pepa4081 diskuze u autorů

Po přečtení doslovu ke knize Vysoký účet, musím obdivovat paní Pennyovou nejen jako excelentní spisovatelku, ale i pro její úžasnou životní sílu. Moc jí přeji, že má „své skutečné Three Pines“.

Nejsem žádný světec, spíš naopak. Přesto s údivem shledávám podobnost své povahy s otcem Timem, obzvlášť v jeho vztahu k lidem. A i já pociťuji jako nezasloužený zázrak, že jsem potkal svou skvělou manželku. Postavy z knížek Jan Karonové jsou tak živé, že si myslím, že musí mít reálnou předlohu. Přesto, že mám mnoho výhrad k církvím, tyto knihy se krásně čtou a jsou opravdovým hlazením po mojí romantické dušičce. Doufám, že série bude mít ještě hodně pokračování.

Pan Paasilinna má velmi osobitý styl humoru, který je mi velmi blízký. Také s jeho názory na život, církve a společnost jsou mi sympatické. Ne všechny jeho knihy mne úplně nadchly, ale vždy jsem si u nich výborně odpočinul a pobavil se. K dílu tohoto pána se budu rád vracet.

Přečetl jsem celou sérii s Marií Kovandovou a bez váhání ji hodnotím jako důstojné pokračování „tradice klasických českých detektivek“. Paní Pospíšilová umí vytvořit postavy, které jsou uvěřitelné a přirostou vám k srdci. Její popisy moravského venkova hladí po duši a velmi blízké jsou mi i její názory na ekologii a smysl života. Sérii jsem určitě nečetl naposledy a moc se těším na další.
Paní Pospíšilová, moc Vám děkuji za příjemně strávený čas i za Váš pohled na život.

Myslím, že spoustu dětských knih může člověk číst celý život. Chce to jen trochu romantiky a dobrodružství v srdci. Knihy paní Enid Blyton k nim rozhodně patří. Za mého dětství u nás její knihy nebyly přeloženy, a o to víc si jejich čtení dnes užívám. Skvěle se u nich relaxuje a všem je mohu srdečně doporučit.
Vloni jsem přečetl od paní Blytonové 77 knih v celkem sedmi sériích. Prostě všechny „detektivky“, které jsem sehnal. Netroufám si hodnotit, která série je nejlepší, každá má své a všechny knihy jsem hodnotil pětkou. Úžasná porce milých, napínavých a zábavných příběhů, ke kterým se určitě za čas vrátím.

Po letech jsem se rozhodl přečíst si všechny Verneovky dostupné v naší knihovně. Jak říká moje úžasná žena, vracím se do dětství. Protestuji, ten kus kluka, který miluje přírodu a dobrodružství je ve mně celý život. U některých knih jsem byl přesvědčený, že mne v mládí minuly, ovšem při čtení mi jejich postavy najednou přijdou důvěrně známé. Jo, ta paměť.
Nyní zjišťuji, že některé knihy na sebe v různých místech navazují, takže je lepší číst je postupně, tak jak byly napsány. Také už jsem zapomněl, že každá knížka obsahuje množství dat z některého vědního oboru, především zeměpisu, biologie, ale i chemie, či fyziky. Pan Verne, tak v praxi předvedl známé: škola hrou. V dané době to byl podle mého výborný nápad, jak nenápadně vzdělat mladé čtenáře. Bohužel dnes je velká část těchto údajů zastaralá a jejich čtení někdy i trochu nudné. Nic nám ale nebrání, pár řádků nebo odstavců přeskočit. Trochu mne mrzí, že pan Verne často označí nějakého živočicha za vzácného (na pokraji vyhynutí) a vzápětí nechá své hrdiny, aby ho bez lítosti zastřelili, či ubili. Musím také zmínit, že hrdinové knih mají vždy naprosto neuvěřitelné štěstí, takže jim vše dokonale vychází. To ovšem není výjimkou ani u dnešních detektivek.
Už dost kritiky. Pan Verne dokázal neuvěřitelně předvídat věci, o kterých se lidem v jeho době mohlo leda zdát, ovšem dnes jsou pro nás samozřejmé. Je to věčná záhada. Jakoby uměl nahlédnout do budoucnosti. Knihy jsou plné dobrodružství, navíc s krásnými ilustracemi (mám na mysli původní ilustrace). Jsou pro mne návratem do dětství a doporučuji je v každém věku.

