medlovice diskuze u autorů

Nepřipadne mi jako velký talent , její příběhy jsou dost nereálné , takový čajíček , jako bez zkušeností, Po literární stránce dobré teda za tři , ale připadne mi jako žena, která chtěla psát , v její době mohla mít odezvu , ale žádný skvost to není...

Je škoda, že napsala jen dvě knihy, nebo jen dvě vyšly u nás, přečetla bych si něco dalšího od ní.

Vladimír Groš se dlouho věnoval výrobě velmi osobité keramiky, jeho výrobky jsem zahlédla i v některých filmech, Ted se věnuje historii Veselí nad Moravou a jeho okolí, přispívá do Veselského zpravodaje .

Dnes už se neví, kdo Karel Folbrecht byl, nenašla jsem o něm žádné informace, okouzlil mě však svou bohatou slovní zásobou a krásnou čestinou ,kterou používá k popisu místností a prostředí v povídce A zbav nás zlého. Možná to byl profesor v penzi, možná zamilovaný mladík, snad si tento pseudonym vzala vzdělaná žena, ale talent se pozná.

Jakubovo psaní je silně návykové. Píše dobře a blog prokládá fotkama. Díky němu jsem si prošla v uvozovkách kus světa. Chce to víc než odvahu a není ti o penězích vydat se na takovou cestu, někde se měsíc toulat, vlastně jít za svým cílem , kolik krásných zážitků mu cesta přinese a kolik krásných jich předá nám, čtenářům.
...Kdykoli v noci otevřu oči, vidím nad sebou hvězdy a kolem poletující světlušky. Spaní v hamace bez stříšky je vlastně jako spaní pod širákem....

Mlynáři, kteří melou pohanku už 5 generací. Je dobře, že máme možnost nakoupit nejen přes eshop, ale i v různých obchodech se zdravou výživou a ještě vydali tuto kuchařku.

V tiráži knihy Mé neuvěřitelné sestry se píše, že má na svém kontě 13 románů. Je úspěšná bloggerka , novinářka živí se jako šéfredaktorka.

Splnilo si mi přání, seznámila jsem se s autorkou této knihy. Sympatická a přesně taková jako píše v knize. Má šikovné ruce , dělá keramiku a moc ji potěšilo, že se mi její kniha líbila. Sice žije v Německu , ale jezdí k nám. Napsání knihy je její splněný sen.

Pan Jilík má velké charisma. Bílé vlasy stažené do culíku, živé gesta a když začne mluvit nebo číst, posloucháte ho a bavíte se.

Je to příjemný a skromný člověk, normální chlap, který ale spoustu času tráví venku ,v přírodě a hledá stopy minulosti .Umí dobře vyprávět o lesích a lidech, zná náš kraj a ve svém volném čase jezdí na besedy.

James Patterson se netají tím, že napíše jen dějovou linku, takový základ , kostru, a jiný spisovatel dopíše tu omáčku kolem toho. Spolupráce s Howardem Roughanem se mi zdá nejvíc zdařilá Líbánky a Druhé líbánky jsem hltala a vyhledala i další , co napsal.

Knížečky, sešitová vazba. ale dobré návody i pro začátečníky. Dokonce i rady , kde koupit materiál.

Po přečtení knihy A nikdo ho nechtěl, mě zajímalo, co bylo dál a jak to bylo doopravdy. Jenže internet o Juttě Westphal mlčí. Teda nabízí mi facebook a jinou mladou jmenovkyni. Snad to byla jen normální žena , která s manželem adoptovala dítě a otevřela své srdce a napsala o svých zkušenostech knihu. Příběh se odehrává v roce 1972 a sama autorka je ročník 1930, tak se asi dalších informací už nedočkáme.

I když hudebně nepřináší tito kluci nic nového , asi se mladým líbí. Já jako náctiletá milovala Kotvalda a Hložka a kdyby tenkrát o nich napsali knihu, tak ji chci. A pokud někdo má v tak mladém věku život tak zajímavý, že o tom napíše knihu, tak jen závidím.

Tento pán píše knihy. Už hodně dlouho. Míval ve zvyku svoje knihy hodit do auta a objet knihovny, kterým svoje knihy nabízel. Vždycky jsme se solidarnosti kupovali .Takže v okolí jeho rodného Bzence má jeho knihy každá knihovna. A pokaždé jsem je četla a doporučovala čtenářům. Jeho styl je svěží a mladistvý a dobře se čte. Na jeho věk je jeho styl až překvapivě akční a nenudí. Už dlouho naši knihovnu nenavštívil , tak ani nevím jestli ještě píše.

Myslím, že je to odvážné takto o sobě psát. Podrobně. Já si nepamatuji. co jsem dělala před týdnem a to nepiju alkohol skoro vůbec. Černobílé ilustrace velmi výstižné. Styl psaní taky nenudí.

Od knihy Slíbila jsi, že budeš žít i za mě jsem čekala knihu pro pubertáky, ale to teda není, je to citlivě napsaná kniha , z Francie a autorka u nás neznámá, je to její debut a moc podařený.

Nepíše špatně, jen na můj vkus zbytečně moc vulgarit a sexuálních prožitků. Jinak názvy jeho knih jsou opravdu originální.

Tato autorka byla hodně vydávaná v nakladatelství Ivo Železný, tedy romány Knihovnička pod lampou, takové ty sešitky do kabelky, které se dají přečíst za hodinu. V jednom trojvydání jsem narazila na anotaci sešitku Zlatý hřeb programu, ale v seznamu knih této autorky jsem jej nenašla, zato jsem zjistila , že jsem od této paní už něco četla. Ale nějak mě její tvorba nenadchla, je to takové obyčejné, pro mě nadšenou milovnici magického realismu, posedlou číst , co je a vracet se v myšlenkách do jiných knih a když se mi nelíbí jak se děj vyvinul vymyslet si příběh svůj...Aha to ta dnešní virusová doba a zavřené knihovny ze mě dělají spisovatelku..

Je zvláštní .čím si tato žena prošla. Zažila si slávu jako dětská filmová herečka, měla jsem ji ráda , byla výrazná a hezká . Pak ji život zavál jinam a stala se z ní podivná bytost věnující se magii. Napsala několik knih a už se na ni nemyslí jako na herečku ale na čarodějku, věstkyni. Jednou si bude moct říct, že vším čím byla, byla ráda.