kopeceli komentáře u knih
Klady: z jedné strany knihy píše svou verzi matka, z druhé dcera.
Zápory: všechno ostatní.
S touhle knihou jsem se totálně sekla. Je pro ženy, které oblibují Magdu Váňovou, což je pro mne absolutní brak. Nedokážu tyto knihy číst. Nechci věřit, že takto někdo přemýšlí a už vůbec ne, že tak někdo žije. Já své problémy řeším racionálně.
Knihu nehodnotím hvězdami, protože ji zepředu i zezadu odkládám.
Moje první setkání s Lukáškovou.
Líbí se mi způsob, jakým se vyjadřuje. Hezká čeština, žádné anglismy, správná gramatika - to je v současnosti malý zázrak. Líbí se mi, že se pokusila ukázat křižovatky, kde se prostě rozhodnout člověk musí a nese důsledky. Podle mne vyjádřila docela dobře, že když už se člověk rozhodne, nemá smysl přemýšlet o tom, co by bylo, kdyby se rozhodl opačně.
Další klady: kniha se skutečně velmi dobře čte. A upozornila mne na osudy Židů u nás po nástupu komunismu.
Líbí se mi i obálka knihy.
A teď z druhé stránky - první část je hodně rozpracovaná, ponořila jsem se do osudu Ady naplno, prožívala jsem to s ní. Ona Karlovi nerozuměla, já také ne, trochu jsem ho litovala, ale hlavně jsem pořád čekala, co se stane. Ada byla drzá, chovala se nevhodně na večírku papalášů v čele s Gottwaldem, psala se padesátá léta... A nic. Neuvěřitelné! Kdo byl Karel, že tolik mohl? Stalinův velvyslanec?
Druhá část mi oproti první připadla zrychlená, trochu odbytá, byť uvěřitelnější.
Souhlasím s Galadwen.
Velice poutavé čtení, zajímavý hlavní hrdina, dobře popsané prostředí a děj. Blízký východ je pro mě velká neznámá, ale to, co o něm vím, budí strach.
V tomto thrilleru jsem se jasně, jednoduchou formou dozvěděla základní principy, jak tam společnost funguje (a myslím, že i pochopila). Za což zaslouží autor obdiv, protože jsem blondýna.
Líbil se mi děj, věřila jsem autorovi každé slovo, podařilo se mu hravě překlenout most ke čtenáři. Pořád vrtím hlavou nad tím, že pracoval u Policie. Musím přiznat, že na tyhle chlápky shlížím s despektem. Moc kloudných mezi nimi nenacházím. A vlastně i o tom tahle kniha je. Čpí z ní zkušenost a snaha vyjádřit realitu.
Nebudu to protahovat - za mě skvělá kniha, nelituju, že jsem si ji koupila!
Ale to se mi to líbilo! Kniha se ke mně zatoulala jako zázrakem - stará paní mi ji přinesla, aby po její smrti neskončila v kontejneru. V životě jsem neslyšela ani o autorovi ani o skřítkovi. A užila jsem si při čtení pěknou neděli, toť.
Zkuste knihu sehnat, stojí za to. Já se rozhlížím po autorových dalších knihách (ale kde nic, tu nic)...
Můj první dojem? Podivná kniha. Příběh by byl uvěřitelný, kdyby... Nějak moc psychopatů v jedné ulici. Skoro všechno bylo trochu přes čáru. Kdo vychází z celé knihy nejlépe, je policie. Jejich práce je velmi profesionální, jsou zkušení, myslí na všechno.
Devítiletá holčina, nekorigovaná, nevychovávaná, která má ADHD, ale je inteligentní, je schopná toho, co se píše. To jen dospělí podceňují děti a myslí si, že jsou hloupé, protože nejsou dospělé. Asi osmnáctými narozeninami se z blbce stane inteligent?...
Líbila se mi věta: "Já jsem autista, ne pitomec."
Mám o čem přemýšlet, sugestivní forma vyprávění se mi dostala pod kůži.
Knihu mi půjčila klientka a nelituji. Potřebovala jsem oddych, což Špinavá hra splnila. Sice jsem od půlky věděla docela přesně jak to bude dál, ale nevadilo to. Jediné, co vytýkám, je závěr. Tak přeslazené cukroví nemám ráda.
V prvé řadě mě oslovila obálka - příjemné barvy, měkké linie, pozitivní dojem.
Příběh je poutavý, čtivý, se zajímavým námětem. Židovská kultura je mi známá jen povrchně, Žida na ulici nepoznám, v synagoze jsem jaktěživo nebyla. Což neznamená, že bych je soudila. Ale nepotkaly mě příležitosti tuto komunitu poznat jinak, než jako utrpení vyhlazování v průběhu dějin a to je pro mne naprosto nepochopitelné a velmi stresující.
