O češtině s Karlem Olivou
Karel Oliva , Ivana Karásková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504529/bmid_o-cestine-s-karlem-olivou-xrz-504529.jpg
5
49
49
Chcete vědět, jak vznikla vyjmenovaná slova, kde se vzalo kroužkované „ů“ nebo „oslí můstky“ a nakolik vážně byly míněny jazykové brusy typu čistonosoplena, knihovtipník a klapkobřinkotruhla? Co bylo motivem nepříliš povedené reformy pravopisu z roku 1993 a čím to, že dnešní maturanti nechápou význam slov „příkrý sráz“? V knižním rozhovoru s jazykovědcem Karlem Olivou se o naší mateřštině dozvíte spoustu dalších zajímavostí. Třeba čím jsou unikátní výrazy kulaťoučký nebo páteř, proč se v češtině neuchytily pojmy nožehlák či Křemíkové údolí, že užití předložkové vazby díky nehodě už není hřích a spojení umělecká kovářka Jana Kovář skvěle dokládá rozpolcenost feministických lingvistek. Na slovo – zejména na české slovo – vzatý expert, někdejší dlouholetý ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v odpovědích na otázky novinářky Ivany Karáskové fundovaně a vtipně odhaluje mnohdy překvapivé skutečnosti, které vás ve škole neučili – nebo dokonce učili špatně. Jako zkušený popularizátor češtiny s lehkostí přibližuje osobitost jazyka, ať už se to týká jeho historie, slovní zásoby či pravopisu. Rovněž bez okolků glosuje řečnické dovednosti politiků nebo se zamýšlí nad specifiky češtiny. Na úplný závěr se dozvíte, zda naší mateřštině nehrozí zánik a vytěsnění univerzální „evropanštinou“. Mimochodem, víte, že čeština naučila svět používat výraz tunel pro odklánění toku peněz, za mrože vděčíme tiskařské chybě a mezinárodní označení elementární částice quark (kvark) pochází ze slova tvaroh?... celý text
Přidat komentář
Češtinu mám strašně rád, byť není mojí mateřštinou. Za mě - super publikace, dokonce jsem se během čtení nachytal na myšlence, že nemám radost z toho, že zatím nepřečtených stránek ubývá :) Formát publikace, rozhovor, zřejmě nepředpokládá delší povídání na nějaké téma, ale já bych uvítal i podrobnější vyprávění o užších tématech (když se odbočuje mimo). Dodal bych také i to, že kniha bude určitě zajímává i pro ty, kteří mají rádi cizí jazyky, nejen češtinu.
Jak už psala kolegyně níže, je to docela zábavné, ale povrchové počtení o naší mateřštině. Dozvíme se pár lahůdek ze slovní archeologie, jako například kde se u nás vzal lanýž, skořice, Vánoce, mlýn...
Velice zajímavé mi přišlo i vysvětlení, proč se v Anglii slova jinak píší a jinak vyslovují.
S čím bych si dovolila drze panu Olivovovi oponovat, je historie přechylování ženských jmen. Podle něj přípona -ová neznamená, že se dříve myslelo: toto je žena Novákova, Balvínova, Mrkvičkova, nýbrž prý značí příslušnost k rodině.
To se opravdu zdráhám souhlasit.
Také mi občas přišlo, že bezpochyby vysoce vzdělaný pan profesor s chutí malinko dává výborně připravené paní Karáskové najevo svoji převahu.
Nicméně jsem si knihu přečetla docela ráda.
Přečteno jedním dechem.
Kromě obsahové stránky chci podtrhnout lehkost, bohatost a hlavně srozumitelnost vyjádřování Karla Olivy. Jeho odpovědi jsou ligvistickým zážitkem.
Milovníkům češtiny a jazyků vůbec vřele dopročuji.
