kopeceli
diskuze u autorů
Autorka píše jednoduché, přehledné knihy anglické gramatiky a základní slovní zásoby. Velmi dobře na mne působí barevné odlišení kapitol, gramatických jevů. Zjednodušuje se tím orientace v knihách a lépe se fixuje učená látka. Ideální jsou pro začátečníky, samouky a děti na základní škole.
Tenhle chlap je jako pervitin. Stačí jedna kniha, závislost vzniká okamžitě a na celý zbytek života.
Překvapení. Tak mladý člověk a takové knihy. Mám pocit, že tohle jsme četli tajně za socíku. Těmi myšlenkami jsme žili. Existujeme v době, kdy by mladí měli začít číst kvalitní knihy a staří objevit Marka Hnilu. Možná by se zase začalo diskutovat a přemýšlet, ne jen agresívně vykřikovat v anonymitě sociálních sítí. Zajímá mne tento hoch, kam to dotáhne.
Podle pohádek, které napsal, to musel být laskavý a moudrý kněz. Možná nepocházel z bohaté rodiny, kdoví? Určitě by nám takových hodně i dnes prospělo!
Na svou dobu je autorem revolučních myšlenek rovnosti mezi ženami a muži, volné lásky bez svatby (nejen v kostele), a pod. Když dnes čteme jeho knihy, určitě už je za revoluční pokládat nelze, nicméně jsou velmi čtivé.
Repin je jedním z důvodů, proč chci navštívit Petrohrad. Jeho obrazy mám ráda od raného mládí, kdy jsem celé hodiny prohlížela fotografie jeho obrazů v publikaci Ermitaž.
Nabízí se písnička ruského barda Vysockého v překladu a podání českého barda Nohavici - Pravda a lež. Česká mafie se u ruské nejen přiučila, mnohdy aktivně spolupracovaly. Píseň končí: "Jistěže nakonec zvítězí pravda, ale až dokáže to, co dokáže lež!" A tak bude zpochybňována pravda, protože novinář nechce předhodit svůj zdroj zabijákům, a není elitní policista, aby směl shromažďovat průkazné důkazy pro soud. A policie? Ta má nad sebou mnohem vyšší autority, které rozhodují, co je pravda a co lež, co se smí vyšetřovat, a od čeho dát ruce pryč. Jinak dojde k rozpuštění útvaru...
Vynikající odbornice na mokrou pedikúru, na gelové nehty. Později také stříhala psy. Neustále se vzdělávala, doplňovala si zdravotnické informace, jako základu k povolání. Velmi příjemná a hezká žena.
Autorka je horlivá kuchařka, která se nebojí experimentovat a zařazovat do receptů i neobvyklé suroviny.
Spisovatel ruské duše. Jeho knihy nejsou pouze k užití, ale i k přemýšlení. A jako u každého správného Rusa je tělo spojeno s duší, u Vodolazkina se pojí rozum s citem.
Nina Berberova měla nadání nejen dobré vypravěčky, ale na ženu i poměrně velké porce objektivity. Nenapsala toho moc, ale zato každá kniha je důležitá.
Jeho život byl krátký, ale příliš plný. I když zemřel mladý, prožil víc, než mnozí za celý život. A jeho knihu by měl číst každý, aby si vážil toho, co má.
Miluju Remarqua a je mi jedno, jestli je si to někdy podobné. Od doby dospívání se můj vztah k němu nezměnil a to je co říct. Ty knihy jsou čtivé a přitom mají hloubku. Je tam hodně tuberkulózy, bylo jí hodně a hodně se na ni umíralo. Co by dali za očkování a ATB! Je tam hodně války a emigrace, ale oni to prožili! Nás čeká literatura pandemie... Možná.