Roanna diskuze u autorů

Jsem hrdá na to, že mezi českými spisovateli máme takový talent. Alena Mornštajnová je podle mě nejlepší současnou českou spisovatelkou románů. Její knihy jsou velmi čtivé, děj dobře promyšlený a především - paní Mornštajnová je skvělá vypravěčka. A tato skutečnost ji výrazně odlišuje od ostatních pisálků. Víte, já české autory nevyhledávám, protože když už po nějaké knížce z našich luhů a hájů sáhnu, po pár stranách ji většinou znechuceně odkládám. Děj bývá často plytký, rádoby světový, samá vulgarita a sex.
Děkuju paní Mornštajnová, že Vy jste se vydala po úplně jiné cestě, protože Vaše knihy mají hloubku, myšlenku a tepe v nich opravdový život. Bude mi potěšením přečíst si každou Vaši knížku.

Než jsem tě poznala je fenomenální kniha - a bohužel také jediná, která mě od této autorky oslovila. Mám pocit, že její ostatní knihy jsou silně nadhodnocené, v čemž, myslím, hraje zásadní roli fakt, že je napsala právě ta Jojo Moyes, co napsala Než jsem tě poznala. Četla jsem také Poslední dopis od tvé lásky a Dívka, již jsi tu zanechal - a u obou jsem měla pocit, že se jedná o průměrnou červenou knihovnu.

Knížky Iris Johansenové je pro mě těžké hodnotit. Zápletky této spisovatelky bývají takového rozsahu, že je často v ohrožení půlka celého světa, ne-li rovnou celá planeta. Svého času jsem její knihy měla moc ráda, protože pro Iris je typické, že charakter postav, ani vedlejší popisy moc "neokecává", ale jde rovnou na věc. Její knihy, to je převážně přímá řeč, troška romantiky, a jak už jsem psala, zápletka obrovského významu pro lidstvo. Nečetla jsem sice úplně všechny knihy od Iris, ale za povšimnutí stojí fakt, že převážná část záškodníků z jejích knih pochází z Evropy, či jiného kontinentu, jen ne z Ameriky. V knize Dlouho po půlnoci je dokonce zmínka o bombě vyrobené v Československu. Iris je zřejmě patriotem své země. (Bůh žehnej Americe! :-)) Ale možná právě díky tomu, co jsem napsala výš, mě její knížky brzo přestaly bavit. Těch nebojácných, sebevědomých hrdinek a hrdinů jsem začala mít plné zuby. Najednou jsem začala postrádat tu šťávu okolo, která by děj dobarvila, také ty zápletky mi přišly občas přitažené za vlasy. Chyběly mi tam skutečné emoce.
Pokud jde o romantickou tvorbu, tam je to obdobné. Zápletky sice umírněnější, ale opět jsem postrádala sondu do duší hrdinů a více empatií. Je to už opravdu dávno, co jsem její knížky četla, ale vracet se už k nim nejspíš nebudu.