A tato kniha je úplně z jiného světa! Milá, srozumitelná, laskavá. Netušila jsem samozřejmě, nic o židovských dohazovačích, takže mne námět chytl od první stránky. Kniha má očekávání předčila.
Ale jednu hvězdu stejně strhávám. Příliš mnoho lásky, příliš mnoho optimismu. Místy jsem jakoby cucala sladký bonbón. Nemám ráda, když je něčeho tak moc.
Nicméně ženy - neváhejte a knihu si přečtěte, stojí za to. Před námi je Advent a Vánoce, ideální čas vzít do ruky právě tuto knihu!
Monstra přibývají. Devítce leží osmička v žaludku, ale zatím se oťukávají, aby se utkali v dalších dílech, asi. Přečteno na jeden zátah.
Čtvrtý díl je jedna velká bitka. Trochu mě to nudilo, takže o hvězdu méně. Nepovažuji za dobrý příběh pouhou sérii bitev. Navíc nemám ráda vystupňované násilí. Doufám, že další díl bude mít i jiné hodnoty.
Tak tady už se to řeže jedna báseň. Nestvůr přibývá, ale schopností obránců také. A v největším boji díl končí, takže musím k dceři do knihovny, abych se dozvěděla, jak to dopadne!
Jsem jen příležitostná čtenářka mang, takže Kaidžú je pro mne nová, neokoukaná a náramně mne baví. Druhý díl je dramatický, ani jsem nedýchala. Líbí se mi, že neztrácím orientaci v kresbách a ději.
A můj oblíbenec se stále zlepšuje!
Mangu mi vrazila dcera do ruky se slovy: Mami, tu si přečti, ta je fakt dobrá. To jsem zvědavá, co na ni řekneš.
Trošku jsem ji odkládala, abych dočetla jiné knihy a teď je to tady! Jedna káva, jedna manga! Tu jednu mám přečtenou a vypitou, druhé dvě dám po obědě. Ještě že má holka všech pět dílů a vyšlo mi to na víkend.
A můj oblíbenec? Reno Ičikawa!
Půjčená kniha a velmi ráda ji vrátím. První - slaďárna s detektivním prvkem se ještě dá, ale ta druhá, ach jo, to je fakt nesmysl.
Nad tímto hodnocením jsem hodně rozmýšlela. Protože mě se kniha dost líbila. O labutích jsem neměla tušení a zajímal mne jejich život, jejich osud. Nemyslím si, že šlo jen o knihu drbů. Našla jsem v ní myšlenky, o kterých ještě dál budu přemýšlet. Sama osoba Trumana Capoteho pro mne vždy byla špatně pochopitelná. Nyní mám pocit, že mu rozumím víc a tím zároveň i jeho tvorbě.
Nicméně hvězdu dolů dávám, protože se kniha příliš táhla a udržet pozornost, zájem o téma, dalo po půlce knihy už dost práci.
Musím říct, že mě kniha příjemně překvapila. Sice jí bylo všude plno, obálka je také zajímavá, ale nejsem ve fantasy zkušený čtenář, což přináší úskalí. A tak raději nemám přílišná očekávání.
A Legendy s latéčky se mi líbily. Pro mne originální děj, absence vražd, hrubostí a sprostoty, voňavé pečivo ke kávě a hudbě... I když nejsem ani znalcem kávy a piju jen žbrundu s mlékem, do téhle kavárny jsem zašla ráda kvůli atmosféře.
Emotivně popsaná amnestie v devadesátých letech a její důsledky. Zrovna tak i utrpení rodiče, kterému zahynulo dítě násilnou smrtí. Zoufalství policisty, který nemá kam volat o pomoc. Detektivka k zamyšlení...
Ve škole jsme se o tomto díle učili a proto ho nikdo z nás nečetl. A vida, vůbec to není špatné.
Líbilo se mi zpracování, český překlad i ilustrace Karla Svolinského. Epos je podán lyrickým jazykem, nabádá k vlastenectví a hrdinství.
Jo, pěkné čtení to je.
Úžasný překlad Kamila Bednáře!
Putování bohatýra Jana je čtivé, i když ve verších. Náramně jsem se bavila zeměmi, které navštívil a bitvami, které vyhrál. Konec je dojemný, jak romantismus vyžaduje.
Doporučuji.
Je to Collinsová, ale buď ranné dílo nebo naopak pozdější, psané na zakázku vydavatelství. Začátek dobrý. Ale brzy se začnou rýsovat větve příběhu, jsou jasně dané, čili čtenář přesně ví, co bude dál. Za absolutní předvídatelnost hvězda dolů.
Druhou hvězdu ubírám za useknutý, nedotažený konec, to mi zkazilo náladu.
Napínavé, strašidelné, smutné. Na pohřbu jsem poplakala.