Tady s panem Karlem jsme spolu několikrát posnídali a bylo to teda velmi obohacující. :)
Pokud máte rádi češtinu, zajímá vás jak vznikala, jak vznikala různá slova, třeba slovo "kretén" a jak se může čeština dál vyvíjet, tenhle rozhovor si nenechte ujít. :)
První část knihy, kde rozebírají zajímavosti češtiny je OK a bavila mě. Ve druhé polovině začne pan Oliva vypouštět své zpátečnické politické názory, kde všechny ostatní pohledy označí za nesmysly a tady mě kniha opravdu nebavila.
Blaho a blažíčko pro duši jazykomila :-)
Obrázek zavilých šakalů, kterak zběsile vili, ten mě tedy taky dostal :-D
Výborné počtení, které doporučuji všem milovníkům jazyků. Znalosti pana Olivy jsou dechberoucí. Knížka je nabitá zajímavými informacemi, které jsou ale díky umně vedenému rozhovoru příjemně dávkované. Litovala jsem, že to není delší, a myslím, že se ke knize ještě vrátím.
Skvělá kniha! Nejen pro ty, co měli vždycky jedničku z diktátu, ale pro všechny, kdo mají rádi svůj mateřský jazyk a chtějí se velice příjemnou formou rozhovoru dozvědět spoustu zajímavostí o záludnostech v češtině. Klobouk dolů před Vámi, pane Olivo, a poděkování také patří paní Karáskové.
Trochu jsem se obávala, že kniha bude moc odborná , ale naopak je čtivá, srozumitelná široké veřejnosti. Pan Oliva má vážně ohromné znalosti češtiny. Dozvěděla jsem se hodně zajímavostí. A oceňuji, že má kniha formu rozhovoru.
Za mě skvělé čtení, forma rozhovoru ho činí ještě dynamičtějším. Kdo lituje, že nejde více do hloubky, nechť si vypůjčí Pravidla českého pravopisu a Mluvnici současné češtiny, já dostala přesně to, co jsem očekávala. Pan Oliva je neskutečně vzdělaný člověk, má skvělé postřehy a očividně miluje slůvko “ostatně” :). Jako milovník/ice našeho krásného jazyka jsem si knihu opravdu užila, doporučuji.
Tleskám! Kniha je doslova napěchovaná zajímavostmi a čtenář se dozví řadu úplně základních věcí, o kterých překvapivě skoro nic neví, ačkoli je denně – v každodenní řeči i psaní – používá. Obrovským kladem je šíře témat (od historie, přes gramatické problémy, jazykové nešvary, módní i vývojové trendy, specifika češtiny až ke vztahu jazyka, myšlení a "národní povahy"), které jsou velice dobře utříděné do příslušných kapitol a postupně se rozvíjejí. Moc se mi líbí postoj Karla Olivy k češtině, který se vyznačuje duchaplností, moudrým nadhledem a humorem, ale současně i důsledností, přesností a důkladností. Je mi velice sympatické, že Karel Oliva na jednu stranu zdůrazňuje nutnost kultivace češtiny a zachovávání spisovné úrovně (dokonce i v rozporu se současnými poněkud humpolácky rozvolněnými pravidly z roku 1993), na druhou stranu ale velice trefně kritizuje současné trapné snahy o jakoukoli ideologizaci jazyka, jak se projevuje ve snahách o politickou nebo genderovou korektnost. Zdůrazňuje, že jazyk nelze lámat přes koleno, ale je třeba respektovat a sledovat jeho přirozený vývoj – přesně tak, jak leze hlemýžď na obálce. Snad jen v poslední kapitole mi chybělo něco v tom smyslu, že možný zánik češtiny a jazykové různosti v budoucnosti by byla velká kulturní ztráta a že i možný přechod k vědeckému publikování výhradně v mezinárodním jazyce by měl kromě praktických přínosů i negativní celospolečenské důsledky. Pokud totiž čeština díky obrozencům nezanikla, bylo to mimo jiné i proto, že se v ní začala pěstovat i věda. To tu (pro mě poněkud