Tato autorská dvojice patří k mým nejoblíbenějším autorům. Někdo jejich knihám vyčítá jistou politickou zaujatost, já však s jejich názory velmi často souhlasím. Jejich Švédsko a dnešní Česko mají mnoho společného. Oblíbil jsem si všechny jejich hrdiny a jen lituji, že Románů o zločinu není daleko víc. Klasické lidské detektivky s mnoha prvky skvělého humoru. Celá série má čestné místo v mé knihovně.

Tato autorská dvojice patří k mým nejoblíbenějším autorům. Někdo jejich knihám vyčítá jistou politickou zaujatost, já však s jejich názory velmi často souhlasím. Jejich Švédsko a dnešní Česko mají mnoho společného. Oblíbil jsem si všechny jejich hrdiny a jen lituji, že Románů o zločinu není daleko víc. Klasické lidské detektivky s mnoha prvky skvělého humoru. Celá série má čestné místo v mé knihovně.

To se opravdu všichni úchylní vrazi v Americe zaměřují na policisty a jejich blízké? A všichni policisté se tam utápí v takových osobních problémech, že by podle mne měli vyhledat psychiatra? Schéma neuvěřitelně brutálního zločinu, kombinovaného s červenou knihovnou a učebnicí psychoanalýzy, může fungovat jednou, dvakrát, ne však stále dokola. Autorka není jediná, kterou z těchto důvodů odebírám z oblíbených.

Před lety, když u nás začal vycházet tento typ detektivek – thrillerů, bylo to něco nového, a já jich přečetl docela dost. Knihy Karin Slaughter se mi zpočátku líbily. Po přečtení skoro všech se mi však zdá, že autorka sklouzla do stereotypu. Osobní problémy hlavních osob dostávají více místa, než samotné vyšetřování zločinů. Také už mne otravuje vzorec, kdy se zločinec zaměří na policisty, případně jejich blízké. Jsou lepší knihy a autorku odebírám z oblíbených.

To, že jsem v příjemné pohodě přečetl tři díly Belly a Sebastiána za necelé dva dny, je pro mne známka kvality. Mám moc rád příběhy z dob, kdy dětem k hrám stačila čistá příroda a přátelství. Autorku si přidávám do oblíbených.

Bohužel mne po dočtení všech autorových knih opustilo nadšení a odebírám ho z oblíbených. První série mne ke konci už nudila a začátek druhé mi přijde jako snůška pitomostí napsaná pouze s cílem vydělat peníze.

Knihy paní Castillo se velice příjemně čtou. Děj rychle ubíhá, amišský prvek vše zpestřuje, a především hlavní postavy jsou mi (až na malé drobnosti) sympatické. Při hodnocení vždy váhám, zda dát tři nebo čtyři hvězdy. Jde o detektivky psané podle osvědčeného a hojně používaného scénáře, takže nic nového, ovšem čtou se opravdu dobře. Pro mne jde o mistrně zvládnutou odpočinkovou literaturu a budu se těšit na každý další díl.

Camilla Läckberg mne neurazila, ale ani úplně neoslnila. Její knihy mi přišly dost nevyrovnané. Některé jsou velmi napínavé, v jiných, jakoby pro nedostatek nápadů vykrádala jiné autory. Život jejích hlavních postav je sice zajímavý, ale někdy líčený až otravně podrobně, na úkor samotného vyšetřování. Témata dotýkající se politické, či jiné korektnosti, mi přišla až křečovitě aktivistická a zmiňovaná zbytečně často. K její sérii s Erikou a Patrikem se už jako k celku nehodlám vracet.
Označení „královna severských krimi“ považuji pouze za tahák na čtenáře a „královnou (a králem) severské krimi“ pro mne zůstávají Maj Sjöwallová a Per Wahlöö.

