Kee diskuze u autorů

Sága o Eragonovi byla jedním ze stěžejních příběhů mého dětství, nejen kvůli mé fascinaci draky (a stále neutuchající naději, že jednoho dne najdu v horách dračí vejce i já). Chci autorovi složit poklonu za to, že vytvořil příběh, který je ve svém jádru velmi upřímný.

To jej v mých očích činí výjimečným i se všemi reálnými či domnělými chybami. Výjimečným je pro mne zejména z jednoho zásadního důvodu, kterým je ČAS.

Paoliniho práce s komponentou času se v současné fantasy tvorbě příliš nevyskytuje. Sledujeme proces dospívání a vývoje hlavního hrdiny. Ačkoliv mají postavy magické či jiné schopnosti, je zde zdůrazněna důležitost tréninku a píle (nejen v náznacích, ale v opravdu popsaných sekvencích)... a takto bych mohla pokračovat dále. Cením si, že Paolini dal sobě i svému příběhu čas, čímž jej završil nejlepším možným způsobem: autenticky.

Sapkowského Geralt je celé moje dětství v několika knížkách a jak moc ho miluju se snad odráží v mé víře, že každá čarodějka potřebuje svého zaklínače. ;)

Jedna stránka a byla jsem zamilovaná.
Je čím dál tím méně knížek, které dočtu do konce. Snad je to tím, že jsem přehlcená, a potřebuji už určitou úroveň vyjadřování, nebo tím, že si jednoduše nedokážu nalézt cestu k většině novodobých autorů.
Ale Dostojevskij jako by místy popisoval mé vnímání světa. Neuvěřitelně strhující, přestože ne pro každého.