překvapivě) bohužel nezazní, takže si nejsem jistý, jestli Karel Oliva v tomto ohledu není až příliš pragmaticky technicistní. Jinak velice chválím i tazatelku, která pouze nenahrává, ale velice důsledně, k věci a se zájmem se ptá přesně na to, co během četby napadá i čtenáře. Nikdy se nenechá odbýt a vždy se dobere přesné a obšírné odpovědi. Kniha je tak velice dobře strukturovaným a skutečně plnohodnotným rozhovorem, který čtenáře motivuje trochu více o našem jazyce přemýšlet, používat jej s větší vědomou pozorností, uvědomělostí a hlavně se nepřestávat učit a zdokonalovat se. 110%
Pokud máte češtinu rádi, tato kniha se vám bude líbit. Moc příjemné čtení. Dozvěděl jsem se mnoho nových informací a zajímavostí o naší mateřštině a o evropských jazycích vůbec. O tom, jak se vyvíjely v historii a jaká bude jejich možná budoucnost. Po přečtení knihy jsem si slíbil zopakovat a naučit se z češtiny to, co už jsem zapomněl a v čem dělám chyby. A za to jsem této knížce vděčný. Máme krásný jazyk a člověk si málokdy uvědomí, co všechno už stihl zapomenout. Všem doporučuji.
Češtinu a pana Olivu miluji. :) Na existenci této knihy jsem narazila v předvánoční době, což Ježíšek velmi ocenil. :) Četba byla skvělý zážitek, vyloženě pohlazení po mé Grammar Nazi duši. :) Ovšem hrozí i komplikace - třeba v okamžiku, kdy jsem viděla obrázek zavilých šakalů, jsem podlehla záchvatu smíchu, že mě málem vysadili z vlaku. :D
Není to dílo pro akademiky, ale pro širokou veřejnost. Máte-li češtinu aspoň trochu rádi, určitě si tuto knihu dopřejte.
Nesmírně zajímavý rozhovor s panem Olivou, který poutavým a jednoduchým způsobem vysvětluje, proč je čeština taková, jaká je, jaké jsou její krásy a úskalí.
Vše vysvětluje velmi přehledně a pochopitelně, takže kniha rozhodně není určena pouze jazykovým expertům.
Na knize oceňuji, že je možné udělat o češtině odpočinkové, zábavné čtení. Pan Oliva je zábavný, chrlí jednu historku za druhou, vrší příklady jazykových zajímavostí a souvislostí, paní Karásková je evidentně připravená a úmyslně zaujímá pozici člověka, který si "věci pamatuje jen ze střední školy". Pokud se v rozhovoru mihne nějaký typ kritičnosti, pak je to spíše k nějakému jevu, který autorka předloží jako problém a ptá se, co na to zpovídaný. Pan Oliva naštěstí není militantní, a to ani staromilec ani progresivec, bere věci, jak jsou a jak si je jazyk přijal. Je pěkné si uvědomit, že jazyk je živoucí organismus, který vyrůstá spolu s národem v symbióze, ale zároveň se oba vzájemně ovlivňují a formují. Takže takovéhle čtení je pěkné pro vědomí, že čeština ještě neumřela a že je s ní vlastně většina věcí v pořádku. Tři hvězdičky dávám asi proto, že je to povrchové čtení, které se ani nechce j ničemu důležitému moc dobrat. Čtení na vánoční svátky mezi pracnou a sádelníčkem.
Po této knize jsem sáhla opravdu ráda a děkuji za spoustu nových zajímavých informací. Napadá mě otázka, do jaké míry přestal být náš jazyk jazykem popisným a stal se spíše pojmovým. Když si uvědomím, kolikrát se potřebuji s přáteli dohodnout, jakou představu pod některým slovem mám a zda a nakolik se shoduje s tou jejich, připadá mi někdy, že jsme se možná od svých dávných moudrých předků v pojímání samotných písmen, slabik, vět podstatně odchýlili, a někdy z toho mám docela smutek.
S chutí však sáhnu po další knížce z tohoto ranku - Slovo nad zlato.