatických, musím uznat, že autorka umí napsat velmi dobrou dystopii, kterou mohou se zájmem číst nejen děti, ale i dospělí.
Hledání modré
Lois Lowry
Taky se mi to líbilo, i když jsem čekala nějaké navazování na předchozí knihu.
Hledání modré
Lois Lowry
I pokračování je hodně dobré. Zprvu jsem myslela, že budou knihy navazovat, ale jde o jiný příběh. Přesto opět velmi dobrý. Něco se člověk může domýšlet, něco je tam zmíněno jen v náznacích, ale stačí to na to, abychom si jako čtenáři opět uvědomili něco sami o sobě. U obou mě napadalo, že by jistě bylo zajímavé představovat si nějaké pokračování.
Chlapec, krtek, liška a kůň
Charlie Mackesy
Pro mne bylo příjemné číst předmluvu ještě jednou po dočtení a doprohlížení celého příběhu. Kniha je jiná, než co by čtenář obvykle očekával. Ale právě v této době, která je pro nás možná nejpodivnější z celého našeho života, je velmi dobré číst právě takovéhle knihy. Nutí nás totiž zamýšlet se, podívat se na sebe a na to, jak žijeme.
Proto se mi po opakovaném čtení předmluvy hodně líbí tato věta:
"Doufám, že vám tahle kniha třeba dodá odvahu žít s větší laskavostí jak k sobě, tak i ke druhým."
Mít nebo být?
Erich Fromm
Obdivuji, kolik toho autor nastudoval, aby tu mohl poskytnout náhledy tolika myslitelů a filozofů. Při čtení si uvědomuji, že i když se říká, že od zvířat se odlišujeme artikulovanou řečí a prý i schopností myslet, tak vidím, že to stěžejní je spíš asi to, že jen člověk žije v tak velké míře v módu vlastnictví.
Také zjišťuji, že mi tu autor ukazuje docela jiný pohled na Marxe! Za to teda díky!
Fromova závěrečná doporučování, co by se mělo dělat, abychom mohli žít plněji v módu bytí, jsou vlastně novodobou utopií. Např. v tomto:
"Musí být vypracován systém účinného šíření účinných informací."
Který kulatý stůl s kterými moudrými hlavami určí, které informace jsou účinné a které šíření bude tím účinným?
Nebo zde:
"Veškeré metody vymývání mozků v průmyslové a politické reklamě musí být zakázány."
s tímto odůvodněním:
"Hypnotizující metody používané v reklamě a politické propagandě tvoří vážné nebezpečí pro lidské zdraví, zvláště pro jasné a kritické myšlení a pro emocionální nezávislost."
Za padesát let jsme se nedostali nijak daleko, spíš přešlapujeme na místě, i když některé odvážné hlasy se již objevují, za což vzdávám velké díky.
Pro mne z celé knihy vyplývá toto: Dokážu já sama žít v módu bytí? Aspoň někdy? A dokážu také vlastnit v módu bytí? Tím si jistá nejsem. Ale jsem si toho teď vědoma a mám možnost se v tom zlepšovat. Třeba tím, že dám dál věci, které nepoužívám, a ty ostatní budu používat s tímto novým vědomím - laskavě a tvořivě.
Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
(SPOILER) Tohoto autora mám ve velké úctě. Tentokrát jsem si jeho knihu poslechla ve vynikajícím provedení Martina Myšičky. Znovu a znovu mi takovéhle příběhy připomínají, že nemám na co naříkat. Mrzelo mě, že 509, který uměl dodávat energii a jakousi pozitivní mysl, nakonec nepřežil. Obdivovala jsem soudržnost všech těch mužů a velmi se mi líbil přístup jednoho z nich k pomstě. Této knihy si v plnění letošní ČV obzvláště považuji.
Strašidýlko Stráša
Alena Mornštajnová
Ráda si vybírám do ČV knížky pro děti. A tahle je velmi milá. Dá se číst na několik způsobů a může podněcovat děti k otázkám. A to je fajn.
Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
Pro mne kýžená oddechovka. Oceňuji autorčinu otevřenost. Ráda jsem se seznámila s některými zákoutími její profese. Dokáže sama sebe a své příhody výtečně odlehčit. Líbilo se mi to, a to i přesto, že podobné čtení nemívám na svém stolku jako pravidelnost, spíš to beru jako chuťovku. A načetla to opravdu výborně.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Tak tohle bylo silné.
Krásné.
Není co lepšího o tom napsat - už to udělala přede mnou laura. Děkuji.
A navíc je to výborně načtené k poslechu.