Mám rád knihy Angeli Marsons. Scénář a stavba jsou shodné jako u mnoha dnešních autorů detektivek (prolínání příběhu událostmi z minulosti, úryvky ze života podivínské hlavní vyšetřovatelky i dalších členů jejího týmu, většinou dost akční závěr…). Přesto dávám jejím knihám vždy vyšší hodnocení, než jiným. Proč? Asi proto, že je zde všechno perfektně vyvážené a knihy neobsahují hluchá místa. Vždy, když si půjčuji další knihu, s pro mne velmi sympatickou Kim, vím, že se zase nevyspím. Tyto knihy mají jedinou vadu – přečtu je vždy velice rychle. Doufám, že série bude velmi dlouhá, a i k těm již přečteným dílům se budu určitě vracet. Paní Marsons je jednou z mých nejoblíbenějších autorek. Díky.

U knih pana Wohllebena si připadám jako na velmi zajímavé přednášce, která je ale až příliš dlouhá. Jde o nesmírné množství faktů, která jsou natěsnána na poměrně malém prostoru. Asi bych uvítal trochu lehčí formu. Doporučuji tyto knihy číst s větším časovým odstupem. Údaje se často opakují a je jich opravdu hodně. Určitě jsem se ale mnoho nového dozvěděl, leckdy jsem byl hodně překvapený. Díky panu Wohllebenovi jsou mé procházky přírodou, především lesem, zase o něco bohatší. Fandím každému, kdo má rád přírodu a snaží se ji chránit, takže velký dík.

Autor mi prostě sedl. Pokud se budu chtít nenáročně odreagovat, pak sáhnu po jeho knihách.

Pokud je autorovi přes 70, pak klobouk dolů za vitalitu a nadhled.
Pokud jde o fabulaci, pak oceňuji zřejmě dobrou znalost života seniorů a pochopení pro jejich každodenní starosti. Forma deníku u obou knih mi velmi vyhovovala a těším se, že snad přijdou ještě další. Knížky si určitě přečtu znovu. Cítím z nich, že mé problémy nejsou tak hrozné, přijdou i jiné, ale se všemi se dá žít.

Mám rád všechny druhy humoru – lehký anglický, drsnější kanadský a pan Boček píše to, čemu se říká (dámy prominou) dělat si prdel. Jestli se někomu zdá, že tento humor je jen pro „jednodušší lidi“ (já si to nemyslím), pak jsem raději blbcem, který se může od srdce zasmát, než zapšklým géniem!
Pan Boček mi díky smíchu dal minimálně pár dní života navíc, a proto mám jeho knihy rád. Je to jeden z mých oblíbených autorů a doufám, že mne ještě mnohokrát pobaví.

Přečíst první knihu paní Pennyové mi trvalo maličko déle, než obvykle. Musel jsem si zvyknout na netradiční jména a hlavně francouzské obraty. Po asi sto stranách jsem se ale začetl a už mne to nepustilo. Trochu lituji, že jsem sérii četl napřeskáčku, ale většinou to nevadilo. Styl paní Pennyové mi hodně připomíná Agathu Christie a mého oblíbeného Poirota. V době, kdy některé detektivky připomínají spíš horory, jsou její knihy, založené na psychologii postav, odehrávající se v krásném prostředí, jako pohlazení. Některé její knihy jsou také jedny z mála, po jejichž přečtení jsem si na internetu hledal informace o zmíněných historických osobách a místech.
Tohle nejsou obyčejné detektivky, ale skvělé detektivní ROMÁNY. Doufám, že série bude mít ještě mnoho pokračování.