Ubulínek diskuze u autorů

Burdovou znám už docela dlouho. Objevila jsem ji, když mi bylo deset - to se mi do ruky dostal první díl Křišťálů moci. Byla jsem z něj nadšená, netrpělivě očekávala další díly, neustále o ní mluvila, pořád projížděla její blog. Všechny, kdo ji kritizovali, jsem nechápala a nadávala na ně. Poselství jednorožců se mi líbilo zrovna tak. V podstatě mě přivedla do světa fantazy literatury.

Když vyšel Syn pekel, (to mi bylo třináct) tak nějak jsem prozřela a Volání sirény mě v tom utvrdilo. Píše neustále podle stejné šablony, všichni hrdinové vypadají stejně, jsou ultrasexy a ultra nebezpeční. Hlavní hrdinky jsou tak nějak vylepšená sama Burdová - malé, černovlasé, prsaté, ultramegasupersexy, mocné, schopné, zároveň ale potřebují ochranu, ideálně něžné vegetariánky chránící zvířátka.. prostě typické Mary Sue. K tomu krkolomné názvy řídící se heslem "Čím víc přehlásek či apostrofů, tím líp" spolu s velmi častými pravopisnými a slohovými chybami na mě dělají poněkud rozpačitý dojem. Chápu, že vydavatel s názvy nejspíš nic neudělá, ale měl by se zamyslet nad volbou korektora.

Naprosto mě dostala její neschopnost přijmout kritiku. Nejdřív jakéhokoli kritizujícího uráží, a když proud kritiků neustává, raději zruší návštěvní knihu, kterou na svém novém, "vylepšeném" webu raději ani nezprovozní. Navíc mám dojem, že komentáře pečlivě vybírá a nechává tam jen ty neškodné od skalních fanynek, mezi které jsem se bohužel na chvíli řadila i já.